Gehm se na vozíku vrátil do Pardubic: Hned jsem chtěl zase do sedla!
V Pardubicích slavil své velké úspěchy a je to pro něj také místo, které ho tahalo z nehoršího, když před lety ochrnul na dolní polovinu tělo po nešťastném pádu v tréninku. Bývalý německý žokej Peter Gehm po čtyřech letech přijel na Velkou pardubickou, kterou začátkem tisíciletí vyhrál čtyřikrát v řadě. „Vrací se mi všechny emoce,“ usmíval se.
Seděl na zahrádce hned naproti šatnám, na stolku decku červeného a na židličkách kolem příjemnou společnost, dostihové trenéry Františka Holčáka či Martinu Růžičkovou. Sám seděl na svém vozíku, na nějž upoután od osudné nehody v roce 2004, která zastavila jeho dostihovou kariéru pár měsíců po jeho posledním triumfu ve Velké.
Co říkáte na tohle letní počasí?
(smích) „Pamatuju si, že když jsme vyhráli s Maskulem, byla velká zima. Když jsme přijeli do Prahy, všude na silnicích byl sníh a napadlo mě, že možná žádné dostihy nebudou. Celý den sněžilo, byl jsem tu se třemi kolegy, kteří byli úplně zmrzlí.“
Jak se v Pardubicích cítíte?
„Vždycky jsem jedu s velkou radostí. Mám to tady rád. Mám tady rád lidi, rád si popovídám se svými starými kamarády. Je to skvělé, ale zároveň trochu těžké. Vrací se mi všechny emoce…“
| GEHMOVA VÍTĚZSTVÍ VE VELKÉ PARDUBICKÉ |
2001 Chalco 2002 Maskul 2003 Registana 2004 Registana |
Jak to myslíte?
„Nebyl jsem tu poslední čtyři roky. Doma mám své tři koně, ale normálně už nemívám pocit, že bych si chtěl sednout do sedla. Ale když jsem v sobotu přišel na závodiště, hned jsem si říkal, že bych hned skočil na koně. Má to vždycky dvě stránky… Ale ty lepší pocity převažují.“
Čím pro vás Pardubice jsou?
„Vidím tady ty staré tváře a všechny emoce se mi vracejí. Všichni lidi tady jsou vřelí, mají mě v srdci a já to cítím. To se mi jinde nestává. V Německu jsou ke mně chladní, tady se cítím vítán. Proto to tady mám tak rád. Je to něco, co potřebuju.“
Reagují na vás i obyčejní fanoušci?
„Je to od všech lidí. Můžu vám říct jeden příběh… Když jsem byl na Velké pardubické poprvé po mé nehodě, přijel jsem se a byl jsem asi deset metrů od dráhy. A přišla ke mně jedna paní, která prodává párky, asi s třiceti dalšími lidmi. Přišli, objali mě a říkali, že jsou rádi, že mě vidí. A cítil jsem, že to nebylo kvůli tomu, že viděli chlapíka, který čtyřikrát vyhrál Velkou pardubickou, ale proto, že viděli Petera Gehma. To je pro mě důležité. Byl jsem úspěšný, ale vždycky jsem byl normální chlap, takhle to cítím. Proto se sem tak rád vracím.“
Na místo, kde jste historický hrdina, jeden z nejúspěšnějších žokejů historie…
(úsměv) „Určitě jsem byl dobrý žokej. Ale byl jsem tak úspěšný proto, že jsem tu práci měl rád. Snažil jsem se být pořád lepší. Když máte jako žokej úspěchy, vyděláte si tím peníze, ale důležitější je si to užívat. Musíte respektovat vaše kolegy, to je podstatnější.“
Co je nového ve vašem životě?
„Nic nového. Mám toho dost na práci. Staráme se o tři koně, které se ženou trénujeme. Taky dvakrát do týdne hraju basketbal na vozíčku. A teď jsem začal jeden tým i trénovat.“
Sníte o tom, že jednou se svým koněm přijedete na Velkou pardubickou?
„Mám teď jednoho překážkáře, jsou mu čtyři. Je to kůň na delší vzdálenost. Je dost dobrý na cross country, možná i na Velkou. Ale musíme si minimálně dva roky počkat. Kdyby to šlo, určitě bych to s ním rád zkusil.“
