Předloni se vdala a od té doby chtěla své nové jméno zapsat do historie. Medaile z velkých akcí i národní rekordy Simoně Kubové (za svobodna Baumrtové) těsně odolávají, svému příjmení ale udělala čest titulem nejlepší plavkyně minulého roku.
Na MS v Kwangdžu jí o pár setinek unikl postup do finále, na ME v krátkém bazénu v Glasgow byla třikrát pátá. A navíc předolympijský rok opepřila účastí v prestižní International Swimming League. Plavkyní roku se Simona Kubová stala už pošesté a užívala si focení s talířem za vítězství, který jí připomínal ten wimbledonský. „To znám jenom z televize,“ smála se. „Vždycky jsem se chtěla jet podívat na nějaký grandslam. Vidím, jak tam pózují s tím talířem, tak jsem si připadala podobně.“
Máte radost z první trofeje pro jméno Kubová?
„Mám radost, je to pro mě čím dál tím větší čest. Jak už tady straším dlouho, pořád si říkám, že ti mladí by měli táhnout plavání, a je hezké, že já na stará kolena pořád dokážu zaplavat takovéhle fajn časy, fajn umístění, že to stačí na vítězství v téhle anketě.“
Často mluvíte o tom, že už se ráno musíte přemlouvat, abyste vstala na ranní trénink…
„V šest ráno už chodím, když opravdu musím kvůli škole nebo kvůli práci. Posouvám to do těch pozdějších hodin. Zrovna dneska to byl shodou okolností pátý trénink v kuse, třetí posilovna do toho, takže to bylo hodně náročné... Tím, jak jsem unavená, tak jsem tím víc protivná. Zazvoní budík a říkám si: Mám jít, nebo nemám jít? Je to čím dál těžší, musím říct… Ráno se vždycky ptám Kryštofa: Tak co? On mi často říká, že mám jít.“
Motivuje vás vyhlídka olympiády v Tokiu, kam už máte splněný limit na stovce?
„Popravdě musím říct, že v září jsem byla hodně na vážkách, jestli to nevzdat. Ty září a ledny jsou pro mě nejhorší. I když nemám tak dlouhá volna, trvá to třeba týden nebo osm dní, tak čím jsem starší, tím je pro mě těžší se zase dostávat do tempa, nabírat kilometry. Je to pro mě hrozně těžký hlavně psychicky, protože jsem pořád hrozně unavená. V září jsem si říkala, jestli to má vůbec smysl.“
Co vám pomohlo?
„Tam přišla jako blesk z čistého nebe pozvánka na ISL, které mě nakoplo, povzbudilo a motivovalo tím celým týmem a týmovou prací. Myslím, že jsme skvěle dokázali toho týmového ducha propracovat na mistrovství Evropy v Glasgow. Myslím, že jsme tam měli hezké výsledky. Medaile tam nebyly, ale jsme mezi evropskou plaveckou špičkou. Já myslím, že je to otázka času, kdy se to zase zlomí.“
Co vám účast v lize ISL, na jejíž organizaci se podíleli sami světoví plavci, dala?
„Velký nadhled nad tím, že vždycky se něco nepovede, vždycky se najde něco, co mohlo být lepší. Tam se to takhle nehodnotilo. Vždycky se vzalo něco pozitivního, z toho závodu se vždycky vzalo něco dobrého. Třeba když můj závod na sto znak nebyl úplně časově optimální, něco mi tam nevyšlo, tak vždycky po mě chtěli, abych řekla něco, co se mi povedlo. Ať to byla startovní reakce, nebo že se mi povedlo rychle obléct do plavek, nebo cokoliv. To si myslím, že je strašně důležité obzvlášť do takový pakárenský práce, jako je plavání.“
Funguje tenhle přístup i doma v Chomutově?
„Tam nemáme moc pozitivních lidí. Ale snažila jsem se říct hlavně tátovi, jak to chodilo. I celkově jsem o tom poměrně dost vyprávěla. I panu reprezentačnímu trenérovi jsem naznačila, jak probíhaly mítinky před závodem. Že je opravdu potřeba furt dávat pozitivní impulzy, protože v Tokiu spolu budeme měsíc a být měsíc s osmi lidmi, kteří jsou úplně jiní, žijí v jiných světech, to je hrozně těžký.“
Máte plán, aby vás bavila předolympijská dřina?
„Mě to baví, když nejsem unavená. To je paradoxně, když jsme na soustředění, protože tam nedělám nic jiného. Jen plavu, posiluju a tyhle věci, co se týkají tréninku, a jím a spím. Na to se těším. Ladit budu až na mistrovství Evropy v Budapešti a pak na olympijské hry. Pojedu dvojzávod v Holandsku, jako už tradičně. Tam bych ráda zaplavala, ale ta příprava bude směřovat k mistrovství Evropy a olympijským hrám.“
Zvažovala byste další pozvánku do ISL?
„ISL poběží od září do března a úplně nedokážu říct, že budu až do března plavat… Ráda bych v zimě ještě plavala, ale uvidíme. Teď myslím k olympijským hrám, co bude po olympiádě, se uvidí. Když pozvánka přijde, tak ji budu hodně zvažovat, protože to byla skvělá zkušenost.“
