Prskavec o syndromu vyhoření: Hledám radost. Ale nemyslím, že by to bylo úplně na prd
Během dvou dnů v Pražské Troji nastoupil Jiří Prskavec hned do sedmi jízd. V pátek v novince – zkráceném slalomu – bral na kajaku 5. místo a na kanoi 7. příčku. V sobotu v klasickém slalomu se do finále probojoval jen na kajaku, kde skončil také pátý. Přitom právě s kajakem se momentálně tak trochu pere. „Je to částečně nějaký syndrom vyhoření. Tělo není ochotné mě pustit za hranu energetických zásob,“ přiznává olympijský vítěz na kajaku z Tokia 2021.
Domácí Světový pohár je vždy pro české vodní slalomáře velkou radostí. Tentokrát se jim dařilo hlavně v pátek, kdy Gabriela a Martina Satkovy obsadily 1. respektive 2. místo ve zkráceném slalomu kategorie C1. V sobotu už se česká reprezentace medaile nedočkala. Nejlepší byla Gabriela Satková na čtvrtém místě na kanoi, pátý byl Jiří Prskavec na kajaku. V této disciplíně sice dvojnásobný mistr světa letos získal další titul evropského šampiona, jinak se v ní ale hledá. Proč se mu nedaří? A jak vybírá dovolenou podle trasy nejslavnějšího cyklistického závodu Tour de France?
Jak byste zhodnotil svou sobotní jízdu v pražské Troji, po které berete na kajaku páté místo?
„Kdybyste se mě zeptali na jakémkoliv jiném svěťáku, tak bych řekl, že jízda byla upracovaná a těžkopádná a nebylo to moc pěkné. Tady to k tomu patří, atmosféra je tak velká, že člověk chce a nechá se tím strhnout. A to si myslím, že se mi přesně stalo. Udělal jsem tam drobnou chybu, pak jsem to chtěl urychlit. Tlačil jsem to až do cíle, co mi síly stačily. Nicméně atmosféra byla krásná, jsem rád, že jsem se po roce do finále vrátil a je to pro mě takový krok k tomu, aby mě to na kajaku zase pořádně bavilo. Všechny jízdy, co jsem tu jel, mě hrozně bavily.“
Takže nebýt fanoušků, tak chybu neuděláte?
„To ne, já bych se tou kulisou vždy nechal strhnout. Tady je to tak moc jiné, tak blízko, že to nejde netlačit trochu na sílu. To je takový unikát, že místy jsou diváci metr od nás. To jinde není a je to hrozně hustý.“
Titouan Castryck vás porazil o 4,5 sekundy. To je docela dost, ne?
„Při zkracování ve spodní části jsem ztrácel sekundy. Ale jet jen na jistotu není můj styl. Když jsem udělal chybu, říkal jsem si, že ji někde sjedu, bohužel jsem tam ztratil ještě víc. Jinak s Titouanem úplně soupeři nejsme. On má dobré sezony až po tom, co se mi trochu přestalo dařit. My jsme se trochu střídali, ale doufám, že se potkáme, až budeme oba v plné síle a bude to vyrovnaný souboj.“
Jak se vám jako nejstaršímu členovi české reprezentace za celý tým hodnotí SP v Troji bez medaile?
„Je to trochu nestandardní, že se nám v uvozovkách nedařilo doma v Troji, bude to částečně dané tím, že short slalom v pátek se nám hodně dařil a jízd jsme měli trochu víc než ostatní, kteří odpočívali a šli do toho až v sobotu. Asi to znát bylo a nám se to ve zkráceném slalomu docela povedlo, což hrálo roli. Věřím, že tím, jak máme mladý tým, až na mě, všichni nasbírali skvělé zkušenosti, navíc Adam Král tu jel první velké finále doma na svěťáku, kde je divácká kulisa úplně jinde. A myslím, že zkušenosti jsou nedocenitelné a možná je tým zúročí na mistrovství světa.“
Za dva dny jste odjel sedm jízd. Bylo to už znát?
„Ráno v kvalifikaci kanoe jsem byl třináctý, to mě mrzelo, řekl bych, že ranní singl byl ze všech jízd nejlepší a ztratil jsem to na pravé protivodě. Měl jsem z toho dobrý pocit. Ale je to náročné. Na druhou stranu tady chcete jet finále, užít si to. Atmosféra je super a jsem s jízdami spokojený až na tu sobotní finálovku, kde přišla chyba. To mě trochu mrzí, na druhou stranu musím zůstat nohama na zemi. Letos to bylo moje první svěťákové finále, na kajaku se hledám a nejsem ve formě, v jaké jsem býval. Nemám z toho hezký pocit, jako jsem měl, a každá jízda, kde se cítím dobře, mě posouvá tam, kde chci být.“
Co říkáte na novinku letošní sezony SP, že v závodech chybí semifinále? Je tam víc patrný faktor náhody dostat se do finále?
