Po těžkém pádu a několika dnech v umělém spánku se čtyřiadvacetiletý žokej Pavel Složil dokázal vrátit do sedla. O víkendu v Meranu dokonce překvapivě vyhrál s osmiletým Pitonem des Neiges dostih přes proutěné překážky pro pětileté a starší (Premio Giuseppe Chiodini na 3300 metrů, dotace 15 000 euro). Přesto v rozhovoru pro iSport.cz řekl, že je rozhodnutý ukončit kariéru. Těžký pád a zranění hlavy, které mu podle jeho slov úplně sebralo přes měsíc vzpomínek, v tom nehraje zásadní roli.
„Chci žít normální život, tak jsem řekl dost,“ má jasno Pavel Složil, vítěz poslední Velké pardubické s Talentem. „Ámen. Od loňské Velké pardubické mi koluje hlavou, že bych měl ukončit kariéru. Teď jsem ji ukončil. Zatím. V sobotu si ještě půjdu v Pardubicích přebrat cenu z uplynulé sezony a pak pojedu s přítelkyní a dítětem pryč. Podívám se na dostihy online a budu koním jen fandit.“
Po těžkém zranění z 19. června jste se do sedla vrátil, dokonce jste v Itálii znovu vyhrál, jak se tedy cítíte?
„Pravda je, že měsíc po pádu si nepamatuji nic. Doktoři říkali, že to je tím umělým spánkem. Až tak od 20. července, možná patnáctého, už jsem si dokázal zapamatovat to, co jsem viděl. Před tím nic. Cesta z Merana, jak jsme s přítelkyní jeli domů...nic. Vůbec bych nechtěl mluvit o tom, co si všechno musela zažít přítelkyně, když mě tam po pádu viděla. Třikrát, čtyřikrát za mnou jela s malým do Itálie... O tom už nechci ani mluvit.“
Přesto jste se teď do sedla vrátil...
„Čekal jsem, mladý Pepča Váňa (trenér) mě napsal na startku v Meranu. Já byl před odjezdem u doktora, dělal mi snímky, CT hlavy, jak jsem tam měl hematomy. V pátek mi řekl, že za něho, co na snímcích vidí, jsem normálně zdravý. Já to už i tak sám cítil. Tak jsem si řekl, jdu do toho. Pepča Váňa mi dal dobrého koně a hlavně dobrou váhu. Musel jsem trochu vypotit, protože jsem v nemocnici dost přibral. Byl jsem jen napuštěný vodou, musel jsem shazovat. Odjezdil jsem to, shodou náhod jsem vyhrál.“
I tak uvažujete o konci kariéry. Proč?
„Od loňské Velké pardubické mi koluje hlavou, že bych měl ukončit kariéru. Teď jsem ji ukončil. Zatím. Když mi váha během čtrnácti dnů spadne, možná bych se do sedla vrátil. Když ne, rád si užiju život s přítelkyní, se synem. Když ho teď každý den vidím a uvědomuji si, co jsem všechno promarnil... Každý víkend pryč. Abych řekl pravdu, teď jsem dostihy hodil úplně za hlavu, nedovedu si představit, že bych takový život vedl dál. Vůbec ne. Dělal jsem to, protože to šlo. Moje váha je teď největší příčina, ta mi dala závoru. A já nebudu bojovat, abych mohl jezdit dostihy. Ne, váha mi řekla dost, beru to tak.“
O jaké váze konkrétně se bavíme?
„Co jsem spadl z koně, měl jsem 64 kilo. Byl jsem vypocený, normálně jsem míval tak 67, 68, když jsem se hlídal a jezdil hlavně díky Pepčovi Váňovi mladšímu každý víkend. Kdybych jezdil jen v Česku, měl bych asi víc - 68, 69. Když jsem po pádu poprvé stoupnul na váhu, měl jsem 77 kilo. Myslel jsem, že už jezdit nebudu. Když mě Pepča napsal na startku, měl jsem 76 kilo. V sobotu jsem měl mít 72... Ne, že bych byl přejezený, ale byl jsem zalitý vodou. Měl jsem veliké břicho, škraně (tváře), hromada vody. V sauně jsem to stáhnul, dobrý. Teď mám 73, 74 kilo. Ale jak říkám, dám si čtrnáct dnů v klidu. Když mi váha zůstane, skončím. Když spadne na 70, je možné, že bych se vrátil do sedla.“
V sobotu ve třetí kvalifikaci v Pardubicích vás tedy jezdit neuvidíme?
„Ne. Měl jsem hromadu koní, domluvených jich bylo šest a v kvalifikaci Fly Filo Fly pro pana Váňu. Po přihláškách v pátek jsem je odmítal. Fila přitom znám, je to excelentní skokan, skáče bez chyb, za mě je i vytrvalec a v práci šel dobře. Ale nepojedu.“
Je to jen o váze, nebo už nechcete zažívat riziko v dostizích?
