Varga se na olympiádu dostal z obýváku
Před dvaceti lety získal zlatou medaili, po pauze se vrátil a v pátek bojoval na olympiádě znovu. Tentokrát se ovšem Miroslav Varga v malorážce neprostřílel ani do finále.
„Naši fanoušci jsou už zvyklí na medaile, z tohoto hlediska je to neúspěch,“ krčí rameny Miroslav Varga. »Metuzalém« výpravy to chce zkusit znovu za čtyři roky v Londýně!
Vzpomenete si ještě na zlato ze Soulu?
„Jejej, to už je minulý století!“
Jak je možné, že pořád držíte krok s o dvacet let mladšími střelci? Prozraďte recept.
„Trénovat efektivněji než oni.“
Co to znamená?
„Vědět, na co se zaměřit. Nejdu tam bezhlavě střílet, předem vím, co potřebuju vyřešit. Jednou jsou potíže s dýcháním, tak se zaměřím na to. Nebo když cítím tlak v rameni, trénuju trojnásobné dávky, aby pak při závodu vydrželo.“
Střelba vás přitom neživí, podnikáte se zbraněmi.
„Jsem amatér. Dělám od rána do večera, soboty, neděle... Už šestnáct let jedu na sebe.“
Takže na přípravu zdaleka není tolik času.
„Trénuju, kdy se dá. I v bytě o sobotách a nedělích. Namaluju si na zeď černou tečku a na tu dlouhé minuty mířím. Cvičím tím motoriku, dýchání... Takže jsem se na olympiádu dostal z obýváku.“
Zrak vám slouží v »pokročilém« věku dobře?
„Mohlo by to být lepší.
Mám jednu a půl dioptrie. Číst noviny nemůžu, ale střílet ještě jo.“
