Škoda pro florbal, jackpot pro plavání. Barbora Seemanová jako malá dívka proháněla děrovaný míček, dokonce naskočila do jednoho soutěžního utkání, pak ale týmový sport opustila a raději hupla do bazénu. Dobře udělala, držitelka čtyř národních rekordů vyhlíží svou druhou olympijskou účast, limit pro Tokia 2020 má už pár měsíců v kapse. V rozhovoru pro iSport mluvila 19letá rodačka z Prahy o svých plánech i šatníku.
V neděli Seemanová po několika letech zase zřela florbalový zápas. Přivábila ji na něj charita, vedením Chodova byla oslovena, aby vhodila úvodní buly „růžového“ utkání proti Liberci. Dvojnásobní mistři republiky (2016, 2017) hrají celý říjen v růžových dresech na podporu nadačního fondu PINK BUBBLE, který pomáhá onkologicky nemocným dětem.
„Charita je bezvadná a potřebná věc,“ ocenila aktivitu pražského klubu Seemanová.
Jaké to bylo, zahájit charitativní utkání?
„Byla jsem trošku nervózní, nevěděla jsem, jak mám míček vhodit. Pak jsem utekla, myslela jsem si, že se hned začne hrát, tak abych klukům nepřekážela.“ (smích)
Zvládla jste to výborně! Ale nač ta nervozita, florbal jste přeci sama nějaký čas hrála.
„To ano, ale je to už hodně dávno. (smích) Když jsem byla malá, chodila jsem na florbalové tréninky a dokonce jsem do jednoho utkání i nastoupila. Teď jsem byla zase na zápase po deseti nebo dvanácti letech, což je neuvěřitelný. Cítila jsem velkou nostalgii.“
Trenér Chodova se nechal slyšet, že když jste opustila po první třetině halu, projevilo se to na hře jeho svěřenců, z jasného zápasu a vedení 3:0 se stalo drama. Užila jste si alespoň těch dvacet minut hry?
„Užila jsme si to moc, byla ta pro mě zase další nová zkušenost a příležitost, jak pomoci dobré věci, za kterou jsem hrozně ráda. Když tady padaly ty góly, byl to pro mě zas adrenalin, stejný, jako když jsem chodila podporovat svého bráchu, což jsem dělala strašně ráda.“
Florbal je na koukání celkem atraktivní sport, že?
„To ano, ta hra jako taková mě moc baví. Baví mě sledovat, jak kluci kličkujou a perou se o ten míček. Je tam velký adrenalin, v plavání něco takového moc není, alespoň ne pro člověka, co to sleduje z tribuny.“ (smích)
Navíc se hrálo pro charitu, růžové dresy půjdou do dražby a za každý vstřelený gól putují peníze nadaci.
„Přijde mi to jako super nápad a hrozně moc to podporuju. Charita je bezvadná a potřebná věc.“
Co vy a růžová, baví vás tato barva?
„Upřímně mám v šatníku asi jen tohle tričko, co mám na sobě.“ (smích) Kdo mě zná, ví, že mám ráda spíš černou a tmavě modrou, nejsem člověk, který by úplně vyzařoval všema barvama.„
Jaké máte plány na nejbližší budoucnost?
“Příští týden mě čeká Světový pohár v Berlíně, budou to super a těžké závody, kde bude trošku i světová konkurence, takže se moc těším. A za 14 dní je zase Český pohár v Plzni a pak už budu všechnu přípravu směřovat na prosincové ME.„
Navíc se blíží olympiáda v Tokiu.
“To je pravda. Prožívám to hodně a úplně jinak, než před čtyřmi lety v Riu de Janeiru, kde jsem taky startovala. Tam byla moje účast hodně nečekaná, bylo mi 16 let, nikdo ode mne žádný velký výsledek neočekával, brala jsem to jako odměnu za skvělý rok, který jsem měla. Teď jsou ambice mnohem vyšší, do Tokia pojedu bojovat.„
Na noze máte vyobrazené olympijské kruhy, přidáte po Tokiu další podobné tetování?
“Určitě ne, jednou to stačilo, plánuju startovat na víc než dvou olympiádách, to by pak vypadalo trošku divně.„ (smích)
