Stříbrný olympijský medailista Vavřinec Hradilek se na úvod nové sezony potýká problémy. Vodní slalomář léčí zranění ramene, kvůli kterému musel zkrátit tréninkový pobyt v Austrálii, a kvůli čemuž taky přišel o vysněnou návštěvu závodu formule 1 v Melbourne.
Co se přihodilo?
„Po týdnu tréninku mě začalo zlobit rameno. Fyzioterapeut Ivan Pišvejc mě dával dohromady. Nezlepšilo se to ani po přesunu do Austrálie, kde je voda těžší a trénink náročnější. Navštívil jsem doktory, dostal jsem obstřiky.“
Jak jste se zranil?
„Bylo to v důsledku dlouhodobějšího přetížení… Ramena mají kajakáři obecně hodně přetížené. Do kloubu se dostal zánět, otekly tam kosti v pouzdře. Svaly přestaly pracovat, jak mají a začaly nahrazovat činnost kloubu. Bolelo to. Mohl jsem pádlovat rovně, většinu věcí jsem mohl dělat, mimo vodu jsem to necítil. Ale nestabilní záběry, které jsou nejčastější na kajaku, ty mně vadily.“
Jak jste na tom teď?
„Kvůli ramenu jsem se musel z Austrálie vrátit. Teď se šetřím, abych to nepřehnal. Co jsem se vrátil, netrénoval jsem přes dva týdny. Včera jsem byl rameno poprvé zatížit trošičku víc. Je to bez bolesti, takže myslím, že už jsem v pořádku. Do mistrovství Evropy (koná se v červnu v Krakově – pozn. red.) to snad zvládnu natrénovat.“
Musíte být rád, že jste si před sezonou díky olympijské medaili zajistil nominaci na vrcholné akce…
„S mým trenérem Milanem Říhou jsme si říkali, že se osvědčilo, že mi nominační závody umožnili neabsolvovat. Díky tomu mám čas. Vůbec by nebylo dobré, kdybych se teď musel připravovat na nominaci, stoprocentně by to ohrozilo celou sezonu. Takhle se můžu v klidu připravit na její důležitou část.“
Přes dřívější odjezd ze soustředění jste strávil tři týdny na Novém Zélandu a tři týdny v Austrálii, co jste stihl?
„Jediné, co mě mrzelo, že jsem se nemohl podívat na závody formule 1. Musel jsem kvůli léčbě odjet o deset dní dřív. Jinak to bylo super. Bylo krásné počasí, málo lidí na tréninku. Bohužel to taky znamenalo vyšší finanční náklady. Kvůli tomu, že neměli tolik lidí, v areálu zvedli ceny. Absolutní nesmysl… Platili jsme v přepočtu asi sedm set korun za hodinu. To je hodně… Asi to bylo naposled, co jsem tam jel. To se utáhnout skoro nedá. Zéland byl krásnej. Tam jsem trénoval trošičku víc. Zúčastnil jsem se jednoho extrémního závodu, který má šestnáctiletou historii a já jsem ho vyhrál jako první cizinec. Měl jsem radost, že jsem tam moje kámoše trošičku vydrtil…“
