Olympijský vítěz z Tokia, vodní slalomář Jiří Prskavec, přijal pozvání do dalšího dílu Přes Příkop. Ve studiu iSport přivítal moderátor Zdeněk Haník i redaktorku deníku Sport Romanu Barboříkovou, která sportovce po zlatém závodu v Japonsku zpovídala a byla i na mistrovství světa v Londýně, kde český reprezentant vybojoval potřetí stříbrnou pozici, která mu zajistila účast na blížící se olympiádě v Paříži. Detailní informace o nominačním klíči a důležitost umístění na tomto šampionátu společně vysvětlili ve videu.
Českého reprezentanta na závody připravuje jeho tatínek, šéftrenér reprezentace vodních slalomářů, Jiří Prskavec starší, který v rámci vyhlášení ankety České trenérské akademie získal cenu Trenér roku 2022. A k tomuto ocenění se jeho svěřenec vyjádřil.
„Já nevím, jestli on si na ty ocenění obecně potrpí. S tím vyhlášením jsou spojené i mediální aktivity. Sice jich není moc, ale už po dvou dnech za mnou a Vítkem Přindišem přišel a říkal, že nás obdivuje, že ho to nebaví. Tak to bych řekl, že si úplně neužíval. Ale na druhou stranu si myslím, že si toho ocenění váží a já jsem byl strašně rád, že oceněný byl, protože co přinesl vodnímu slalomu za ty roky trenérské práce, tak toho je opravdu hodně.“
A velký vliv svého otce i vysvětlil. Ten trénuje jak Prskavce, tak i jeho reprezentační kolegy, se kterými v rozhodující fázi musí zápolit o jedno postupové místo v kategorii.
„Myslím, že právě to, že já s Vítkem jsme schopni trénovat společně, našemu sportu napomáhá. Oba moc dobře víme, že to není o tom, jak pojede ten druhý, ale jak se já nebo on popereme s tou vodou a prostě ten lepší nakonec získá potřebné body a může se jednou za čtyři roky podívat na olympiádu. A táta je schopný v tomto případě mě na tréninku brát jako svěřence, ne jako syna. Myslím, že Vítek ani Ondra Tunka nikdy neměli ten pocit, že by mi bylo nějakým způsobem nadržováno, což podle mě pro trenéra musí být strašně těžké.“
Když byl Jiří hostem podcastu těsně před olympiádou v červenci roku 2021, tak vyřknul přání: „Chci zajet svou nejlepší jízdu v životě, a jestli mě někdo porazí, tak to prostě beru a s respektem to přijmu.“ To teď zpětně okomentoval. Zajel opravdu nejlépe?
„Myslím, že ano, bylo to hodně blízko té nejlepší jízdě. Samozřejmě záleží, co si člověk pod tou nejlepší jízdou představí, ale já myslím, že v tu chvíli, kdy jsem tam jel, jsem podal nejlepším výkon. S tím, že bych do toho zakomponoval, že na druhém mezičase jsem věděl, že jedu nejrychleji, skvěle mi to vyšlo a byl jsem schopný si tam tu poslední těžší kombinaci pohlídat, tam jsem ztratil ten čas.“
Co konkrétně myslel tím, že tam ztratil čas?
„Maličko jsem si to tam pojistil. Byla tam nějaká časová ztráta, ale věděl jsem, že to zajedu v pohodě a že mám hodně najeto a mělo by to v pořádku stačit. Po taktické stránce to bylo skvěle zvládnuté, ale pokud bych měl říct, jestli to byla nejrychlejší možná jízda, tak to ne. Šlo to asi sjet rychleji, kdybych tam riskoval a měl víc pokusu, ale v tu chvíli jsem předvedl, co jsem chtěl a v hlavě jsem to měl všechno srovnané. Takže když jsem dojel do cíle, byl jsem opravdu maximálně spokojený.“
Zlatou jízdu si užíval, necítil žádný strach, neměl zábrany, nepřemýšlel, jestli to vyjde, nebo ne. Dělal jen to, co umí. Věří v nějaké vyšší síly nebo v osud?
„Při těch důležitých výkonech na osud věřím. Věřím, že se něco děje a to z nějakého důvodu. Samozřejmě myslím, že člověk má sílu, aby ten osud trošičku pozměnil. Musí to všechno zvládnout, ale taky musí mít trochu štěstí a myslím, že právě Tokio pro mě osudové bylo, prostě mi to tam přálo.“
Zažil tento stav ještě někdy jindy?
„Zažil, nebylo to na tolika závodech a v takové míře, ale ano. Člověk potřebuje velkou dávku nervozity a pak si to musí umět srovnat v hlavě. Čím větší je dávka nervozity a on to pořád zvládá, tím to bývá lepší a do toho stavu se dostane ještě lépe a dokáže ze sebe vymáčknout víc. Tohle na těch velkých závodech mívám.“
Jak se duo Prskavec-Prskavec připravuje na jednotlivý závod, kdo toho ví víc?
„My oba víme to svoje, je to spíš taková přirozená diskuze. Já tátovi říkám, jak to pojedu a on mi v nějakých místech oponuje, že mu to přijde moc, nebo jako blbost anebo naopak. Řekne, že nakoukal ostatní závodníky a myslí, že tohle bude lepší varianta a že je to ten klíč a poradí mi. Čím větší závod to je a čím víc času na té tratí strávíme, tak to oba dva dokážeme říct přesněji a nemusíme těch průjezdů nakoukat tolik. On mi předává ten pohled zvenku, já jemu zevnitř a za ty roky už dokážeme tohle perfektně vyhodnotit, co funguje…“
Proč se Jiří rozhodl zkusit závodit i v kanoi a je pro něj reálné se na olympiádu kvalifikovat v obou disciplínách?
„O svých začátcích v ní, konkurenci v této kategorii a mnohém dalším se rozpovídal ve videorozhovoru."
Na jaké další otázky odpověděl:
- Jakou knihu právě čte a která je jeho nejoblíbenější?
- Jakým způsobem funguje olympijská kvalifikace a kde mohou závodníci získat bonusové body?
- Jak moc sleduje mezičasy, nebo se řídí pouze pocitem?
- V jakých závodech pociťoval největší nervozitu?
- Jak prožíval dny před olympijským triumfem?
- Kdy slalomář získal první medaili a jak na tento závod vzpomíná?
- Čím byl pro něj zisk prvního titulu mistra světa specifický?
- Jak funguje spolupráce s jeho otcem-trenérem, mívají někdy zásadní rozpory?
- Dá se říct, že v tomto sportu existuje něco jako „česká škola“?
- Jak Jiří trénuje, co je pro něj v přípravě důležité?
