Legendární Taxis: Od pasti smrti k symbolu odvahy. Jaký revoluční krok zbořil tradici?
Jen jednou v roce, v jediném dostihu, se nad pardubickým závodištěm ozve napjaté ticho, když se koně blíží ke čtvrté překážce – Taxisovu příkopu. Místo, kde se rodí hrdinství, ale i tragédie. Nejslavnější skok českého dostihového sportu už více než 150 let vzbuzuje respekt i obdiv. Již 135. ročník Velké pardubické steeplechase se uskuteční tradičně druhou říjnovou neděli. Kvůli stínu, který v pozdním odpoledni dopadá na nejrizikovější překážku, se letošní start mimořádně posouvá o půl hodiny dříve na 15.30. Cílem je zajistit jezdcům i koním lepší viditelnost při doskoku.
Legenda jménem Taxis
Taxisův příkop. Dvě slova, která vyvolávají něco výjimečného, možná až děsivého. Pro mnohé fanoušky dostihů představuje symbol odvahy, tradice a jedinečnosti Velké pardubické. Pro jiné je připomínkou temné stránky tohoto sportu. Dlouhá a hluboká překážka vznikla už v 19. století a dodnes zůstává ikonou, která prověřuje schopnosti koní i jezdců víc než jakýkoli jiný skok v Evropě.
Velká pardubická se běžela poprvé v roce 1874 a její součástí byla obávaná překážka zvaná „Hlavní příkop“. Tehdy se sice ještě nejmenovala Taxisův a už po prvním ročníku se o jejím osudu vedla vášnivá debata. Mladší jezdci žádali její zrušení kvůli nebezpečnosti, zkušenější trvali na zachování náročnosti závodu.
Princ Egon Thurn-Taxis, po němž byla překážka pojmenována v roce 1892, měl tehdy pronést slavná slova: „Pánové, já tento skok už nikdy překonávat nebudu, a jak se tak dívám kolem sebe, vy také ne. Nevidím tedy důvod, proč bychom jej měli rušit a někomu něco ulehčovat.“
Původní překážka měla délku pět metrů a hloubku dva metry, před ní stál živý plot o výšce 1,5 metru.
Dříve děsivý, dnes mírnější
Původní Taxis byl doslova skokem do propasti. Pět metrů dlouhý a dva metry hluboký příkop se skrýval za 1,5 metru vysokým živým plotem. Kůň musel překonat téměř osmimetrovou vzdálenost, aby bezpečně doskočil. Špatný odraz znamenal pád, často s tragickými následky.
Dnešní Taxis má délku 5,8 metru, živý plot vysoký 1,45 metru a hloubku příkopu 0,75 metru. Je přívětivější, ale stále budí respekt. Po změnách v roce 1993 byl příkop zkrácen, zčásti zasypán a doskokové místo zmírněno. Před doskokem je opticky vyznačen kontrastní pás pilin, aby koně rozeznali změnu povrchu. I přes úpravy zůstává překážka mimořádně náročná nejen fyzicky, ale i psychologicky. Žokejové ji označují za skok víry, protože koně musí věřit jezdcově vedení a nemají šanci vidět, co je za plotem. Poslední úpravy proběhly v roce 2021.
Oběti, pády a strach
V historii Velké pardubické lze najít několik ročníků, kdy si Taxis doslova vybral daň. V roce 1979 skončilo po pádu na této překážce hned osm koní, což otřáslo nejen diváky, ale i samotnými jezdci. Podobná situace nastala i o několik let později. Po úpravách v roce 1993 se počet pádů dramaticky snížil, přesto si skok zachoval svou jedinečnost a stále vyžaduje maximální koncentraci.
Během historie přišlo na Taxisu o život více než 25 koní. První doloženou obětí byl Doyen v roce 1927, další následovali v 50. a 60. letech, kdy býval Taxis nejnebezpečnější. V roce 1984 zde došlo k hromadnému pádu jedenácti koní a smrti dvou z nich. V roce 2023 se na Taxisu fatálně zranil kůň Stuke, který způsobil hromadný pád sedmi koní. Závod tehdy dokončilo jen osm z osmnácti startujících. Stuke je zatím poslední obětí náročné překážky a všichni věří, že nadlouho i poslední.
Příběhy, které vstoupily do dějin
Historie Taxisu je plná neuvěřitelných příběhů. Například roku 1937 favorit Herold s Oskarem Lengnikem v sedle na Taxisu upadl. Jezdec se zlomenou klíční kostí znovu nasedl, dojel třetí a v cíli se zhroutil bolestí.
V roce 1992 zase závod narušili demonstranti za práva zvířat, kvůli nimž Josef Váňa přišel se svým Železníkem o šanci na páté vítězství. I to přispělo k velké debatě o budoucnosti Taxisu.
Ať už se názory na jeho existenci různí, jedno je jisté – žádná jiná překážka v Evropě nemá takovou pověst. I když někteří jezdci tvrdí, že technicky těžší je třeba Hadí příkop, Taxis zůstává symbolem celé Velké pardubické.
Revoluce po 145 letech, tréninkový Taxis
Po více než století platilo, že se na Taxisu se netrénuje. Koně ho směli překonat pouze jednou za sezonu přímo v samotném závodě. Tohle se změnilo v roce 2019, kdy na pardubickém závodišti vznikla jeho tréninková napodobenina. Tréninková verze má menší rozměry, ale zachovává princip neviditelnosti dopadu. Tím může pomoci jezdcům i koním simulovat náročný odskok, aniž by riskovali zranění. Tento krok byl považován za revoluční, protože zbořil tradici, že Taxis se má skákat jen jednou za rok.
Taxis jako srdce závodu
I přes všechny úpravy zůstává Taxis srdcem Velké pardubické, který dokáže nadchnout i rozdělit. Je překážkou, která rozhoduje o dalším průběhu dostihu a o psychice koně i jezdce. Až se koně vydají v neděli o půl čtvrté odpoledne na trať, bude na ně Taxis znovu čekat.
