Poslední šance na Paříž. Plavcům jde o limity. Horská už nechce „mléko“
Čas bude tentokrát pro české plavce ještě důležitější než jindy. Na evropském šampionátu v Bělehradě, který v pondělí v bazénu startuje, budou mít poslední šanci splnit náročné olympijské limity. Do Paříže mají cestu volnou zatím jen kraulerka Barbora Seemanová a znakař Miroslav Knedla. Minimálně tři další mají šanci. Kristýna Horská doufá, že se jí nepřihodí podobná kalamita jako nedávno v Monaku, kde plavala v zakalené vodě.
Kristýna Horská čeká na den D, kdy se forma spojí s technickou pohodou či dokonalými obrátkami, aby konečně zatočila s olympijským limitem. Ale ještě je tam voda. Když začátkem měsíce přišla k bazénu na prestižní sérii Mare Nostrum v Monaku, nemohla dohlédnout nad dno.
„Přišli jsme k bazénu a nebyly vidět čáry na zemi. Nějaký člověk, co tam pracuje u těch trubek, otočil nějaký přívod. Prostě se to tam vypustilo, zakalilo,“ líčí Horská. „Řekli, že potřebují hodinu, aby se to vyčistilo, a pak se to ještě zhoršilo. Bylo to jak plavat v mlíku. Ve vodě bylo úplně bílo. Pálily mě oči, nebylo to fakt nic příjemného.“
Pro bronzovou medailistku z loňského ME v krátkém bazénu bylo o to hůř, že šlo o jednu z posledních možností, jak na prsařské dvoustovce splnit ostrý olympijský limit do Paříže. Nejblíže byla v dubnu v Eindhovenu, kdy ji k potřebnému času scházelo 37 setin sekundy. Teď už jí zbývá jen poslední šance na evropském šampionátu v Bělehradě. V podobné situaci jsou i Ondřej Gemov, který se limitu na 200 metrů motýlek vloni v Budapešti přiblížil na 97 setin, a Daniel Gracík. Tomu dokonce v květnu v Londýně scházely na stovce motýlkem pouhé dvě setiny.
Odstup od linie úspěchu není podstatný, přestože teoreticky existuje možnost kvalifikovat se i s mírnějším limitem. V praxi je to téměř nemožné.
„Kritéria pro kvalifikaci jsou nesmírně těžká,“ říká předseda svazu Jakub Tesárek. „Je to tím, že se pro plavání neustále snižuje kvóta. Limit je na úrovni čtrnáctého místa na olympiádě. Pro B limitáře není šance, protože před nimi jsou plavci s místy pro takzvané rozvojové země. Máme 209 federace, takže je to hodně míst. Limity jsou opravdu nesmírně přísné, v některých disciplínách to splnilo jen pár plavců.“
Hrozí, že v několika závodech na startu nebude ani tolik plavců, aby zaplnili dvě semifinálové rozplavby. Horská, Gemov i Gracík mají úkol těžký skoro jako princové v pohádkách. Ale chtějí to zkusit.
„Budu to brát tak, že mám dva pokusy. Když to nevyjde v semifinále, snad to vyjde ve finále,“ věří Horská.
„Ve své kariéře jsem udělal větší skoky. Není to nereálné. Když se to nepovede, tak se nic nezmění. Nebyl jsem na olympiádě doteď, taky jsem šťastný,“ říká Gemov.
„Mrzí mě, že jsem v Londýně zůstal dvě setiny za limitem. Vždycky chci plavat na svých osobácích, ne-li je překonat. To bude cíl i pro mistrovství Evropy,“ plánuje Gracík.
