Jde si zatrénovat, když na to má náladu a čas. O volném víkendu či státním svátku si zajede na chatu nebo se potká s rodinou. Od loňského podzimu, kdy Štěpánka Hilgertová definitivně odmávala profesionální kariéru kajakářky, si prostě užívá život úplně jinak. „Najednou víc vnímám to, co jsem jako sportovec nikdy neřešila - jestli je víkend nebo státní svátek,“ přiznala dvojnásobná olympijská vítězka, která dnes slaví významné jubileum.
I v minulé sezoně, kdy ještě závodila na mistrovství Evropy, byla díky své sportovní dlouhověkosti exotem. Vždyť soupeřila v mnoha případech s dívkami, s jejímiž maminkami se také kdysi potkávala na slalomové trati. A teď, ve svých padesáti letech, má stále v plánu účast na závodech Českého poháru. Jinak už se ale Štěpánka Hilgertová posunula dál. Od listopadu je zaměstnaná v České národní bance.
Jak jste se v práci zabydlela?
„První měsíc jsem z toho měla hlavu jak balon, musím trošku přiznat, že toho nového bylo hodně, ať už od pobrání jmen kolegů a všech, kteří tady mají na starosti jednotlivé úseky až po orientaci po budově a v systémech a pravidlech. Ale myslím si, že už jsem se za toho skoro půl roku rozkoukala a zapracovala a mám z toho zatím dobrý pocit. Je to fajn, je to každý den něco nového, ještě pořád je spousta věcí, na které se musím ptát, co s tímhle a s tímhle.“
Co přesně máte na starosti?
„Organizaci akcí. Jsem na odboru společenských akcí, jde o akce od celobankovních sportovních her až například po odpolední ukázkovou hodinu jógy, cyklo výlet, jsou to i kulturní akce, společenská setkání, sobotní den pro rodiny s dětmi o prázdninách, i menší odborné semináře pro zaměstnance. Takže práce je velmi pestrá a různorodá.“
Na Facebooku jste dávala fotku z nějakého plesu s kolegy. To byla jedna z těchto akcí?
„Většina firem mívá předvánoční setkání a večírky, tak my jsme měli novoroční setkání zaměstnanců. To bývá každoročně tedy až v lednu a vždy se to nese v duchu nějakého konkrétního tématu. Letos to byl Divoký západ.“
Když jste do ČNB nastoupila, byl pro vás velký šok z trénování na vodě najednou zapadnout do kanceláře?
„Překvapivě bych řekla, že nebyl, přestože ta změna byla velmi radikální. Byla to změna nejen mého denního režimu, ale i prostředí, náplně práce a lidí, kteří se pohybují okolo mě, takže to bylo nové úplně komplet. Ale řekla bych, že jsem to tak nevnímala, protože mě to zcela pohltilo. Když se učíte něco nového, musíte tomu věnovat maximum pozornosti, takže mně ten čas hrozně rychle utíkal. Připadalo mi, že jsem přišla a už skoro odcházím. Nepřipadalo mi to, že sedím dlouho v kanceláři nebo u počítače. Tím, jak jsem se musela věnovat tomu, co v tu chvíli zrovna vyřizuju, mi čas velice rychle utíkal. První měsíce do Vánoc proběhly tak, že jsem se ani nestačila vzpamatovat. Prostě mě to vtáhlo a bylo to.“
Jak to máte teď s trénováním? Je to třeba i podle počasí, jak se vám zrovna chce?
„Je to i podle počasí, ale mám v dobré paměti, že počasí nejvíc vadí trenérům na břehu a daleko míň, když se člověk obleče do vodáckého a sedne si do lodi. V tu chvíli vám déšť a chladnější počasí tolik nepřijde. Ale samozřejmě jsem si celkem užívala i to, že když se mi zdálo velmi nevlídno, věděla jsem, že nemusím. Snažila jsem se určitou pravidelnost v pohybu zachovat z toho důvodu, že vím, že když se z toho vypadne na příliš dlouho, pak člověk nemá takový dobrý pocit, tu radost. Když mu to nejde, tak už to potom přestává být ono. Ale nebylo to striktně rozepsané pondělí, středa, pátek je trénink. Podléhalo to situaci v práci, i počasí a mé momentální náladě, jak jsem se zrovna cítila.“
Užila jste si zimu jinak, když jste nemusel mít systematickou přípravu a soustředění?
