O bombarďáka tragicky přišli, na pohár ve Velké pardubické přesto útočili
Velkou pardubickou a České derby, dva největší dostihové vrcholy české sezony, ovládli František Holčák a jeho syn Radek dohromady čtrnáctkrát. Před 128. ročníkem Velké pardubické steeplechase s Českou pojišťovnou to vypadalo, že po dlouhé době nebudou mít nabito. O hvězdného Sergeanta Thundera přišel František Holčák po nešťastném zranění hned v úvodu sezony a Hegnuse dodatečně dohlašoval Radek Holčák až po poslední kvalifikaci.
Nakonec Holčáci odjížděli z Pardubic vcelku spokojení. Hegnus doběhl s Markem Stromským druhý a František Holčák bodoval v rámcových dostizích se Stigrisem (2. místo), Stringem (3. místo) a Medicimanem (4. místo).
„Druhé místo ve Velké pardubické je moc pěkné. Moc pěkné, čas jej určitě řádně ohodnotí,“ říkal Radek Holčák, který ve Velké slavil s Maskulem (2002). Jeho táta ji vyhrál pětkrát (Maskul 2005, Erudit 1994, Rigoletto 1993, Libentína 1990, Valencio 1986). „Já byl hodně hladový po vítězství, věděl jsem, že mám moc dobrého koně. Byl v opravdu dobré formě, to jsem měl doma vypozorované. Chtěl jsem hodně vyhrát. Je to moc pěkný výsledek, ale zamrzí. Chybělo málo.“
Hegnus šel fantasticky
Že desetiletý hnědák Hegnus (stáj Ševců) vrchol sezony poběží, nebylo dlouho jasné. I jeho předešlý trenér Čestmír Olehla, který Hegnuse připravil k triumfům ve Zlaté sponě tříletých (2011), Ceně Labe (2015) a k pátém místu ve Velké (2016), mluvil o zdravotních patáliích, které koně provázely. Holčák jej do tréninku dostal od majitele Františka Ševců v zimě a se starty šetřil. Do Velké koně dohlásil až v posledním možném termínu po čtvrté kvalifikaci.
„Neviděl jsem u něj žádnou chybu, šel fantasticky, moc dobře,“ těšilo Radka Holčáka. „A Marek (Stromský) udělal hodně dobrou práci. Chtěl jsem i kvůli Markovi, aby to už vyhráli, ale holt musí ještě rok makat. Vyhrál lepší kůň, Tzigane du Berlais byl dobře nachystaný. Byl to poctivý dostih a vyhrál lepší.“
František Holčák tentokrát překážkový vrchol sezony sledoval pouze jako divák a synův fanoušek. Na přihláškách měl devítiletého Sergeanta Thundera, ale hned na začátku sezony o něj přišel. V Ceně Koroka, zahajovací cross country, se hvězdný ryzák nešťastně zranil na Malém taxisově příkopu.
Sergeant Thunder? Neporažený bombarďák
„To bylo hrozně smutné, všichni jsme z toho byli špatní,“ říká žokej Stromský, který byl v jeho sedle i při triumfech v zahraničí. Sergeant Thunder byl do té doby nad překážkami neporažený, na Slovensku, v Polsku a v Itálii vyhrál všech pět startů. V sezoně 2016 mimo jiné ovládl Crystal Cup a Velkou vroclavskou, v Polsku byl oceněný titulem Nejlepší překážkový kůň.
Před rokem v Meranu porazil i Mazhilise, vítěze Gran Premia. V Pardubicích startoval Sergeant Thunder v květnu poprvé a Irskou lavici doslova přelétl, kopyty se obrovského valu takřka nedotknul. Letos měla být jeho vrcholem právě Velká pardubická. Bohužel drobná chyba na Malém taxisu a rána do nohy byla fatální.
„Marek (Stromský) o něm říkal, že je bombarďák a že už dlouho neseděl na tak dobrém koni,“ smutnil František Holčák. Nešťastný byl i majitel Libor Gargulák (AGA Vlachovice). „Suprový majitel a člověk, kéž by takových bylo víc,“ říká Stromský. „Pan Gargulák z toho byl špatný, ale nezlomilo jej to a koupil další koně. Ti mu to vrátí.“
Novým nákupem Libora Garguláka byl mimo jiné dvouletý Bluegrass Boy. „Dali jsme si s ním hodně práce,“ líčí Stromský. „Z Anglie přišel naježděný, ale špatně ovladatelný, měli jsme strach, že to bude o ničem. Ale pracovali jsme a kůň už to majiteli vrací. Oba své starty teď na Slovensku vyhrál. Stojí i ve stejném boxu jako Sergeant, je to až dojemné. Člověk to prostě nesmí zabalit a musí jít dál.“
