PŘÍMO Z LONDÝNA | Tady šlo o hodně! Ve hře byl titul mistra světa, který Jiří Prskavec zatím vždy v předolympijském roce bral. Ale co víc, při neúčasti Víta Přindiše ve finále mu umístění do 4. příčky zajišťovalo už teď letenku s jeho jménem příští rok na olympiádu do Paříže. Táta dvou kluků měl ale ještě jeden důležitý úkol. „Jiříček mi hlásil: Tati, třetí místo stačí, i za něj dostaneš toho plyšáka. Takže plyšák je doma,“ smál se Prskavec, nadmíru spokojený se stříbrnou medailí.
Jaké jsou tedy pocity z druhého místa na mistrovství světa tady v Lee Valley?
„Před osmi lety jsem tady sice byl zlatý, ale to ještě Joe (Clarke – vítěz tohoto MS) nebyl zdaleka tak dobrý. Od té doby, co se vytáhl do světové špičky, si myslím, že ho tady nikdy nikdo neporazil. Já jsem teď se svojí jízdou, nebo oběma těmi jízdami, moc spokojený. Myslím, že byly čisté, přesné. Zajistil jsem si olympiádu a Joe si to prostě zasloužil. Já bych musel jet skvěle, abych ho na jeho domácí trati porazil, a po právu je mistrem světa. Už bylo taky načase.“
Po semifinálové jízdě jste plánoval, že chcete zlepšit horní půlku. Povedlo se to?
„Myslím, že jo. Trošku víc jsem si pohlídal esíčko, tam mi přišlo, že jsem neměl úplně super vodu. Pak jsem jel plynulou stopu, což se mi dařilo. Trošku jsem tam vyžral válec, ale to, myslím, časově moc neznamenalo. Od té doby jsem to tlačil a jel jsem, co jsem chtěl. Byl jsem spokojený, když jsem dojel do cíle. Tohle druhé místo bylo strašně těžké od začátku. Stát tady teď jako medailista je super. Jiříček (čtyřletý syn) už mi před startem říkal: Tati, ale třetí místo stačí, i za něj dostaneš toho plyšáka. Takže plyšák je doma.“
Jel jste ve finále předposlední. Jaké bylo sledovat Joa Clarkea?
„Já jsem mu to vlastně strašně přál. Je dlouhodobě moc dobrej. Před čtyřmi lety na MS v Seu d´Urgell jezdil skvěle, rozhodně byl jeden z těch, kdo mě tam mohl porazit. Měl skvěle nakročeno na OH a kvůli asi špatně nastaveným pravidlům britské federace těsně nejel. Tenkrát byl strašně smutný a já jsem mu hrozně přál, aby si tady spravil chuť, a abychom byli ta kompletní světová špička příští rok v Paříži.“
Jak moc se těšíte na olympijské hry?
„Teď už se docela těším. Zároveň bych ještě rád potrápil kluky na singlu (kategorie C1). Takhle příští rok o nic nepojedu na kajaku a můžu se soustředit na singla, což mě docela těší a rád bych kluky potrápil. Oni jsou samozřejmě lepší, navíc někteří mají teď za MS nějaké plusové body. Ale potrápit je můžu. A na to se těším.“
Je pro vás hodnotnější stříbro z mistrovství světa, nebo přímá účast na OH?
„Je to tak stejné. Jsem spokojený moc s jízdou. Nebyla úplně precizní, úplně perfektní, ale to by mi tady muselo všechno sednout. Stříbrné místo na MS se zatraceně počítá a místenka na olympiádu samozřejmě taky.“
Pomohly vám dny navíc, které jste strávil na zdejší trati při několika extra trénincích v tomto roce?
„Těžko říct. Myslím, že spíš takový ten režim, který jsme si tady udělali. To pro mě bylo daleko víc. Toho času jsme tady strávili všichni spoustu jak na přípravných kempech, tak i teď dva týdny před MS. To, že jsme se tady i s rodinou zabydleli, věděli jsme, kam jít nakupovat a podobně. Kluci už chytli režim, že v 8:30 spali. My jsme si mohli s Terkou (manželkou) sednout, na něco se podívat. Tohle je strašně důležité. To je ta domácí pohoda, která mě dělá nejsilnějším, jakým můžu být. Oni to se mnou vydrželi. Kluci třeba nechtěli spát, ale večer před finále oba dva zalehli a spali. Neuvěřitelné. Hráli to se mnou a já jsem strašně rád, že je tady mám a můžu to s nimi sdílet, tohle je krásná odměna.“
Vaše manželka vyprávěla, že jí bylo na omdlení…
„Jo, to je normální. Ona to prožívá strašně moc. Jak říká: ‚Já se nejvíc bojím toho, že bude smutnej.‘ Je to nejvíc, co můžu mít na závodech, ty dva chlapečky i manželku. Bez nich by to nebylo takový.“
Jak rozdělíte plyšové zvířátko, když syny máte dva?
„I plyšáci už jsou dva. Jednoho mám z hlídek. Jiříček mi kladl na srdce, že se dostává až do 3. místa. Tohoto za kajak si asi vezme Mareček, Jiřík už ztopil toho předchozího. Ale jsou úplně stejní, takže je to asi jedno.“
Jak moc jste měl v hlavě, že kvůli olympiádě potřebujete být nejhůř čtvrtý?
„Snažil jsem se na to nemyslet a doufám, že to na jízdě bylo vidět. Potom, co se mi nahoře stalo, kdybych to odjistil, asi by to na čtyřku stačilo. Ale já i poslední přejezd riskl, chtěl jsem medaili. Dařilo se mi to vytěsnit, jel jsem do poslední chvíle o titul, ne o olympiádu. Ale v cíli mi to bliklo okamžitě.“
Jak si ceníte toho, že v české konkurenci pojedete už na třetí Hry v řadě?
„Toho si zatraceně cením, to je na úrovni mistrovství světa. Je to strašně těžké a já měl letos skvělou sezonu. Zlatý double se mi zase nepovedl, ale bylo k němu strašně blízko, stejně jako 2013, když jsem vyhrál Evropu taky v Krakově a pak byl druhý na světě v Praze. Je to super a já jsem strašně rád, že se pořád držím na nejvyšších příčkách a mohu soupeřit s těmi nejlepšími.“
Témata:
vodní slalom, sport, Olympijské hry, Praha, Evropa, mistrovství světa, finále, Londýn, Jiří Prskavec, Paříž, Vít Přindiš, plyšák, Sport na Heureka.cz
Související články
