Comeback vodácké legendy, Havel slavil stříbra: Hezký konec? Ještě ne
Z plakátů se dívali olympijští šampioni Martin Fuksa a Josef Dostál, mistrovství Evropy v Račicích ale znamenalo i velký návrat jiného velkého jména české kanoistiky. Kajakář Daniel Havel sebral první medaile před patnácti lety. Kvůli šampionátu v Račicích si prodloužil kariéru a s rodinou u kanálu slavil stříbra na deblkajaku i čtyřkajaku.
Je jako rytíř z dávných časů. Když bylo jeho novému parťákovi ze čtyřkajaku Michalu Kulichovi devět let, Daniel Havel už měl doma medaile z mistrovství světa i Evropy. Zažil rozjezd velké éry české medailové lodi a na šampionátu v Račicích s ní znovu zažil velký úspěch. A ke stříbru přidal i další na debljakaku spolu s Jakubem Špicarem.
„Byl by to hezký konec,“ usmál se Havel, ale hned dodal: „Určitě hned nekončím. Já už to mám dlouhodobě z roku na rok. Vždycky si dám krátkodobý cíl, teď to bylo mistrovství Evropy. Jsem rád, že se povedlo a pojedeme dál.“
Do reprezentačního čtyřkajaku kdysi nastoupil jako mladíček a jako první člen pozdější slavné sestavy, která se v roce 2014 stala světovými šampiony a z Londýna i Rio de Janeira přivezla olympijské bronzy. Jako jediný vydržel i změnu distance z kilometru na pětistovku. A o víkendu v Račicích získal dvě stříbra na šampionátu, který si vybojoval proti bolístkám svého těla.
„Dneska to není prvotní výbuch emocí, protože po dojezdu jsme netušili, kolikátí jsme. Nechtěli jsme se úplně radovat, abychom to nezakřikli, abychom potom neměli bramboru,“ vyprávěl Havel po nedělním finále deblu. „Včera to byl čistý výbuch emocí a radosti, s tím, že jsme medaili nečekali.“
Po deseti letech si v Račicích zopakoval dvě medaile. Tenkrát ji bral rovněž na čtyřkajaku a na deblu, kde seděl s Janem Štěrbou, současným reprezentačním koučem. Po osmi letech od račického mistrovství světa si taky zopakoval úspěch na deblu se Špicarem.
„Obě medaile jsou cenné i tím, že to sice nemám jako Dan, že bych přemýšlel z roku na rok, ale taky už to v hlavě mám. Zkusím ho ukecat, jestli vydrží ještě tři roky,“ usmívá se Špicar.
V roce 2028 se konají olympijské hry v Los Angeles. To je pro Havla ještě příliš vzdálená budoucnost.
„Uvidíme. Nebudu vyhlašovat, že to vydržím, když pociťuju bolesti zad a podobně. Nechci si dávat dlouhodobé cíle, spíš chci jít po malých krůčkách a odškrtnout si je, než čekat tři roky na ten dlouhý cíl a klepat se, jestli vydržím,“ vysvětlil Havel.
Zatím je jisté, že počítá se srpnovým světovým šampionátem v Miláně. I tam může v obou svých disciplínách myslet vysoko.
„Minimálně teď do mistrovství světa pokračuju. Pak si sesumíruju všechny bolístky, motivaci, která po výsledcích asi bude. Uvidíme, ale rozhodně pokračujeme všichni včetně mě do mistrovství světa v Miláně,“ řekl Havel.
