Martin Hašek
Premium
9. května 2021 • 17:48

Šeflovi po skandálu napočtvrté vyšla olympiáda: ME si jen užít? To ne!

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Ze dna je cesta už jen nahoru. A plavec Jan Šefl se dostal až nad hladinu. Kariérou mu otřásla hloupá klukovina jeho kamaráda, který mu hodil do pití kokain. Šefl pak přečkal roční dopingový trest a šel si za svým olympijským snem. A dokázal to. Ve slovenském Šamoríně zaplaval na stovce motýlek národní rekord a limit pro Tokio. „Myslím, že náš příběh je příběh s velkým P,“ říká Šefl.



Třikrát byl účasti na olympijských hrách hodně blízko. Janu Šeflovi klapl čtvrtý pokus, při němž paradoxně začínal snad na hranicích sluneční soustavy. Cestu do Tokia mu zkomplikoval nezvyklý dopingový případ, po němž začínal s koučem Janem Kreníkem od nuly. Když se vracel, cítil nedůvěřivé oko okolí i rozladění z verdiktu rozhodčí komise ČOV, který ho v roce 2018 poslal do ročního limbu. „To jsem cítil jako strašný motor, že bych chtěl ukázat nejen jim, ale i všem, kteří v to nevěřili,“ řekl Šefl poté, co svou misi dokončil. V Šamoríně zlomil časem 51,89 sekundy 12 let starý český rekord Michala Rubáčka a má za to letenku na olympiádu.

Před časem jste řekl, že kdybyste se na olympiádu po tom všem dostal, byl by to příběh na sepsání. Už brousíte pero?
(úsměv) „Ještě ne, myslím si, že to ještě na to není. To byla nadsázka a sranda, byť si myslím, že by to bylo zajímavé. Teď to není na stole.“

Co teď prožíváte?
„Že bych bouchal konfety, že by probíhaly bujaré oslavy, to zatím ne. Nic moc se nemění. Dneska jdu zase plavat, za chvilku odjíždím na mistrovství Evropy. Změn tam moc není. Samozřejmě si prodlužuju sezonu až do srpna, což je velice příjemné prodloužení. S Honzou Kreníkem jsme si říkali, že nám to zatím nedochází, že to začne přicházet k sobě s postupem času.“

Jaké byly první momenty poté, co jste splnil limit?
„Mamka mi říkala, že to neviděla živě. Říkám: Mamko, to vidělo strašně málo lidí. V Šamoríně je taková nafukovačka, kde byli jenom trenéři.“

Slavil jste aspoň s koučem Kreníkem?
„Když jsem vylezl z bazénu, běželi jsme k sobě jak v nějakém filmu. Objímali jsme se jak blázni. V tu chvíli to chcete sdílet s někým, s kým tu cestu podstupujete. A ta cesta nebyla ustlaná na růžích.“

Držela vás olympijská motivace?
„Já bych to rozdělil do dvou bodů. Vidina olympiády byla samozřejmě ohromná. Ale cítím furt i celkem velkou zášť vůči olympijskému výboru za jeho rozhodnutí v mém případě. To jsem cítil jako strašný motor, že bych chtěl ukázat nejen jim, ale i všem, kteří v to nevěřili. I hledám slova, nedokázal jsem to všechno pojmenovat…

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud