Loni jí před závodem odtáhli auto, nyní kanoistka Satková „přejela“ soupeřky
Dočkala se své velké premiéry. Vodní slalomářka Gabriela Satková se za měsíc a půl zařadí mezi olympioniky. Že na tuto akci opravdu patří, potvrdila v sobotu při Světovém poháru v pražské Troji. V nabité konkurenci vybojovala zlatou medaili. Pomohlo tomu i to, že ráno, na rozdíl od předchozího roku, našla před domem své auto, a nemusela řešit nic než závod.
Hned dvakrát se v sobotu podél slalomové dráhy v pražské Troji linul zvuk a zpěv české národní hymny. V soutěžích kanoistek a kanoistů totiž kralovali Češi. Mezi muži vůbec poprvé slavil Jiří Prskavec.
To Gabriela Satková už vítězný pocit ve Světovém poháru zažila, ale na domácí půdě to bylo poprvé. A nejdřív tomu ani nemohla uvěřit. Na trať finále se totiž po své sestře Martině vydávala jako pátá, tím pádem za ní startovala ještě pětka úspěšnějších žen z předchozí kvalifikace. Čekání tak bylo těžké.
„Nebylo to moc příjemné, protože za mnou jely opravdu hodně dobré holky. Samozřejmě i přede mnou. Ale věděla jsem, že ty za mnou určitě mají na to porazit můj čas. Jenže nechcete nikomu přát, aby to pokazil, takže jsem jen čekala a nechala to osudu,“ popisovala před tím, než si došla pro tu nejcennější medaili.
Velkým úspěchem bylo ovšem už to, že ve finále mohla startovat se starší sestrou Martinou, která pak byla také první gratulantkou. „Marťa je neuvěřitelná v tom, jakou podporu mi dává, i když to pro ni musí být neuvěřitelně těžké, když jí se to nepovede. Ale i tak je ta první, kdo mi přijde pogratulovat. A to je něco, čeho si musím vážit, protože ne každý má takovou sestru. A vlastně i bráchu tady mám. Takže jsem moc vděčná, že mám takové sourozence,“ pochvalovala si vítězka. Její sestra skončila osmá.
Gabriela sice udělala v úvodu trati dotyk, za který dostala dvousekundovou penalizaci, pak se do pádla ale pořádně opřela a v cíli byla rychleji téměř o šest sekund než do té doby vedoucí závodnice.
„Každý dotek je zbytečný, ale tenhle byl opravdu zbytečný, protože jsem se brány vůbec nemusela dotýkat, bylo to jen líznutí. Tak jsem si řekla: Co se dá dělat, už jsem se jí dotkla, tak se teď pokusím čas získat zase někde jinde,“ komentovala pak Satková.
Závod pro ni, stejně jako pro všechny české olympioniky, nebyl jednoduchý. Domácí trať je pro ně sice výhodou, ovšem všichni jsou nyní v nejtvrdší fázi přípravy na Paříž, a tak sil není nazbyt.
„Ano, šli jsme z plného tréninku, takže jsem se bála, že síly dojdou. Ale naštěstí ve mně bylo hodně adrenalinu, který mě posouval dopředu. Navíc konec trati se zkrátil oproti normálním závodům, což mi taky určitě trochu sil ušetřilo,“ řekla dvaadvacetiletá slalomářka.
Co jí ale také, oproti minulému roku, pomohlo, bylo, že se neopakovala situace z předešlého SP v Praze. Tehdy totiž ráno, když vyšla z domu s tím, že půjde ke svému autu a pojede do Troje, vozidlo před domem nenašla. Kvůli jiným závodům, které se konaly v blízkosti jejího bydliště, jí totiž auto odtáhli.
„Oproti loňsku bylo fajn vyjít z domu a mít tam auto. Myslím, že to určitě přispělo k dnešnímu štěstí,“ smála se kanoistka, která loni skončila třetí.
