Prskavec má první zlato na kanoi! Přenastavil hlavu, pomohl deníček
V pátek byl zklamaný. Olympijský vítěz na kajaku Jiří Prskavec poprvé ve své kariéře nedokázal v pražské Troji ve své parádní kategorii postoupit do finále. V sobotu se posadil do jiné lodi a předvedl úplně jiný výkon. A také úplně jinak nastaveného Jiřího Prskavce. Startovní číslo 13 mu tentokrát přineslo štěstí a vůbec poprvé v kategorii C1 také vítězství. „Normálně nejsem pověrčivý, ale tentokrát mi třináctka přinesla štěstí,“ smál se poté, co mu prezident Petr Pavel pověsil na krk zlatou medaili.
Už věříte tomu, že jste vítězem na kanoi?
„No, je to hustý. A ještě o to hustší, že to je doma. Po včerejšku jsem byl smutný, rozladěný, nevěděl jsem přesně, co se stalo. Ale dokázal jsem přenastavit hlavu, a že jsem to ustál a hlavně vyhrál, to je pro mě něco neskutečného. Jsem rád, že můj vítězný otvírák na singlu ve svěťáku je právě doma.“
Je to o to cennější po pátku, kdy jste vypadl v kvalifikaci, která byla tentokrát jedinou jízdou před finále kvůli zrušenému čtvrtečnímu programu?
„Normálně nejsem pověrčivý, ale musím to říct. V pátek by to bylo moje třinácté finále v Praze. Pokazil jsem to na brance číslo třináct a teď jsem vyhrál v dresu s číslem třináct. Takže jsem to zlomil a na třetí pokus mi ta třináctka přála.“
Co vám říkali druhý Benjamin Savšek a třetí Francouz Nicolas Gestin?
„Myslím, že zrovna tihle dva mi to fakt přejí. Neumím si představit, kdo by na stupních musel stát, abych si fotky ze stupňů vážil ještě víc. Beniho považuju za skvělého kluka, který dokázal neskutečné věci na singlu, je pro mě nejlepší singlíř aktuální scény. Niky je zase naopak ten, který si myslím, že bude nejlepší.“
V pátek vyřazení, v sobotu vítězství. Jako balíček to takto berete?
„Beru. V pátek to bylo svým způsobem skvělé připomenutí, že někdo tak zkušený jako já, který těch finále jel strašně moc, může někde udělat chybu. Já jsem se nedokázal zkoncentrovat a odprostit od vteřinek a jednotlivých průjezdů. Bylo to ode mě takové moc upjaté. Teď jsem byl zase zpátky, přenastavil jsem se zase na kluka, který rád jezdí na vodě, šel si na ní hrát a bavilo ho to. Takhle jsem vystartoval, takhle jsem jel obě jízdy, a jsem moc rád, že tu teď stojím a jsem veselý.“
Když jste na kanoi začínal, snil jste o něčem takovém?
„Fakt ne. Když jsem začínal, tak to bylo opravdu tristní. Bral jsem to jen jako zábavu, jako něco, co mě posouvá v kajaku, ale ambice tam vůbec nebyla. Poprvé se objevila až po půl roce, roce, když jsem viděl, že jsem se relativně rychle přiblížil těm dobrým. Ale furt jsem byl za nimi daleko. Říkal jsem si: No tak když to nepřestane, tak proč ne. Ale na začátku by to bylo strašně naivní.“
Máte se ještě kam posouvat?
„Vždycky je co zlepšovat. Bylo vidět, že kluci nejeli své nejlepší jízdy. Jak Beny, tak Niki by mě oba porazili. Nakonec i Denis (Gargaud Chanut), všichni to pokazili v závěru. Myslím, že na nejlepší mi ještě pár sekund chybí. Na druhou stranu jsem furt ještě ten nováček.“ (smívá se)
Jak dlouho si ještě budete moct dovolit říkat, že jste nováček?
„Těžko říct, myslím, že tohle vítězství by mě mohlo posunout do top 10 světového žebříčku, a tam už se na nováčka nehraje.“
Čeho byste chtěl na kanoi dosáhnout?
„Chtěl bych, aby mě ten sport naplňoval, a kanoe mě opravdu naplňuje. Samozřejmě na kajaku mám velký cíl, to je Paříž. Nechci říct, že by mě kajak nebavil, to ne. Ale myslím, že do budoucna se ty dvě disciplíny srovnají na stejnou úroveň. A budu si vážit vítězství v jedné stejně jako ve druhé.“
Byl to váš poslední závod před olympijskými hrami?
„Ano. Teď půjdeme zpátky do tréninku, odmakat poslední měsíc a půl. Bude to bolet, ale vlastně se na to docela těším.“
Jste rád, že na oplátku za mistrovství Evropy v Tacenu jste nenechal vítězství Slovincům?
„To by mě ani nenapadlo, já nejsem tak mstivý. Ale když si na to vzpomenu, tak jsem jim to říkal, že když mi tam to místo nenechali, tak já jim ho nenechám tady. Takže jsem to dodržel.“
Jaké pocity ve vás převládly, když jste projel cílem?
„Byl jsem spokojený, a i kdybych tam viděl trojku, tak budu spokojený, prostě jsem jel dobře. A nemyslel jsem, že jsem mohl jet o moc lépe. Samozřejmě mi mohla někde téct lépe voda, ale to každému. Jsem fakt moc rád za to, jak jsem tady jel. Byl jsem uvolněný, užil jsem si to, jel jsem hezkou jízdu, měl jsem z ní radost a ta ze mě podle mě musela sršet.“
Jak se vám povedlo po pátečním nezdaru v podstatě za jeden večer přenastavit myšlení?
„Když jsme byli v Austrálii, tak mi telefon nabídl novou aplikaci Deníček. A já jsem to tam docela držel, že jsem si ho každý den psal. Pak jsme se vrátili domů, bylo hodně povinností, a já nenapsal ani řádek. Ale v pátek jsem se musel vypsat ze svých pocitů a tak nějak si to sám pro sebe říct. A víceméně mi z toho vyšlo, že jsem se nešel na vodu bavit, netěšil jsem se, už bylo jedno, jestli jsem to pokazil nebo nepokazil. To se může stát vždycky, ale celkově si myslím, že chyba byla v nastavení hlavy, že pro mě závod nebyl důležitý. Což je podle mě pochopitelné, šel jsem z plného tréninku, neměl jsem takovou nervozitu. Věděl jsem, že vyšší cíl je až za měsíc a půl někde jinde. To na kanoi není, takže to bylo trošku jednodušší. Ale obecně to, že jsem se teď sportem bavil tak jako vždycky a v pátek úplně ne, to byla ta největší chyba.“
Co si z tohoto úspěchu odnést do Paříže, kde pojedete jen na kajaku?
„Myslím, že přesně tuhle radost. Radost z toho, co jsem teď dokázal, z toho, jak jsem nastupoval do závodu, že jsem se neohlížel na to, jak kdo jede, co bych kde mohl zrychlit. Prostě jsem jel, tělo vědělo, co dělat, nikde jsem se nepřevrátil, bylo to prostě dobré.“