„Já zimu moc ráda nemám a nebudu ji mít asi ráda ani teď. Dny jsou krátké a veškeré denní světlo člověk stráví v práci. Ale utekla mi strašně rychle, vlastně mi to vůbec nepřišlo. Bylo jen pár momentů, kdy jsem viděla fotky vodáků z tepla, kdy všichni byli v Emirátech nebo v Austrálii a já jsem si tak nostalgicky zavzpomínala, že loni touhle dobou jsem tam byla taky a chodila v těch plavkách. Ale mám prostě pocit, že mi čas tady hrozně rychle utíká, takže nějaké řešení, jestli je zima nebo není zima… Najednou je jaro, jsou krásné a doufejme i do budoucna teplé a dlouhé dny, takže už i na to zapádlování si čas najdu líp než v období prosinec, leden, kdy to fakt moc nešlo.“
Na Facebooku jste měla i fotku s manželem u Karlštejna. Podnikali jste i výlety, které dřív nepřicházely v úvahu?
„Je to tak. Najednou víc vnímám to, co jsem jako sportovec nikdy neřešila - jestli je víkend nebo státní svátek. Nějak byl naplánovaný trénink a sobota, neděle nebo státní svátek mě kolikrát i zaskočily. Teď vím, že ty dny mám volné pro sebe, mám je volné pro rodinu. Je to vždycky bonus navíc, že vím, že si budu moct v klidu zajít na trénink nebo že budeme moct vyrazit na chatu, na nějaký výlet, že se můžu sejít i se zbytkem širší rodiny, s kterými se rádi stýkáme. Takže tenhle volný čas navíc vnímám velmi, velmi pozitivně.“
Prohlásila jste, že pojedete závody Českého poháru (startuje 5. května). Máte už nějaký plán, zda všechny nebo jen některé?
„To vůbec rozmyšlené nemám. Není to úplně nutné plánovat. Myslím, že ty první dva jarní nejspíš nastoupím (Trnávka 5. a 6. května, Troja 12. a 13. května). Ani ty termíny v kalendáři v tuhle chvíli zanesené nemám, a neměla jsem to tak nikdy. Vždycky jsem vnímala, že Český pohár je hlavně ta povinná nominace a pak se uvidí. Letos vím, že se mě nominace netýká, ale že se potom asi kouknu do termínovky, a jestli pojedu nějaké další poháry nebo jestli se tou dobou vypravíme třeba i na dovolenou nebo budu mít nějakou akci z práce, to v tuhle chvíli nijak napevno zjištěné nemám. Myslím, že pár závodů v průběhu sezony bude, hodně ráda si jezdím zazávodit do Veltrus, kde je skvělý klub, který tam organizuje menší závody, ale zase mají docela hezkou společenskou úroveň. Myslím, že pár závodů si tam v průběhu sezony vyberu. Ale asi jich nebude nijak zvlášť moc.“
Možnost, že byste se mohla nominovat do reprezentace, jste vyloučila, ale občas se stává, že v momentu, kdy to přestane řešit, jste v psychické pohodě, tak to může vyjít. Kdyby se to stalo, jela byste třeba mistrovství Evropy v Praze Troji, nebo byste rovnou místo přepustila mladším závodnicím?
(úsměv) „Nad tímhle vůbec nepřemýšlím. Skutečně si myslím, že je to absolutně mizivá pravděpodobnost a řešit takovou věc předem je zbytečné.“
Co vaše forma? Pocítila jste oproti dřívějšku, kdy jste přes zimu poctivě trénovala, rozdíl, když teď sednete do lodě?
„Je to hodně velký rozdíl. Myslím, že nějaké dovednosti a návyky tam zůstávají díky tomu, že jsem se přes zimu snažila vždycky aspoň párkrát na vodu jít. Docela se mi dařilo dodržet jednou týdně zajít do fitka na všeobecné zpevňování, takže nejsem úplně pohybově mimo. Ale tím, že z tréninků zcela vypadla jakákoliv kondiční složka a hlavně poklesla četnost jakéhokoliv hýbání se, tak tam chybí dynamika i vytrvalost. Když si jedu na techniku nějaký čtyř pětibrankový úsek, tak dokážu zajet kolikrát úplně úžasně. Ale když by se to postavilo v celé trati, čili těch 23 nebo 24 branek, tak už v půlce nemůžu. Takže takhle nějak to je.“
Dnes slavíte padesátiny. Vaše rodina se často schází i běžně, plánují se teď nějaké velké oslavy?
„Asi se sejdeme, ne přímo hned dnes, to nevyšlo. Ale má přijet synovec z Ameriky a ten měl na konci března třicátiny, takže někdy v průběhu příštího týdne jsme se předběžně domlouvali, že bychom se všichni sešli, tak jak má naše rodina hezkou tradici, a že bychom oslavili ty jeho i moje kulatiny.“
