PŘÍMO Z LONDÝNA | Když byste se na důležitých závodech jako mistrovství světa, olympijské hry a podobně snažili přijít na to, kdo z dvojice syn/svěřenec a táta/trenér je víc nervózní, odpověď byste hledali těžko. Jiří Prskavec mladší i ten starší to prožívají každý po svém, i když na první pohled je to asi víc patrné u Prskavce táty. Ti dva to spolu i sportovně táhnou celou kariéru olympijského vítěze a i to je pro něj důležité. Mít u sebe vždy ty nejbližší, což jsou nyní i manželka a dva synové.
Ať jsou to závody na domácí půdě v pražské Troji, nebo na vzdálenějších místech, jako třeba nyní na mistrovství světa v britském Lee Valley nedaleko Londýna, vždy to má u Jiřího Prskavce jeden společný prvek. Kromě táty, který je zároveň jeho trenérem, vidíte v posledních letech podél závodní trati pobíhat také jeho manželku Terezu a synové ve věku čtyř a dvou let.
Už i oni křičí a povzbuzují tátu, který vždy jede o ty nejvyšší příčky. Také v Londýně byli všichni nezbytnou součástí Prskavcova týmu. Rodinná pohoda je totiž pro českého reprezentanta základem úspěchu. I proto přijeli už s předstihem, aby se stihli ‚zabydlet‘.
„Režim, který jsme si tady udělali, pro mě byl hodně důležitý. Možná daleko víc než ještě další ježdění na zdejší trati. Toho času jsme tady strávili všichni spoustu jak na přípravných kempech, tak i teď dva týdny před MS. Ale to, že jsme se tady i s rodinou zabydleli, věděli jsme, kam jít nakupovat a podobně, to bylo opravdu důležité,“ vyprávěl v sobotu po zisku stříbrné medaile na kajaku.
Základem bylo, že zlatý muž z olympijského Tokia si pronajal s manželkou a syny domeček, nebydlel se zbytkem týmu na hotelu. „Kluci měli i tady svůj režim, o půl deváté večer už spali a my jsme si mohli s Terkou sednout, na něco se podívat. Tohle je strašně důležité. To je ta domácí pohoda, která mě dělá nejsilnějším, jakým můžu být. Oni to se mnou vydrželi. Kluci třeba nechtěli spát, ale večer před finále oba dva zalehli a spali. Neuvěřitelné. Hráli to se mnou a já jsem strašně rád, že je tady mám a můžu to s nimi sdílet, tohle je krásná odměna,“ rozplýval se Prskavec.
Synové zase za odměnu od táty, že mu byli takovou oporou, dostali každý plyšové zvířátko, které získal. A to díky dvěma medailím z tohoto šampionátu. Tu první v týmové soutěži společně s Vítem Přindišem a Jakubem Krejčím, když po šesti letech získala hlídka mužského kajaku zlato. Druhou v sobotu přidal už v individuálním závodu.
Ten znamenal obrovské nervové vypětí nejen pro oba Prskavce, tedy závodníka a trenéra, ale také kajakářovu manželku. „Ona to prožívá strašně moc. Jak říká: ‚Já se nejvíc bojím toho, že bude smutnej.‘ Je to nejvíc, co můžu mít na závodech, ty dva chlapečky a manželku. Bez nich by to nebylo takový,“ prozradil třicetiletý sportovec.
Tátova rada: Budu se ti dívat na ruce
Celou jeho kariérou ho jako trenér provází zase jeho táta, Jiří Prskavec starší. Na tom byla po sobotním finále vidět obrovská úleva, úsměvy rozdával na všechny strany.
„Jasně, že se mi ulevilo. Když jsme sem jeli, netušil jsem, že to bude až tak moc náročné. Jířa tady jezdil dobře i na singl kanoi a tak jsem nevěděl, když pak skončil už v kvalifikaci, jestli ho to nějak nepoznamená na kajak,“ vzpomínal pro české novináře přímo v Lee Valley na krušnější chvíle.
„Věděl jsem, že je dobře připravený, ale přeci jen jak je to nejen MS, ale zároveň i ta možnost zúročit dobrou první část sezony a přednominovat se na olympiádu, tak díky tomu to bylo strašně těžký.“
K uklidnění ale pomohl i jejich tradiční rituál. „Máme ho pořád stejný, už řadu let. V pauze mezi semifinále a finále jsem s ním. On má sice různá cvičení a chvíli potřebuje být sám, ale myslím, že je rád, že tam jsem taky někde já, a když je volnější chvíle, tak něco prohodíme a trochu se odreaguje,“ vyprávěl kouč.
Co pak synovi a svěřenci v jedné osobě řekl, když šel na start? „Aby se s tím neprděl a že se mu budu dívat na ruce. To je taková historka, když byl malej, já ještě závodil a jezdili jsme tak trochu spolu. On už pak začínal být lepší a já mu říkal: Dívej se mi na ruce, ať víš, jak to máš dělat. No a teď mi on říká: Dívej se mi na ruce,“ prozradil šéftrenér české reprezentace.
Tento svůj rituál určitě zopakují i příští rok na olympiádě v Paříži, na kterou se právě i díky stříbru z MS Jiří Prskavec už s předstihem dostal a bude tak obhajovat zlato z Tokia.
