Životní zkoušku dospělosti už šťastně zvládla. Teď ji ale čeká vstup do opravdového světa velkého plavání. Kraulerce Barboře Seemanové je sladkých devatenáct a od včera si zvyká v korejském Kwangdžu, kde od neděle na MS v plaveckých odvětvích přilákají pozornost vyhlížené bazénové disciplíny. Už jako nadějná dorostenka si vyzkoušela olympiádu, teď je dál. Po jaru plném národních rekordů má na svém prvním MS před sebou pár přelomových dní své kariéry.
Znovu se potká se svými oblíbenými plaveckými hvězdami a bude si to pořádně užívat. Barbora Seemanová po mládežnické jízdě, která vyvrcholila loňskými dvěma zlatými z malé olympiády v Buenos Aires, ohlašuje vstup na velkou scénu. Tenhle euforický zážitek si ale musela vybojovat šprtáním na maturitu.
Víme, že jste nakonec maturitu zvládla. Bylo to v pohodě?
(směje se) „Ne… Nebylo. Bylo to stresující, hodně. Já se ty roky předtím moc neučila. Neříkám, že jsem se flákala, ale v podstatě jo… Vždycky jsem se naučila, co bylo nutné, a poslouchala jsem hlavně při hodinách, protože mě to stačí opravdu slyšet párkrát. Nikdy to nebylo tak, že bych u učení vyloženě seděla několik hodin. Vůbec jsem ten pocit neznala. Najednou maturita a já byla v kavárně zavřená pět hodin. Pak jsem se podívala na hodinky: Jéžišmarjá, já nic neumím!“
Ale nakonec…
„…To bylo fakt jednoduchý. Říká se, že po bitvě je každý generál. Ale když jde člověk připravený, nevykašle se na to, tak to podle mě musí zvládnout. Ani učitelé nechtějí, abychom vypadli, a snaží se pomoct. Pokec s nimi mi přišel hrozně příjemný.“
Věděli, že jste při svatém týdnu při závodech v Pardubicích zaplavala národní rekord na 200 metrů kraul?
„To asi nevěděli. Já jsem nikdy nechtěla, aby o mně učitelé tyhle věci věděli, protože nemám ráda, když ke mně někdo přistupuje jinak, než bych si zasloužila. Naštěstí ani neměli možnost mi nějak ulevit, protože jsem uměla.“
Podle svědectví vaší trenérky jste ale měsíc předtím na pardubickém soustředění zrovna klidná nebyla…
„Byla jsem hodně vystresovaná. Šlo do tuhého, připravovala jsem se na praktickou zkoušku, což pro mě bylo nejtěžší. S odbornými předměty jsem zápasila celou dobu – to bylo gró, co člověk na škole musel umět, byl na to největší důraz. Jak se ale vše přesunulo k ústním, byla jsem víc v pohodě. Vždy jsem se snažila vše okecat. Potítko bylo naštěstí super, všechno se mi vybavilo.“
Zároveň jste ale musela trénovat a závodit, jak jste to zvládala?
„Bylo to náročné, měla jsem různé breakdowny: Na všechno se vykašlu, plavání mě už nebaví. Musím udělat maturitu. A trenérka: Buď v pohodě, to zvládneš. Lidi mě dost uklidňovali, což jsem potřebovala, protože jsem byla roztěkaná. Furt jsem lítala z jednoho místa na druhé.“
Je známo, že vám před závody pomáhá, když se pořádně naštvete. Zvládnete to na šampionátu v Kwangdžu i v pomaturitní euforii?
(usmívá se) „Naštvu se určitě, nebojte se! Mám několik dalších aspektů, které mě můžou naštvat. Vždycky do toho jdu se zdravým naštváním. Ne, že bych si představila maturitu a šla to rozsekat. Naštvu se zdravě a před každým startem to přijde, i kdybych nechtěla.“
Tvrdíte, že nemáte moc ráda mediální pozornost, ale od úspěchu na mládežnické olympiádě jste se s ní musela učit žít, ne?
„Pravda, je to častější, ale snažím se, aby to nebylo na denním pořádku. Furt jsem to taková stará já. Ne, že bych měla nějak moc vystupovat, spíš takhle před nějakou akcí.“
Vypadá to ale, že už vás to tolik netrápí...