„To ne. Myslím si, že tady v tom je jednoznačné, že kdo jezdí rychle, tak si finále vyjede. A je jedno, jestli prošel kvalifikací. Upřímně, když jsme jezdívali kvaldu a byl jsem ve formě, tak jsem deset minut před startem šel na vodu, sfoukl jsem to, postoupil jsem do 15. místa a šel jsem domů. To bylo celé. A závodilo se až od semíčka. V tom nevidím rozdíl. Pokud se mě někdo snaží omlouvat, že mi nesedí tenhle způsob závodění, tak to není pravda. Já se na kajaku hledám a vím to, je to proces, který je přirozený po tak dlouhé době na vrcholu. Musím si vrátit zpátky radost a tělo se pak přirozeně posune zase zpátky na top výkonnost. Ale teď tam zkrátka nejsem a vím o tom. A rozhodně by výsledek nebyl odlišný, kdyby se tam přidala ještě kvalda.“
Je to psychická záležitost, že vám to, s výjimkou mistrovství Evropy, na kajaku tak nejde a hledáte radost z jízdy?
„Určitě. Je to částečně nějaký syndrom vyhoření. Tělo není ochotné mě pustit za hranu energetických zásob. Takhle to vnímám. Vím, že to není fyzické, protože podle testování, co máme každý rok, jsem na tom skoro nejlíp, co jsem kdy byl. Ale vím, že hlava je hrozně unavená a bylo toho na ni loni hodně. A na základě toho s tím musím bojovat. Ale myslím, že to jde nahoru. Přes zimu byl trénink super a letos, když mi jízda vyjde, tak můžu i vyhrát Evropu, což je dobrý. Nemyslím si, že by to bylo úplně na prd, i v tomhle stavu jsem schopný vyhrát Evropu. Ale není to ideální a já se snažím na jízdě hledat radost a myslím, že to nakonec vybojuju, ale bude to chvíli trvat.“
Spustila tento váš stav loňské sezona, kdy se vám nepodařila jízda na olympijských hrách?
„Nene, je to od poloviny roku 2023. To vím úplně přesně. Už tehdy to nebylo takové, jaké by to mělo být, ale ještě jsem měl energetické zásoby, ze kterých jsem vytáhl stříbro na mistrovství světa. Ale už jsem byl hrozně kožený a právě si myslím, že jsem to tehdy dost zabil. Protože po MS jsme jeli ještě na testy do Paříže, takže se sezona strašně prodloužila a já si vzal jen kratičké volno a pak jsem hned začal trénovat na olympiádu. Tam podle mě vznikl ten problém. A taky nesmíme zapomínat na to, že je mi 32, stárnu a pauzy prostě potřebuju trochu víc. (směje se) Tělo už není úplně nezničitelné a na to je potřeba myslet. Je to jedno s druhým. Ale na druhou stranu je strašně zajímavé, že na singlu tohle vůbec necítím, naopak tam mám pocit, že jdu pořád nahoru.“
Teď vás ale čeká odpočinek. Kam vyrazíte na dovolenou?
„Do Francie. Vyhledal jsem si, kudy jede Tour de France, kde se nám to míjí. A pak jsem vyhledal nejbližší slalomový klub a ukázalo se, že je to taková pidi trať pro děti. Takže jsem si říkal, že to je ideální. Je to tam dobré na kolo a máme start úvodní etapy asi 100 km odtamtud, a cíl té druhé asi 30 km. Takže první dvě etapy bychom asi mohli vidět. Teď jsem se dozvěděl, že možná je lepší představování týmů, tak to musím ještě zkonzultovat s rodinnou radou. Samozřejmě mluvím o našich dvou klucích (Jiřík 6 let, Mareček 4 roky), já ani Terka (manželka) v tom nemáme moc slovo. Ale kluci si vyberou, jestli chtějí představování týmů, nebo slavnostní start. Takže to bude naše dovča: kolo, voda, Tour. A budeme muset asi na dva dny i k moři, jinak Terezka s náma už nikam nepojede.“