„Chtěl jsem si užívat rodiny. Když se Pepča Bartoš ve Velké zranil, zlomil si pánev, tak jsem na pokračování ještě kývnul. Dařilo se mi, bylo těžké v tu chvíli úplně ze sedla seskočit. Mlčel jsem, jezdil. Děkuji panu Aicherovi (majitel stáje Scuderia Aichner SRL) i Pepčovi Váňovi, že mi dali takovou šanci. Ano, vyhrál jsem Velkou, ale nahrazovat takového žokeje jako byl Pepča Bartoš? Že bych to měl po něm přebírat? To jsem se až divil, že mi dali takovou šanci.“
Počkejte, vždyť patříte k české jezdecké špičce, ne? Není škoda, končit na vrcholu?
„Je pravda, že před pádem jsem byl jednička u Váňů, měl jsem i další závazky. Možná to někomu bude líto, když skončím. Ale já preferuji skončit v nejlepším. Nechtěl bych končit, až když zjistím, že to nejde a ze špičky se vytratím. Abych řekl pravdu, je mi jedno, jestli jsem na vrcholu nebo dole, prostě to teď mám tak, že jsem to zastavil.“
Co přinesla Velká Pardubická? Překvapivého vítěze, upravený Taxis i jen půlku koní v cíli
Video se připravuje ...
Jakou roli v tom hraje těžký pád? Faktem je, že mohl mít fatální následky.
„Abych řekl pravdu, pád v rozhodnutí nehraje žádnou roli. Těžké to bylo spíš pro přítelkyni, když mě viděla v nemocnici. V mém rozhodnutí to ale nehraje žádnou roli. Jen váha. Když jsem před Meranem seděl v sauně, nepoznával jsem se. Byl jsem strašně nafouknutý, břicho, nohy, ruce...“
Může to být podobný příběh jako u rovinového šampiona Davida Lišky, který také končil kvůli váze a po roční pauze se vrátil? Necháváte si zadní vrátka?
„Zadní vrátka mám teď během čtrnácti dnů, tří týdnů. Když pak řeknu, že ne, tak se za rok vracet nebudu. Chci mít osmdesát kilo, už bych nehubnul, abych shazoval dvanáct kilo. Teď jsem rozhodnutý skončit. Budu si užívat malého, pojedeme na dovolenou, nebudu se omezovat. Konečně jíst jako normální lidi, ne jenom přizobávat na obědě, na večeři. Bez snídaně. Tak už bych nedokázal žít.“
Když se přiblíží Velká pardubická, kterou jste s Talentem naposledy vyhrál, nezlomí vás to?
„Vůbec. Teď v sobotu ještě jedu do Pardubic, mám přebrat cenu, tak tam zajedu, abych měl fotky s malým a přítelkyní. Ale v letošním roce v Česku už na žádných dostizích nebudu. Ani k vidění. Budu se na dálku koukat, fandit koním. I když už v sedle nebudu.“
Jste připravený, že vás budou trenéři a majitelé přemlouvat?
„Už mě přemlouvají. Pan Popelka, pan Váňa... Byl jsem na hraně, už jsem myslel, že ano, ale pak jsem si řekl proč? Chci žít normální život, takže jsem řekl ne. Ámen. Před prvním dostihem půjdu přebrat cenu a pak pojedu s přítelkyní a dítětem pryč. Podívám se online. Uvidím toho víc a bude to ve větším klidu.“
Zůstanete u koní? Budete trénovat jako táta, nebo budete pracovní jezdec?
„Pracovní jezdec v Německu budu. Měl bych zůstat v Kolíně nad Rýnem u trenéra Markuse Kluga, kde jsem pracoval před pádem. Abych byl trenér, to určitě ne. Když se mi v Německu nebude líbit nebo mě odtamtud vyhodí, nebudu mít s koňmi nic společného.“
Pokud by měl být sobotní dostih v Meranu váš poslední, jaký byl?
„V pohodě, Pepča Váňa mi dal super koně, který to má v Meranu naučené a super skáče. Vše jsem nechal na něm. Pravda, Italové se trochu divili, protože doktoři odhadovali dobu léčení tak na tři měsíce. Ale doktor v Česku mi řekl, že dobrý, jinak bych nejel. Úraz hlavy je nejhorší, mohl jsem zůstat ležák, mohl mi přestat fungovat mozek, to bych si nedovedl představit. Doktor mi jen říkal, že bych nesměl znovu spadnout znova na hlavu, jinak O.K.“
Prakticky od startu jste šel z prvního místa a vedl zbytek pole. Kurz jste si pamatoval bez problémů?
„Jo, věděl jsem, co a jak. Neprošel jsem si před startem sice celou dráhu, byla tam bariéra, tak jsem se jen soustředil a žádný problém. Vše, co jsem si pamatoval z dřívějška, tam znovu bylo. To bylo dobré. Jak říkám, největší problém je váha.“
Témata:
dostihy, váňa, pád, složil, sport, Josef Váňa ml., David Liška, Josef Bartoš, Česko, Itálie, Pardubice, Německo, Velká pardubická, Merano, dostih, trenér, kariéra, Pavel Složil, Sport na Heureka.cz
