Třetí kvalifikace na Velkou pardubickou steeplechase se Slavia pojišťovnou se v sobotu ponese v duchu vzpomínek na jedinečnou klisnu Registanu. Orphee des Blins nebo Sixteen prominou, ale lepší překážková kobyla v českém tréninku nebyla. Dvakrát s Peterem Gehmem vyhrála Velkou pardubickou (2003 a 2004), úspěchy sbírala i v zahraničí a Velký taxisův příkop v roce 2005 suverénně zvládla i bez žokeje. V kariéře běžela 33 dostihů, 21 jich vyhrála, na dotacích vydělala 10 444 608 korun. Stále je „nejbohatší“ klisnou v historii českého turfu. „Italští fandové ji milovali a sázkaři jí dali přezdívku Pokladnička. Sázka na ni byla jistota,“ vzpomíná její trenér Čestmír Olehla.
Registana byla v červenci 2019 uspána kvůli těžké střevní kolice. Bylo jí 23 let. V Pardubicích po ní přejmenovali jeden z dostihů pro nejlepší klisny, který se jezdí v rámci srpnové kvalifikace.
Symbolicky první vítězkou Ceny Registany byla v roce 2019 Poinsettia, kterou také trénoval Čestmír Olehla. O rok později vyhrála Alegoria, loni triumfovala Dajuka. V sobotu (14.55) bude na startu devět klisen. Největší favoritkou bude třikrát za sebou vítězná Maková panenka.
Jak na jedinečnou Registanu vzpomíná trenér Čestmír Olehla?
První setkání
Jel jsem do Německa vybírat pro majitele koně a Mirek Rulec, který tam tehdy pracoval, vyvedl drobnější hnědku. Dodnes mám na kameře natočené, jak Registana kluše a Mirek říká: „A teď vidíte vítězku Velké pardubické!“
Tehdy jsme se tomu zasmáli, s odstupem to ale byla prorocká slova. Registana pocházela z vynikající rodiny, její bratři toho dokázali na dráze moc. Ale toto byla vůbec první klisna, takže pochybnosti o tom, co dokáže, jsem měl.
Jak se málem nedostala do Čech
Zájemců, kteří tehdy procházeli Stoltefussovou stájí a chtěli koupit nějakého koně, bylo vícero. Proto ji Mirek Rulec koupil na sebe a zaplatil ji. Pak jsem měsíc trnul, zda si ji majitelé (Wrbna Racing) vezmou, nebo ne.
Bylo to tehdy takové přetahování, majitel preferoval valachy a francouzský chov, jako byl třeba Red Dancer a Hastaven, paní majitelka zase chtěla kobylu. Tehdy stála 18 tisíc marek. Suma pak ale byla větší, protože se o ni Mirek musel starat, takže než se majitelé rozhoupali, musel si naúčtovat režii. Už jsem si myslel, že budu muset zruinovat domácí rozpočet.
Dostihová univerzálka
Prošla mi rukama spousta koní, ale není moc takových, kteří mohli běhat všechno – kratší steeplechase na 3600 metrů po meranské trávě na těžkých skocích a hned na to cválat pardubickými oranicemi při kvalifikaci na Velkou pardubickou. Nepotkal jsem od té doby všestrannějšího koně.
Koho do sedla?
Když od nás odešel Jirka Kameníček a já vybíral, kdo bude kobylu jezdit, hledal jsem někoho, kdo bude stejně dobrý jako Pepa Váňa nebo v některých ohledech ještě lepší. A chtěl jsem, aby neuměl česky. Aby se ho nedotýkaly komentáře v novinách a řeči šly mimo něj.
To se myslím dokonale povedlo, Peter Gehm byla správná volba. I když Registanu mohl jezdit, jen když neměl závazky ve vlastní stáji v Německu a my museli podle toho hledat speciálně dostihy pro Registanu. Jeho šéf povolil, až když spolu poprvé vyhráli Velkou pardubickou. Když se poté Peterovi stal ten úraz, který mě hluboce zasáhl, musel jsem hledat náhradu. Jim Crowley byl dobrý žokej, ale v Pardubicích to nebylo přesně podle jeho chuti.
Gehmova minela
Po dvou vítězstvích ve Velké pardubické v letech 2003 a 2004 se sehraná dvojice Registana - Peter Gehm postavila na start Sporting Index Chase v Cheltenhamu. Peter přijel se svým trenérem. Ale ne v pátek, aby si v klidu prohlédl dráhu, ale až v sobotu v poledne.
O hodinu později už startoval první dostih. Podle plánku si proběhl kurz. Nicméně mu nikdo neřekl, že závěrečná proutěná překážka bude těsně před dostihem vycpána březovým proutím. Zkrátka při prohlídce vypadala jinak. Myslel, že se pojede klasický standardní skok, který tu běžně stojí. Takže se vydal přes něj. Byl to průser. Registanu zastavil, ale Peter v tom nebyl vlastní vinou.
Smolná Velká pardubická 2005
Kobyla měla úžasnou formu, byla tak plná energie, že na druhé překážce udělala obrovský skok a žokej Crowley vypadl z jejího sedla. Na to jsme tehdy dojeli. Měl jsem přitom v dostihu hned čtyři koně. Registana žokeje vyklopila, Hastaven skončil na Taxisu, Red Dancer doběhl šestý. Nejlépe skončil outsider Laneret s Pavlem Tůmou na třetím místě.
Paní Výjimečná
Stačí vzpomenout na trénink. Petr Juránek na ní cválal, měl skákat tři skoky za sebou. Registanu ale zajímal v dálce jedoucí traktor. Petr se usilovně snažil, aby se kobyla soustředila na skoky. Ta ale měla stále otočenou hlavu, cválala a koukala jinam. Před posledním cvalovým skokem si prohlédla překážku, skočila a zase věnovala pozornost traktoru. Ona byla prostě tak dobrá, vše měla zautomatizované, ale pro jezdce bylo utrpění ji jezdit.
Manýry černé perly
Manýry vyloženě neměla. Snad jen občas byla náladová. Někdy se přišla pomazlit, jindy se jenom ohlédla, kdo přišel k boxu. A když usoudila, že se nebude přátelit, otočila se zadkem a bylo jasné, že vstřícně naladěná není. Ona si byla moc dobře vědomá své velikosti.
Smolní potomci
Myslím, že jsme chovný potenciál Registany nevyužili dostatečně. Možná jsme měli tehdy hledat partnery ve Francii a mohlo to být jinak. Počátek chovné kariéry strávila Registana v Německu v hřebčíně Etzean. Když odešla do chovu v jedenácti letech po zdravotních problémech a dlouhé kariéře, dalo se čekat, že první potomek bude drobnější.
Tehdy dostala šanci u hřebce Oscara v Anglii. Ze spojení se narodila klisnička Regine, která sice dvakrát vyhrála, ale úrovně matky nedosáhla. Kdyby byla větší, bylo by to na dráze určitě lepší. Reaper byl slušný kůň, Rafa nestihl rozvinout své schopnosti. Oba byli utraceni po úraze.
Poté, co se Registana vrátila z Německa do Čech, hledaly se možnosti v okolí. Například Reki byl taky moc dobrý kůň, ale majitelka mi ho vzala po nadějné kariéře čtyřletka. V Polsku dokázal vyhrát velké dostihy. Asi není tak dobrý jako jeho matka, ale dotáhl to vysoko. Randy byl prodán a už není dostihový. Relandi skončila v Polsku a Regtime je stínem dobrého koně.
