Tajtrlík Theophilos ho shazoval, koně vyměnil za kamion. Teď lituje
Byl vůbec prvním jezdcem, který na sebe oblékl zelenobílý dres Dostihového klubu iSport-Váňa a vyhoupnul se do sedla syndikátního koně Theophila. Patrick Boekhout, rodák z nizozemského Hoevelakenu, na divokou premiéru z června 2016 nikdy nezapomene. Rozparáděný Theophilos tehdy devatenáctiletého mladíka dvakrát vyklopil ze sedla už v paddocku. V dostihu ho pak ze sebe „setřepal“ už na třetí překážce a vyrazil na přírodní tribunu mezi překvapené diváky.
Když teď Theophilos senzačně vyhrál Velkou pardubickou, stál Boekhout v civilu jen mezi diváky. V létě se rozhodl, že si dá od dostihů pauzu. Místo s koňmi jezdí s kamionem. „Vidíš ty blbče, mohl jsi vyhrát Velkou pardubickou,“ drcla do Boekhouta sestra, se kterou vrchol sezony v Pardubicích sledoval. „Samozřejmě mě to mrzelo, ale asi to tak mělo být.“
Premiéru sebrala nemoc
Sen o Velké pardubické se Boekhoutovi poprvé zhroutil už před rokem. Theophilos byl na startovní listině 128. ročníku a jeho jezdcem měl být právě Patrick Boekhout. Jenže tři dny před dostihem musel trenér Josef Váňa koně ze startovní listiny vyškrtnout.
„Přijel jsem tehdy z Itálie, těšil jsem se na premiéru ve Velké,“ líčí Boekhout. „Jeli jsme pracovat na Bohuslav a tam jsem zjistil, že Teo neběhá, že dostává antibiotika. Bohužel, museli ho z Velké škrtnout. Ale udělali dobře, asi to tak mělo být. Potřeboval nabrat zkušenosti. Dostal čas, nespěchalo se na něho. A letos se ukázalo, že je opravdu super kůň.“
Boekhout přiznává, že po svém prvním zážitku s Theophilem by ho ani ve snu nenapadlo, že tenhle kůň o tři roky později vyhraje Velkou pardubickou. „Já s ním tehdy moc daleko nedojel, tři skoky a ležel jsem,“ vzpomíná. „Pravda je, že jsem z něho dvakrát vystoupil už v paddocku, ale to jsem neřešil. Věděl jsem, že je tajtrlík. Tehdy by se na něm v paddocku neudržel ani profižokej, jak tam vyváděl. V dostihu to na seskoku ale byla vyloženě moje chyba. Teď už se Theophilos chová jako mazaný Zarif. Je v pohodě, rozkoukal se.“
V minulé sezoně Boekhout odjezdil 94 dostihů, devět jich vyhrál. Letos v létě se ale rozhodl pro radikální změnu. V květnu jel poslední dostih, pak od koní úplně odešel. Evropu teď brázdí kamionem. „Dlouho se mi nic nezadařilo, neměl jsem motivaci, moc jsem na sobě nepracoval a váha šla nahoru,“ popisuje. „Řekl jsem si, že se musím dát do kupy, vyčistit si hlavu, abych se mohl vrátit a dělat to zase na sto procent.“
Musím to Váňovi vrátit
V listopadu se chystá s bývalým kolegou Pavlem Složilem na tři měsíce na Floridu. „Něco si ještě přivydělat, ale hlavně v teple zhubnout,“ plánuje Boekhout. „Trochu přebytečného tuku mi za volantem naskočilo. Chci se k dostihům vrátit. I proto, abych se panu Váňovi odměnil za všechno, co jsem od něho dostal. Dával mi šance, postavil mě v dostihovém sportu na nohy. Musím mu to vrátit. Mrzí mě a bolí, že jsem se na to vybodnul. Mám trochu výčitky. Celý život bych za volantem nevydržel, zlatý koně.“
Na Velkou pardubickou se mu letos nejdřív moc nechtělo. Byl doma u rodičů ve Lhotě pod Hořičkami nedaleko České Skalice. „Nejdřív jsem si říkal, že do Pardubic jako divák nepojedu, protože by mě to bolelo a jen bych si klepal na hlavu, jaký jsem blbec, že jsem toho nechal,“ přiznává Boekhout. „Protože tohle je den, kvůli kterému člověk od koní všechno dělá. Tohle je cíl, dostihový svátek! Ale nakonec jsme se ségrou jeli.“
Místo mezi diváky si našli u plotu hned vedle dráhy. „Tady jsem stával jako dítě a říkal jsem si, že bych tohle chtěl taky někdy dělat,“ usmíval se. „Znovu jsem na to zíral, nádherný zážitek. Ségra se ptala, na koho vsadit. Říkám jí, hele, dal bych to buď na obhájce Tzigane du Berlais. Nebo na Thoephila. Já mu věřil. Nikdy sice nešel takovou distanci, ale popral se s tím výborně. Fandil jsem Váňovcům a Pepčovi Bartošovi jsem to strašně přál. I díky němu to Teo ve finiši urval, Pepča ukázal svoji rovinovou třídu.“
Samozřejmě mu bylo líto, že u fantastického zážitku osobně chyběl. „Mrzelo mě to,“ nezastírá. „I ségra mi hned říkala: ‚Vidíš ty blbče, mohl jsi s ním vyhrát. Už minulý rok.‘ Ale na rovinu, tehdy ještě Theophilos tolik zkušeností neměl a já taky ne. A nesedět na něm letos Pepča Bartoš, nevyhrál by. Oba si to zaslouží, přál jsem jim to.“
