Dostál na ME urval bronz, pak se vykoupal: Miminko mě pokopalo pro štěstí
Kajakář Josef Dostál z evropského šampionátu v Račicích neodjede bez medaile. Po těsném čtvrtém místě na kilometru vydřel v závodě na 500 metrů bronz a na oslavu i osvěžení se vykoupal v račickém kanálu. Koupání je sice zakázáno. Když se však čerstvě bronzový Josef Dostál vrhnul do vody, nikdo mu nic nevyčítal. „Ještě jsem se letos v Račicích nekoupal a bylo takové vedro, že jsem musel. Když je tu spousta záchranářů, tak jsem tam skočil,“ usmíval se.
Jste čerstvý olympijský šampion, ale na jaře se většinou teprve rozjíždíte, jak cenná je pro vás tahle medaile?
„Mně kdyby někdo řekl dva měsíce zpátky, že tady dojedu čtvrtý a budu mít medaili, tak bych si asi zaťukal na hlavu a přešel bych to se smíchem. Mohlo by se zdát, že jsem se čtvrtým místem nespokojený. Ale v průběhu posledních let byla olympiáda jediný velký závod, který jsem vyhrál. Tohle byl jeden z nejlepších výsledků od Tokia.“
Začínal jste hodně zezadu, byl takový taktický plán?
„To ani nevím. Já jsem se za celý závod podíval jenom dvakrát, což je u mě dost málo. Normálně furt čumím okolo, jak kdybych se koukal na televizi nebo na tenis. Dneska jsem viděl, že je přede mnou Varga, že musím jet. Podal jsem výkon, na který teď asi mám. Jsem spokojený.“
Maďar Varga vyhrál s přehledem, ale na Španěla Graneriho vám scházela jen desetinka…
„On své kvality ukázal už na Světovém poháru v Szegedu, kde jsme jeli vedle sebe. Ujel mi v Szegedu, ujel mi i dneska. Je to mladej vlčák, přeju mu, že porazil olympijského šampiona… Někdy se to štěstíčko přikloní na moji stranu, tentokrát to nebylo. Doufejme, že tyhle setinky až desetinky vteřiny si zase vyberu na dalších závodech. A musím to blbě říct, i důležitějších, než je mistrovství Evropy. Tak tam si je vyberu já.“
Podobně jako po čtvrtém místě na kilometru jste dostal pusu od přítelkyně Anežky Paloudové, byla po medaili ještě sladší?
„Já jsem i s tím ranním výsledkem byl velmi spokojený. Myslím, že Anežka mě nelitovala, ale byla na mě hrdá, pyšná. Teď určitě taky. Ještě když jsme byli před závodem, tak synáček hodně kopal, tak jsem ještě dal ruku na bříško Anežce. Tak mě pokopal pro štěstí. Musím říct, že pocit z toho, že jsem takhle cítil svoje budoucí miminko, je mnohem hezčí, než kdybych byl o tu desetinu rychlejší.“
Přesto, spravil jste si trochu náladu po těsném čtvrtém místě?
„Když jsem viděl kluky na čtyřkajaku, jak vybojovali fantastické stříbro, tak jsem jim to strašně moc přál. Vlastně mě hrozně mrzelo, že se s nimi nemůžu jít potěšit, protože jsem se potřeboval připravit na svůj vlastní závod. Těším se, až ty svoje niterné pocity budu sdílet právě s klukama ze čtyřkajaku, kterým se velmi dlouho nedařilo v téhle disciplíně udělat dobrý výsledek. Obzvlášť se těším, až to proberu s plzeňským expresem Radkem Šloufem a Pimpamem, což je Míša Kulich, pro kterého je to úplně první skvělý výsledek.“
V neděli vás čeká chuťovka na pět kilometrů, pokud tedy nezlomíte hned na začátku pádlo jako před třemi lety na ME v Mnichově. Jaký bude tenhle závod?
„Moje ambice nejsou moc veliké. I když v České republice jsem kvalifikační závod vyhrál, tak na mezinárodní scéně jsem se ještě nepředstavil kromě třech záběrů z mistrovství Evropy v Mnichově. Bude to zajímavé. Ambice jsou dojet líp než před tím.“
Jak se taková štreka jezdí?
„Je to strašný… Tam je důležitý start, chytit se v nějaké přední skupince a té se zuby nehty držet a dojet do cíle co nejvíc odpočatý, aby člověk měl co nejvíc sil na finiš.“
