Život je změna. V případě bronzového kajakáře z olympiády Jiřího Prskavce to platí v soukromí i ve sportu. Odstěhoval se od rodičů, i když jen asi o pět set metrů dál. Kvůli novým pravidlům musel do lodi přilepit závaží. Pořídil si novou záchrannou vestu, povinný prvek, který má teď ale o polovinu menší a díky tomu by se měl lépe vejít do branek při svých extrémně těsných průjezdech. A také si zvykal při soustředění na to, že jeho styl se snaží napodobit i ostatní kajakáři.
Má za sebou své první olympijské hry a i letos čeká Jiřího Prskavce náročná mise. Obhajuje totiž tituly mistra Evropy i světa. Nic jednoduchého, obzvlášť když se ostatní soupeři snaží napodobit váš styl. S tím se setkal český kajakář poprvé. Na soustředění v Austrálii, kde byl v únoru, si ho natáčeli trenéři z jiných týmů.
„Tady v Evropě už to ale tak není. V Austrálii to bylo tím, že na tréninku byl mix států. Takže kromě nás tam třeba ve stejnou hodinu jezdili tři ze Slovenska, dalších pět Australanů, další Briti a tak dál, bylo tam třicet lidí. Takže pak trenéři mají větší možnost si mě natočit, protože tam jsou, točí svoje lidi a mě si natočí taky a pak většinou zkouší stejnou trať. Ale teď v Evropě je celá hodina pro náš národní tým. A že by jiní trenéři vyrazili na trénink Prskavce, to si ještě asi nějaký roky počkám,“ smál se majitel bronzu z olympiády v Riu de Janeiro.
Proč takový zájem? Ostatní se snaží napodobit jeho styl, tedy průjezd bránami na hranici rizika, kdy je český borec míjí jen o milimetry. „Ono to funguje a je to rychlý. Akorát co jsem se za ty roky naučil, není to jen o tom projet tu branku, ale i dokázat napravit, když to nevychází. A to si myslím, že je na tom to nejtěžší a to oni ještě neumí. Takže když jedou stejně, tak jim to většinou někde ujede a udělají nějakou velkou chybu,“ vysvětloval důvod, proč se tolik neobává, že by i ostatní využili jeho hlavní zbraň.
Ani ta však nezaručuje obhajobu titulů. Právě na tu se teď Prskavec mladší soustředí. Na rozdíl od ostatních Čechů se nemusí zabývat domácí nominací. Díky výsledkům v minulé sezoně má totiž místo v národním týmu jisté. A tak se může už nyní soustředit na ME a MS. Jen mu to trochu komplikuje příroda.
„Třeba teď jsme měli jet na soustředění do Tacenu, kde bude na začátku června mistrovství Evropy, ale jsou tam povodně, tak jsme zůstali doma,“ prozradil třiadvacetiletý sportovec. Důležitější v této sezoně však bude mistrovství světa na konci září ve francouzském Pau. Obhajoba titulu nebude ale ničím snadným. Trať pro světový šampionát je totiž hodně specifická a náročná a domácí závodníci, kteří na ní trénují často, budou mít značnou výhodu.
„Trať je vybudovaná sice uměle, ale je postavená jako řeka. To znamená, že tam nejsou zaoblené překážky, je to všechno kamenné, a voda se pak samozřejmě chová tak, jak se chová na řece. Takže se mění, je hodně rychlá, jsou tam vlny," popisoval.
"A v tu chvíli musí člověk mnohem víc předvídat, co voda udělá a okamžitě reagovat. Není to jako v Troji, kde se voda změní o pár centimetrů. Tam se změní o půl metru. A člověk musí reagovat na to, že někdy branka může být půl metru vysoko a někdy je skoro ve vodě. V tomhle je to opravdu o tom to najezdit a být na to připravený a vědět, kde se to mění víc, kde míň a kde si může člověk dovolit jakou kombinaci,“ pokračoval o francouzské trati.
Nová vesta a závaží v lodi
Vlézt se lépe do branek mu pomůže i jeho nová záchranná vesta, která je všitá přímo do takzvané bundošprajdy.
„Dřív byla vesta zhruba tři centimetry tlustá, teď tam mám podle mě jeden a půl. Rozdíl je i v tom, že byla ze shora přiložená, teď je součást bundošprajdy, je přilehlá k tělu. A když se zakloním, ohne se se mnou. Obzvlášť při některých průjezdech brankami je to opravdu strašně znát. Protože i záda jsou menší, můžu se víc položit na loď. Je to posun dopředu a velká změna oproti tomu, kdy jsme měli normální vestu,“ přiblížil rozdíl trojnásobný mistr Evropy.
A je tu ještě jedna změna. Nejde ani tolik o novinku jako spíš o návrat k dřívějším pořádkům. Od této sezony je totiž Mezinárodní kanoistickou federací nařízená váha lodi 9 kilogramů místo osmi v minulých dvou sezonách. Novou loď si kvůli tomu ale český reprezentant nepořizoval, vyřešil tento problém jinak. Místo toho, aby využíval činky ke zvedání, sundal z nich dvě půlkulová závaží a přilepil je na dno lodi.
„Takže mám loď úplně stejnou, jen jsem tam přihodil závaží na místo těžiště lodi. Takže teď vozím železo v lodi,“ pousmál se Prskavec.
