Očekával pořádnou euforii, ale žádný „wow efekt“ se nedostavil. Kajakář Vít Přindiš si tak teprve postupně uvědomuje, co se mu vlastně podařilo. Že je jako první Čech celkovým vítězem Světového poháru. Část viny na tom nesou i pořadatelé SP v Seu, kde o víkendu svůj triumf stvrdil. Vyhlašování vítězů totiž posunuli na dobu, kdy už byl na cestě na letiště. „Takže trofej za mě přebral šéftrenér Jirka Pultera a přivezl mi ji do Prahy,“ líčil kajakář.
Jaký je to pocit být prvním českým vítězem Světového poháru?
(úsměv) „Je to moc hezký, jsem spokojený, je to věc, kterou jsem chtěl, ale ani jsem to letos nečekal. Sezonu jsem měl naplánovanou úplně jinak, že svěťáky neobjedu všechny. Ale jak se to nakonec vyvíjelo, tak jsme se rozhodli, že to odjedu. Šel jsem do toho z plného tréninku, takže jsem byl překvapený, že jsem závody odjel dobře. Je to hezké. Jediné, co na tom zkazilo takový ten celkový dojem, bylo, že na poslední chvíli přesunuli vyhlášení asi o dvě hodiny později a my jsme museli odjet na letiště. Takže jsme ani nebyli vyhlašovaní. Bylo to z jejich strany takové trapné a neužil jsem si to samotné vyhlášení na stupních. Ale jinak pocitově je to moc hezký. Ale asi mi to pořád ještě nedochází, že jsem dokázal něco jiného než ostatní.“
Takže trofej pro vítěze jste nedostal?
„Tu mi přivezli. Pověřili jsme šéftrenéra Jirku Pulteru. Řešili jsme to tam docela dlouho, protože neoznámili federacím, že se to bude měnit. Takže Jirka šel řešit, že nám letí letadlo a musíme stihnout odlet. A oni že O. K., že nás omlouvají, ale že to nemůžou přesunout zpátky.“
Když jste hned letěli domů, stihli jste nějaké oslavy?
„Nic extra. Dali jsme si na letišti pivo. A teď asi ani nebude, protože za týden zase odlítáme na svět (MS je v termínu 26. 9.-1. 10.), tak počkáme až po něm, jak to dopadne a ukončíme nějakým způsobem celou tu sezonu. Teď je ještě brzo.“
Říkáte, že vám zatím nedošlo, čeho jste dosáhl?
„Čekal jsem nějaký wow efekt a ono je to pořád tak nějak stejný (směje se). Pro mě letos určitě nejlepší zážitek byla Troja (SP v Praze Přindiš vyhrál), to byla krásná euforie. Tady tím, že jsem v závodu skončil šestý a jel jsem jízdy v Seu tak, že jsem se to snažil trošku hlídat a jel jsem o celkové pořadí, tak to bylo takový jiný. V Troji jsem dojel a bylo to takové to euforické vítězství, že jsem mlel z posledního a bylo to hrozně hezké. Tady to bylo takové, že jsem čekal, a bylo už jasné, že vyhraju. Sebastian Schubert už mě nemohl předstihnout, tak jsem řekl: Hm, tak dobrý, tak to vyšlo. Loni mi to těsně nevyšlo a letos to klaplo. Takže takové to, že bych skákal radostí do stropu, to nebylo, ale samozřejmě jsem za to hrozně rád.“
Před finále jste byli se Sebastianem Schubertem od sebe o 30 bodů, ve finále jel před vámi. Stíhal jste sledovat jeho jízdu?
„Ne ne, vůbec jsem nevěděl, on jel těsně přede mnou, asi pět minut, takže jsem se rozjížděl na startu, vůbec jsem ho nesledoval. Jediné, co jsem věděl, že by pro mě nejhorší varianta byla, když on by v tom závodě vyhrál a já byl třeba čtvrtý. To by mě vzal zase o dva body. Ale jinak všechny další varianty hrály pro mě, protože i když bylo finále bodované dvojnásob, tak třicet bodů je docela hodně. Takže jsem doufal, že když nevyhraje a já zajedu dobře, tak by to mělo klapnout.“
Po dojetí do cíle jste zjišťoval, jak na tom jste?
„Tušil jsem to. Když jsem dojel, byl jsem třetí a věděl jsem, že on vede. Tak jsem si říkal, že teď to přesně může být případ, když někdo skočí mezi nás a on by vyhrál… Ale hned potom ho zajel Peter Kauzer, tak jsem věděl, že když je druhý, tak už by mě neměl ohrozit.“
Už jste byl celkovému vítězství blízko dříve. Je to teď pro vás zadostiučinění, že to konečně klaplo?
