Udělala velkou chybu, ale na trojském kanále byla i tak ze všech nejrychlejší. Teprve 18leté kanoistce Gabriele Satkové finále mistrovství Evropy fantasticky sedlo a porazila všechny včetně Terezy Fišerové. V cíli se neubránila slzám, její sestra Martina za ní skočila do vody. A spokojená byla i vicemistryně Fišerová, která má definitivně jistou letenku do Tokia.
Je to pro vás největší výsledek kariéry? Jak se s tím srovnáváte?
„Já si to samozřejmě moc dobře uvědomuju. Je to úplně úžasný a cítím spoustu emocí. Pořád nemůžu uvěřit, že se mi to podařilo.“
Chvíli jste měla naději i na olympijské místo v Tokiu. Svou podmínku vyhrát jste splnila.
„Samozřejmě mi to problesklo hlavou, ale já jsem věděla, že Terka je skvělá závodnice a v tom finále se s tím vždycky popere, jak nejlíp může. Takže jsem spíš počítala, že budu na bedně a že to bude skvělý. A už mi bylo jedno, jestli pojedu na olympiádu, nebo ne.“
Jela jste jako pátá v polovině finálových jízd. Věděla jste už po vašem dojezdu, že by to mohlo být vysoko?
„Věděla jsem, že ten čas byl dobrý. Ale věděla jsem taky, že jsem tam udělala velkou chybu. A nevěděla jsem, jak se s tím poperou holky, které jely za mnou. Takže jsem jenom čekala a doufala v to nejlepší. Dvanáctou branku jsem bohužel minula a musela jsem k ní rychle dopádlovat zpátky, ale naštěstí to taková ztráta nebyla. Já jsem se stihla zkoncentrovat a zajet skvělou jízdu.“
Oproti semifinále jste se obrovsky zlepšila. Jak se vám to povedlo?
„Já vůbec nevím, asi jsem jela rychleji, zabírala jsem více, byla jsem více motivovaná, protože jsem věděla, že ve finále už nemám co ztratit. Dávala jsem do toho svoji duši, kór když jsem věděla, že jsem tam udělala tu fatální chybu. Myslím, že i ta chyba mě docela namotivovala.“
Kdy byly emoce největší? Po vaší jízdě, nebo na úplném konci?
„Největší emoce byly, když dojela Terka (Fišerová, která jela jako vítězka semifinále poslední), protože dál už nikdo nejel a já jsem věděla svoje umístění. Taky když moje sestra skočila do vody, aby mě objala. To mě vskutku rozbrečelo. A já jsem z toho úplně nadšená.“
Na břehu nejvíc slavila vaše sestra Martina, která za vámi skočila do vody. Čekala jste to?
„Tušila jsem, že to bude prožívat, protože je skvělá a je mojí podporou už od malička. Kdyby jela ona a vyhrála by, tak já bych pro ni skočila taky. My to takhle spolu sdílíme.“
Převažuje u vás radost z titulu, nebo zklamání kvůli definitivně ztracené olympijské nominaci?
„Samozřejmě radost. Vůbec nejsem zklamaná kvůli té olympiádě. Myslím si, že pro mě ještě čas nastane. Jsem stále mladá, nemám dostatek zkušeností, takže já jsem nadšená z titulu.“
Kdyby vám někdo řekl, že ME vyhrajete, jak byste se tvářila?
„To bych se jim asi zasmála. Protože mě to pár lidí říkalo, že to mám vyhrát a pak budu mít šanci na olympiádu. Já jsem jim říkala: Prosím tě, nedělej si ze mě srandu. Tohle se nemůže nikdy stát. Takže já jsem spokojená.“
| O titul mistryně Evropy přišla o tři desetiny, i tak favoritka Tereza Fišerová v cíli křepčila radostí a fanklub ji zlil sektem. Kanoistka totiž definitivně potvrdila nominaci na olympijské hry v Tokiu, takže na otázku, k čemu se víc blahopřeje, měla jasno: Letenka! Druhé místo definitivně potvrdilo vaši účast na olympiádě, jaké to je? „Hrozně skvělý pocit, hrozně si to užívám. Splnila jsem si sen, na který jsem deset let dřela a ty emoce jsou nepopsatelný. Když člověk dojede do cíle, je mu jedno, jestli je první nebo druhej, ke mně přece jen ty stříbrné medaile pasujou víc, tak jsem i s tím umístěním spokojená. O to je lepší, že vyhrála Gabča, že jsme slyšeli českou hymnu a stály tam vedle sebe.“ Před vaším startem reálně hrozilo, že o místo můžete přijít. Gabriela Satková zajela trať skvěle. „Já věděla, že Gabča je první a musím zajet. Ale doufat v olympiádu tak, že bych doufala, že to někdo jiný zkazí, to podle mě není férové, ani by se to nehodilo ke mně ani našemu sportu. Já byla samozřejmě nervózní, ale je super někomu přát, protože pak je vám to dáno. Tak jsem nesmírně spokojená, že jsem dojela druhá, i když o tři desetiny, ale kolikrát já jsem ji setinky vzala při nominaci, takže já jsem ráda, že jsem druhá, jedu do Tokia a Gabča vyhrála.“ Měla jste na trati nějaký krizový moment? „Řekla bych, že od prvního do posledního záběru, až tak nervózní jsem byla. Asi nedokážu říct, jak se člověk soustředí, zpětně si ty průjezdy neuvědomuje. Jak znám trenéra, všechno bude špatně.“ (O chvíli později se vrací se smíchem a slovy: „On mě občas i chválí!“) |
