Váňa: Dominik Hašek je taky takový starý vůl
Za posledních pár dní třikrát spadnul z koně, jednou mu dokonce dlouho běhaly před očima jiskřičky. Jenže žokeje Josefa Váňu stejně nic neodradí od toho, aby se zase vyšvihnul do sedla. A tak by podobně jako hokejový brankář Dominik Hašek letos v Pardubicích znovu rád získal titul.
Tělo mu během zimy pospravovali lékaři, kosti nahřál na sluníčku při dovolené v Mexiku. O to víc se v žokeji Josefu Váňovi projevuje povaha nezmara ještě posílená loňským šestým vítězstvím na Velké pardubické České pojišťovny. Pokud mu to zdraví dovolí, bez ohledu na věk se chce sedmapadesátiletý žokej pokusit letos 10. října při 120. ročníku slavného závodu o triumf číslo sedm. „Znám jeho i Dominika Haška. Oba jsou ze stejného těsta,“ srovnává dvě legendy Miroslav Petráň, šéf Dostihového spolku Pardubice.
Tak tedy, pane Váňo, jste ze stejného těsta jako hokejový brankář? Vídáte se někdy?
„Moc se nepotkáváme, byl celou dobu v zahraničí. Ale věřím tomu, že na každé dostihy v Pardubicích přijde, pokud bude mít čas a nebude zaneprázdněn svými ostatními povinnostmi. Ale vím, že je to takový starý vůl, který taky bude makat do doby, dokud nepadne.“
Dominik Hašek ale asi v 57 letech hokej hrát nebude, zatímco vy na koni jezdíte.
„Abyste se nedivili. Vidím, že když někdy něco posere, hokejkou mlátí vzteky o led jako před pětadvaceti lety. Pořád bere všechno hodně vážně.“
Nedávno získal s Pardubicemi druhý hokejový titul, vy jste na tamní dráze, kam hokejisté chodí někdy trénovat, loni získal ve Velké vítězství číslo šest. Láká vás to sedmé?
„Už jen proto, že mám celý život strašně rád sedmičku a je to moje šťastné číslo. Pokud pro mě u našich koní bude místo, rád bych to ještě jednou zkusil. Mám v hlavě takový tajný plán. Ale těžko na začátku sezony hovořit o tom, jestli budu na podzim v cajku. Pokud to nepůjde, nebudu strkat hlavu do oprátky a dělat ze sebe blbce.“
Prozradíte ten plán, i když je tajný?
„Dát si do pořádku Welldancera a znovu zkusit jet Velkou pardubickou na debutantovi.“
Ale loni jste překvapivě vyhrál na Tiumenovi. Nechtěl byste obhajovat na něm?
„Možná by mě to lákalo, předběžně jsme se dohodli se synem, že by ho jezdil on, pokud by to šlo. Tiumen měl vážný problém, ale už je v pořádku. Na začátku března uklouzl a zlomil si kyčelnokřižní spojení, šest týdnů byl v boxu. Teď začal znovu pomaličku pracovat.“
Jak jste na tom se zdravím vy? Všechny operace se povedly?
„Byl jsem i na operaci ruky, už mi tak nemrzne. Bohužel mám nerv vyhozený z jamky, takže sem tam se do ruky praštím a problémy se vrátí, ale trvá to tak dva tři dny a zase je to lepší. Vymyslím si nějaký chránič. Biče už ztrácet nebudu.“
A tělo je jinak v pořádku? Už se chystáte na sezonu?
„Začal jsem jezdit na kole a chodím plavat. Problém je, že jsem se na dovolené od rána do večera cpal a pil různé drinky typu margarita, takže když jsem se vrátil a postavil se na váhu, zjistil jsem, že mám 70,5 kila, což jsem neměl od doby, kdy jsem spadl v Baden-Badenu. Ani nikdy přes zimu. Tak jsem okamžitě začal protiakci proti váze, celkem se mi daří. Ale ono k podzimu začne všechno čím dál tím víc bolet. Nebo si náhodou někde něco vymknu nebo se uhodím. Ono už mi trvá trochu déle, než se dám do pořádku. V úterý jsem spadl jednou z koně, v pátek dvakrát.“
Co se přihodilo?
„Jednou mi vyběhlo divoké prase, podruhé vylétla kačena. Jednou jsem se nepříjemně praštil do malého mozku, že mě chvíli křísili a pak jsem pět minut měl jiskření v očích, do večera mě bolela hlava. A v úterý jsem najížděl na vodní příkůpek s koněm, o kterém si myslím, že ho bez problémů skočí. Ale on mi dal takového stopa, že jsem do příkopu místo něj skočil já. Kdo nepadá, nejezdí.“