„Určitě. Lidé mi říkali, že je to jenom o zvyku a že nebudu mít brzo stresy, což je pravda. Rozhovory už beru trošičku s nadhledem.“
Co vám k nadhledu pomohlo?
„Asi, že jich bylo víc. Jako s tréninkem, čím víc trénuju, tím je to lepší. Mnohokrát jsem v rozhovorech řekla nějakou nesmyslnou věc a furt to koluje na internetu. Chybami se ale člověk učí.“
Půjde o vaše první mistrovství světa mezi dospělými na dlouhém bazénu, berete to jako vstup do velkého plavání?
„Já už to asi moc nevnímám. Před dvěma lety nebo před rokem jsem byla trošku vyklepaná, ale teď jsem měla možnost jet na závody Mare Nostrum, kde byla také plavecká špička. Nebyli tam samozřejmě všichni, ale sjela se bohatá konkurence – měla jsem možnost po dlouhé době se postavit vedle nich na start nejenom na mistrovství Evropy a na mistrovství světa. Za tu zkušenost jsem ráda. Objeli jsme všechna kola, dalo mi to hodně a už ani neberu, že jedu na mistrovství světa. Je to jako další závod, jako mistrovství České republiky. Přistupuju k tomu už stejně a nemá cenu si z toho dělat hlavu.“
Jak jste se k takové filozofii dostala?
„Byl to proces a ještě mi asi bude trvat, než se dostanu na profesionální úroveň. Ale trvalo to v podstatě od chvíle, co jsem jela na první dospělou soutěž. Od té doby se to učím a asi ještě chvíli učit budu, ale snažím se to brát pohodověji.“
Víte, že se o mistrovství světa rok před olympiádou mluví jako o nejkvalitnějším šampionátu, protože všechny hvězdy se už naplno připravují?
„Nad tím jsem neuvažovala. Ale jak jste to teď řekl, zní mi to úplně hustě. Samozřejmě vím, že konkurence bude nabitá a že mnoho lidí vynechává zimní mistrovství Evropy, protože je to sezona blíž k olympiádě… Jsem zvědavá, jaké tam budou výkony, jak budou různí lidé plavat, jestli třeba padnou nějaké rekordy, nebo jaká bude nálada.“
Těšíte se na někoho ze světových plavců?
„Nevím… Mám zakázané se dívat na startovní pole a nedělám to. (usmívá se) Ale určitě tam budou známí plavci. Vždycky ráda vidím Katinku (Hosszúovou) a jsem zvědavá na její výkony. Co plave ve svých letech, je neuvěřitelné. Sama chci vědět, jestli vydržím takhle dlouho. Předpokládám, že ne. Ale jsem zvědavá i na Saru (Sjöströmovou), jestli se někam vyhoupne a co rok před OH ukáže.“
Vloni jste byla na MS v krátkém bazénu v Číně šestá na stovce a osmá na dvoustovce, kdyby zase klaplo finále, pojedete domů spokojená?
(směje se) „Odjedu spokojená. Trenérka ne… Ale já určitě. Samozřejmě záleží na čase. Fanoušci v České republice chtějí vidět umístění, ale v plavání se hodně řeší časy. Když bude slabá konkurence, třeba může být medaile, ale stále to nebude dobrý čas… Chápete, jak to myslím? Záleží na čase, který chceme pořád posouvat dál.“
Korea je známá výbornou, ač hodně pikantní kuchyní. Kimči, bibimbap, říká vám to něco?
„V Japonsku jsme měli možnost evropské kuchyně i trošku té místní, takže jsem měla možnost něco ochutnat. Každopádně jsem, takhle před vrcholem, moc neexperimentovala. Potřebujeme vyváženou stravu a nebudeme experimentovat. V Číně byl problém, protože jsme měli tři týdny to samé. Já už jsem jedla suchu rýži s vajíčky a bylo mi z toho fakt špatně. Doufám, že to domyslí, a že i v Koreji to bude víc evropské a budeme si moct i vybrat. Dají nám ochutnat i nějakou specialitu, ale žádné drastické věci, nějaké blázniviny…“ (směje se)
