V olympijském Tokiu si sedli do rodinné deblkánoe, teď se ale bratři Fuksové na čas zase rozsadí a půjdou si za sólovou kariérou. Stojí za tím zlatá touha zkušenějšího Martina, který by si na své oblíbené pětistovce opět rád sáhl na titul mistra světa. Naposledy se mu to podařilo před pěti lety při šampionátu v Račicích.
„Letos debla vůbec nepojedeme, jen singly,“ oznámil Martin Fuksa. „Prostě jsme se tak dohodli. Důvody jsou spíš na mé straně. Chtěl bych jet na mistrovství světa C1 500 a to by s C2 500 nešlo. Pojedeme jen singly, na debla se vrátíme příští rok kvůli nominaci na olympiádu.“
Pro pětisetmetrovou trať se Martin Fuksa narodil. Na evropských šampionátech už ji vyhrál sedmkrát, v letech 2013 – 2018 dokonce šestkrát v řadě. A jeho dvě zlaté z mistrovství světa jsou také ze singlové pětistovky. Na rozdíl od dob Martina Doktora už dnes nejde o olympijskou trať. Letos jsou ale Hry v Paříži ještě daleko, je čas oživit starou lásku.
„Letos si chceme od debla odpočinout. Máťa chce vyhrát na pětistovce na singlu mistrovství světa, časově by se to nedalo skloubit,“ vysvětluje Martinův mladší bratr Petr.
V Tokiu se bratři na deblu dostali do malého finále na kilometru, pro nový olympijský cyklus se ale olympijská trať změnila na pětistovku, která pro ně znamená možná lepší šanci se prosadit.
„Pětistovka je pro mě lepší trať než kilák, myslím, že jsem furt rok od roku rychlejší,“ říká Petr Fuksa.
„Na pětistovku jsme na singlech oba dva hodně rychlí. Pak to bude chtít jen převést do debla, ale to bych letos neřešil. Měli jsme spolu už hodně tréninků,“ líčí Martin.
Devětadvacetiletý borec zažil v Tokiu další olympijské zklamání, když skončil na singlu bez medaile. Je přitom vzor profesionála, který dává sportu ze sebe všechno. Paradoxně tak začal pracovat na tom, aby se trochu víc uvolnil.
„Samozřejmě makám na sto procent, ale snažil jsem se letos víc poslouchat svoje tělo. Když jsem nebyl úplně stoprocentně ready a třeba se mi nechtělo, tak jsem si odpočinul,“ vysvětluje Martin. „Myslím, že za ty roky toho mám natrénováno hodně. Chtěl bych závodit z odpočinku. Abych si dokázal říct: Klidně se na ten trénink vykašli, může to být ku prospěchu věci. I když to u mě není jednoduché, já bych nejradši trénoval pořád. Ale pracuju na tom…“
V Račicích se představí na pětistovce a na kilometru a bude to pro něj první část tradiční mise. Kromě dvou Světových pohárů ho letos čekají i mistrovství světa v kanadském Darthmouthu a evropský šampionát v Mnichově, který netradičně dělí jen jedenáct dní. Rychlostní kanoistika je totiž součástí konceptu kontinentální vrcholné akce hned devíti sportů.
„Samozřejmě se chci zúčastnit obou akcí, i když mi přijde naprd, když člověk trénuje tak hroznou dobu a má dva vrcholy během čtrnácti dní. Nedá se nic dělat, musíme se přizpůsobit. Já chci sbírat medaile, jednu za druhou, čím víc jich budu mít, tím líp,“ směje se Martin Fuksa.
