Desáté Fuksovo zlato z ME, doma suverénně vládl: Chtěl jsem ukázat, kdo je tady šéf!
Dosavadní absenci české hymny na evropském šampionátu v Račicích si kanoista Martin Fuksa vzal osobně. K sobotním třem českým medailím přidal v neděli ráno zlato po suverénním výkonu na pětistovce, kterou vyhrál o celou loď. „Chtěl jsem ukázat, kdo je tady šéf a to se mi povedlo,“ pochvaloval si. Pátou medaili pro český tým a třetí stříbrnou pak vybojovali na deblkajaku Jakub Špicar s Danielem Havlem, kteří díky mohutnému finiši zopakovali sobotní výsledek ze čtyřkajaku.
Ze stupňů vítězů ukázal Martin Fuksa všech svých deset prstů se speciálně upravenými nehty. Vítězným gestem vyjádřil radost z jubilejního desátého kontinentálního triumfu na jeho parádní trati. Zároveň zahnal vzpomínky na nevydařený stříbrný finiš sobotního kilometru.
V sobotu jste byl po závodě hodně naštvaný, měl jste proto velkou motivaci?
„Nemůžu být naštvaný, maximálně na sebe. Musím na to co nejrychleji zapomenout, ale samozřejmě jsem na to myslel celý den, když jsem usínal. V noci se mi o tom zdálo. Upřímně, jsme v České republice a ještě nezněla česká hymna. To jsme měli hodně v hlavě, že je potřeba tohle napravit. Ale teď už to přebolelo, je tady titul, a to je nejlepší vzpomínka. Jsem strašně rád, že se mi to povedlo hned takhle prvním závodem v neděli, další finále nás čekají. Třeba ještě někdo z české reprezentace uspěje.“
Od startu jste jasně vedl, byl to ideální závod?
„Vždycky je co zlepšovat. Od začátku do cíle naplno to nejde, v pětistovce je potřeba si síly pošetřit. Naštěstí ve finiši do mě nikdo moc nešel. Jsem moc rád, že to bylo takhle v mojí režii a můžu slavit desátý titul na této trati. Super. Hezké ráno všem a doufám, že se vám to líbilo!“
Není to špatný začátek do dne…
„Zrovna vysvitlo sluníčko a já už mám za sebou titul mistra Evropy. Třináctý, mimochodem, takže super. Lehce jenom vítr proti, což člověku dodá sílu. Cítím hezky záběr, s čím jsem se tady trošku pral. Ale vyšlo to hezky a jsem rád.“
Měl jste velký náskok, usmíval jste se už před cílem?
„Usmíval, minimálně v duchu. Ale říkal jsem si celou dobu, že není konec, dokud není konec, že tady už by to mělo klapnout. Ale byla to makačka, nebudeme si nic nalhávat. Chtěl jsem to od začátku napálit, ukázat jim, kdo je tady šéf a to se mi povedlo.“
Kam ty medaile dáváte?
„Jako všechny medaile na jídelní stůl. Doufám, že získám nějakou další, pak půjde do prádelny. Až letos dostavíme dům, tam mám svoji místnost, tak tam si nějakou medaili pověsím.“
Co čekáte od finále deblu s bratrem Petrem?
„Těžko říct, jaké to bude. Teď si chci chvíli odpočinout, trochu se vyjet, pak se půjdeme rozjet a nahulíme to tam, co v nás je. A uvidíme.“
