Navrátil v OVERTIMU: O strachu z bolesti i šamanově zázračné léčbě
Leckomu by se z toho pohledu udělalo zle. Dostal by závrať. Koukat z výšky 27 metrů do vody pod sebou a udělat ten skok do prázdna. „Vždy to bolí. Musíte si jen zvyknout,“ přiznal pro pořad iSport TV Overtime highdiver Michal Navrátil (32), jenž získal na MS v Budapešti stříbro. Aby se stal součástí elity, musel vytěsnit strach. Skákat v čínském mořském světě. I pít lektvar z hadí kůže.
O strachu ze skoku z 27 metrů do bazénku
„Byl to jen vizuální pocit. Navíc jsem to neabsolvoval první a viděl jsem, jak to přede mnou zvládli i ostatní. Je tam hodně myšlenek, co se může stát, ale v den závodu myslím přímo na skok a jak jsem připravený rozrazit hladinu. Ale samozřejmě obavy mám. Na závodech mám ale větší strach, že dostanu špatné známky, než že bych se zranil. To už jsem po tolika dnech tréninku v takové euforii, že v den D jdu na to, abych skočil nejčistší skok a strach z toho, že to bude bolet, je minimální. Bolí to automaticky, ale o bolest nejde. Jde o to, abych dopadl co nejčistěji a měl to dobře ohodnocené od rozhodčích. Každý dopad bolí, protože to je dopad z velké výšky. Jsou to normální zákonitosti: větší rychlost, větší rána. Je to o tom, jak se tělo na ty dopady vytrénuje a jak si na to zvykne. Musíte se vyskákat.“
O zranění a bolesti
„Jsou to hlavně chodidla. Mám zavázaný malíček a polštářky na nohou. Jak je totiž pod malíčkem slabá kůže, tak se nárazem prorazí, až se mi kůže otevírá do masa. To je pak každý pád nepříjemný a bolest vám proběhne celým tělem. Proto si to zavazuju tak, abych nohu necítil, jelikož je důležité, abych se hlavně já cítil silně na proražení vody. Chodidla, kolena a nohy by měly být propnuté, aby se jim nic nestalo, protože to je ten nástroj, který proráží vodu. Jednou se mi povedlo z patnácti metrů dopadnout čistě na hrudník a plival jsem krev, ale měl jsem před sebou vizi, že chci do Red Bull série, takže hned po tom plivání jsem šel zpět na dvanáct metrů a šel na skok znovu, jen o salto míň. Tehdy jsem tam přesto stál a říkal si: Co tu děláš? Ale tohle, čím jsem si prošel, jsem teď schopný zužitkovat. Vím, že jsem skákal v největší mizérii a oslabení a to mě vnitřně posílilo.“
Léčba u šamana
„Moje první sezona byla jen o překonávání bolesti. Nevěděl jsem jak správně propnout nohy, zda dopadat přes špičky nebo přes polštářky. Správně se má hladina prorazit chodidlem, co největší plochou, ale já si říkal, že nechci, aby mě to víc bolelo. Jenže to je zákon výšky a nárazu – každý náraz bude bolet a je jedno kam. Až v Číně jsem zjistil, jak dopadat, i když jsem si pod vodou udělal obrovský výron kotníku. Měl jsem mít sice sádru na čtyři týdny, ale nakonec jsem našel šamana a vyléčil se za deset dní. Byl tam hodně uznávaný čínský medik, který vynalezl mastičku, jež hojí tělo a byl vyhlášený tím, že zastává přírodní medicínu. Připravil mi lektvar z hadí kůže, kořínků, kamínků, lístečků.“
