Jako by mi někdo hodil kotvu, litovala Knapková
AKTUALIZOVÁNO - Při některých odpovědích se zadrhla. Prostě nevěděla, co říkat. Rozhovor byl pro ní trápení. Miroslava Knapková sama nechápala, co se vlastně přihodilo.
„Ještě mi to ani nedochází,“ vykládala. Měla za sebou „nelidskou“ porci, kdy absolvovala dva závody. Ve své parádní disciplíně, skifu, skončila až pátá.
Někdy se stačí podívat, chvilku poslouchat. A odpovědi jsou skoro zbytečné. Bylo jasné, co Knapková cítí. „Fakt nevím, co říct,“ zopakovala několikrát. A očima prosila, aby už další otázka nepřišla. Skif přitom rozjela parádně, po kilometru byla první. Pak to přišlo…
Co se přihodilo?
„Z ničeho nic mi došly síly.“
Byla jste z toho šokovaná?
„Spíš z toho, jak jsem vepředu. Měla jsem krajní dráhu, tak jsem se moc nedívala, jak jedou ostatní. Na tom kilometru jsem si říkala, že mě nemohou dojet. Ale v tu chvíli jako by mi někdo hodil kotvu. Ani jsem se nemohla hýbat.“
Takhle rychle jste plánovala vyrazit?
„Ne, chtěl jsem jet úplně jinak. Pozvolně a přidávat. Ale jak jsem byla nervózní a v transu, nekoukala jsem po ostatních. Asi jsem to přepálila.“
Jsou na vině zdravotní potíže z posledních dní?
„Těžko říct. Určitě mi nějakou energii vzaly.“
Nebyla jste nervózní i z toho, že vás 80 minut po skifu čekal záskok na dvojskifu?
„Podvědomě trochu jo. Byla jsem nervózní, jestli do zvládnu. Ale i tak jsem se snažila na ten skif maximálně soustředit.“
Tušíte, proč přišel útlum formy zrovna během olympiády?
„Nevím, asi v tom byla trochu i ta nemoc. Prostě jsem se necítila fit. (váhá, přemýšlí) Už při semifinále jsem cítila, že to není úplně ono. Tušila jsem, že… Prostě že to není úplně ono.“
Kateřinu Neumannovou, šéfku vašeho manažerského týmu, dostal na zimní olympiádě v Turíně zázračně na poslední chvíli do kupy fyzioterapeut Pavel Kolář. Věřila jste v něco podobného?
(povzdychne si) „Nevím, co říct. Nechci nad tím moc přemýšlet.“
Jakou vzpomínku si odvezete na tuto olympiádu?
(dlouho přemýšlí) „No, nevím. Já jsem teď zrovna úplně mimo. Jsem ráda, že jsem ráda.“
Nebylo ve vašem zdravotním stavu až příliš odvážné absolvovat ten „dvojboj?“
„Mně to řekli až hodinu před startem.“
Vždyť už se o tom den dopředu veřejně mluvilo.
„Ale asi to šlo mimo mě. Jen mi řekli, že Jitka Antošová je nemocná a jednou z alternativ je, abych jela místo ní. Nejspíš se o tom přede mnou nesnažili mluvit, aby mě nerozptylovali před závodem.“
Tři roky jste tvrdě dřela kvůli Pekingu. Nebyly to ztracené tři roky?
„To ne. Takový je sport, s tím člověk musí počítat. Buď se to povede, nebo ne. Myslím si, že jsem nic nepodcenila, dala jsem do toho všechno.“