„Už jsem byl hodně blízko dvakrát. V roce 2014 jsem byl druhý právě za Schubertem, kde se jelo finále v Augsburgu a on to tam vyhrál. Já jsem byl druhý, on byl třetí, přeskočili jsme tam toho prvního, on to vyhrál a já byl za ním. A loni jsem byl těsně druhý. Ale když se na to podívám zpětně, tak letos jsem získal těch bodů o strašně moc víc než loni. Navíc úroveň toho loňského svěťáku byla o dost nižší. Takže i kvůli tomu jsem za to letos rád. Závody jsem odjel dobře a myslím, že jsem předvedl nejlepší výkony ze všech, takže jsem si to zasloužil.“
Původně jste uvažoval jen o pár závodech SP. Jste teď rád, že jste to přehodnotili?
„Samozřejmě ano. Je to věc, kterou jsem chtěl, jedna z těch met, kterých jsem chtěl dosáhnout, odjet dobře svěťáky a třeba to celkově vyhrát. Jediný, co jsem zvažoval, bylo, abych nenarušil přípravu na MS. Že bych třeba poslední dva svěťáky odjel špatně, přišel bych o celkové vítězství, tím pádem bych měl špatnou náladu a pak nebyl připravený na svět. Takže proto jsme hodně uvažovali, jestli do toho jít nebo ne. Rozhodli jsme se, že do toho půjdeme. Trénoval jsem, třeba v Seu jsem před závodem nacpal sedm tréninků a nějaké běhání vždycky, prostě jsem trénoval naplno. Pak jsem si dal den volna před závody. Byl jsem překvapený, že to klaplo. Jen doufám, že to neovlivnilo přípravu na svět, který bude za 14 dní.“
Co vám výsledky řekly o formě směrem k MS?
„Asi to, že mi to letos jezdí. Hlavně mi to pomáhá psychicky, že jsem s těma klukama konkurenceschopný. Když mi to sedne, můžu i vyhrávat. Svět bude ale zase jiný závod. Je to vrchol, všichni budou maximálně připravení, teď do toho šlapou, aby ukázali nejlepší formu. Ale já do toho jdu s tím, že jsem letos už něco zajel, mám podle mě jak dobrý výsledek z Evropy (5. místo), tak dobrý výsledek ze SP a budu se na to snažit připravit. Fyzicky jsem na tom, myslím, dobře, a teď jen nechat tu hlavu, aby takhle fungovala dál. Sednout si na start a říct si: Teď to sjedu, protože na to mám a dal jsem do toho maximum. Ty výsledky mi pomáhají spíš v tom, že si věřím víc než dřív.“
Těšíte se na MS?
„Ano, myslím, že to bude velká oslava našeho sportu. Připravují se na to dva roky dopředu, měli tam svěťáky, vždycky to zkoušeli, vylepšovali. Byl to i takový hudební festival, každý večer tam byly koncerty, čímž přitahovali i ty lidi na závody. Teď to bude takový asi šestidenní maraton, bude to velká akce. Bude tam i kros, takže bude další šance získat medaili. Takže se těším hrozně moc. Bude to pro mě třetí MS v kariéře. I z tohohle důvodu jsem na to natěšený?“
Kolik času jste v Pau, kde se konám MS, letos strávil?
„Na jaře jsme tam byli dva týdny na soustředění s repre a teď jsme tam byli necelé tři týdny v kuse na přelomu července a srpna. A příští úterý tam jedeme znovu a nějaký týden před MS tam ještě budeme trénovat.“
Už jste si na trať, o které hlavně kajakáři říkají, že je hodně specifická, zvykl?
„Vím, co od ní čekat, i trošku vím, jak na ní jezdit. Akorát si to teď musím zase oživit. Ale myslím, že by to mohlo být dobré. Bohužel tam teda rozhoduje náhodovost vody, že někomu to pak vyjde líp. Ale je to podobné jako v Tacenu při ME letos. Někdy se člověk nadře a někdy mu to jede, ani neví jak. Takže tenhle faktor tam bude hrát roli a pak i to, jak tu trať postaví. Takže uvidíme, nechci se tím nějak extra zatěžovat. Strávili jsme tam docela dost času a uvidíme, jak teď bude vypadat ten týden před závodem.“
Jak teď bude vypadat váš program?
„Tento týden trénuju v Praze, to bude asi docela náročný týden. Pak v úterý odlétáme do Pau, tam máme už jenom jeden trénink denně, co se týče slalomové trati, ale budeme to doplňovat ještě jedním tréninkem na rovné vodě asi, protože trénovat jen jednou denně deset dní před závodem taky není úplně ideální.“
Trénujete s Vávrou Hradilkem, ale letos tím, že se nedostal do hlavní reprezentace, jste toho asi společně tolik neodtrénovali, že?
„On bohužel s náma nejel v létě do Francie, ale po návratu jsme trénovali spolu až v podstatě doteď. Všechny svěťáky mi dělal sparinga, šel se mnou na vytrvalost i před závodem, i když to v tu chvíli pro něj třeba nebylo ideální. A teď už mi taky hlásil, kdy v týdnu bude mít volno. Snaží se mi pomoct, co nejvíc to jde. On nakonec v Pau taky bude startovat v krosu, takže i pro něj je to dobrý, že teď maká. Takže to je supr. Ale je pravda, že jsme nemohli strávit společnými tréninky tolik času jako dřív.“
