V Londýně nedávno z olympijské slalomové trati „vylovil“ kajakář Jiří Prskavec stříbrnou medaili při mistrovství světa. Pár dní nato už v rámci školní akce lovil z české říčky Jizery úplně jiné věci. Společně s žáky a jejich rodiči posbírali během chvíle loď plnou odpadků. „Cíl byl, abychom řeku zanechali čistější, než když jsme do ní vkročili,“ hlásil olympijský vítěz.
Čeští vodní slalomáři to rozhodně neberou tak, že na řekách a v umělých drahách často vybudovaných poblíž řek jen trénují a závodí. Oni se jim také snaží něco vracet. Jako před pár dny Jiří Prskavec , čerstvý vicemistr světa na kajaku a také již jistý účastník olympijských her v Paříži 2024.
Se školou Tip Toes z Brandýsa nad Labem a jejími učiteli, žáky a jejich rodiči se vydal na Jizeru, ovšem ne pouze na vyjížďku. „Loni jsme měli rafty, letos jsme jeli část Jizery na kanoích. Ale do lodí jsme vzali igelitové pytle a řeku jsme čistili, abychom ji zanechali čistější, než když jsme do ní vkročili. Vyšlo nám počasí i takhle na konci září, i děti se na to těšily,“ vysvětloval třicetiletý sportovec, sám táta dvou malých kluků.
Pracovní vyjížďka trvala něco málo přes dvě hodiny a zúčastnila se jí zhruba dvacítka žáků 1. a 2. třídy. A jak byla jejich mise úspěšná? „Bylo to super, Jířa taky. Odpadků jsem tam čekala víc, ale i tak jich bylo hodně,“ prozradila jedna z žaček.
Našli mimo jiné plastové krabičky od jídla uvízlé ve stromech sklánějících se těsně nad hladinou. Ovšem sám Prskavec z vody tahal mnohem větší „úlovek“ v podobě dřevěné europalety.
„Máme plnou jednu kanoi, a kdybychom chtěli, tak bychom nasbírali všech asi deset lodí plných odpadků. Ale to by nám cesta trvala o trošku déle. My jsme možná ne úplně přesně naplánovali trasu, byla o trochu delší, než jsme čekali, takže jsme už pak museli pádlovat dolů. Ale odpadků jsme sebrali fakt dost,“ shrnul úspěšnost mise český reprezentant.
Všechen odpad pak naložili na auto, roztřídili a odvezli do sběrného dvora.
A jak je na tom s tříděním Prskavec? „Myslím, že jsem v naší rodině ten hlavní, kdo třídí odpad, a hlavně ho vynáším,“ pochlubil se.
I jeho synové už mají v tomto směru dobrou výchovu. „Jiřík už teď, když jdeme lesem a vidí nějaký odpadek, tak ho zvedne a chce ho někam vyhodit. Bohužel když tam není koš, tak ho předá jen mně, takže ho pak musím nosit třeba hodinu po lese. Ale jsem rád, že už to takhle vnímá.“
