Jsou to lehké váhy, na mistrovství světa v Račicích se na svém dvojskifu musí Miroslav Vraštil a Jiří Šimánek poctivě držet pod sedmdesátkou. Pro českou výpravu na šampionátu jsou ale tím nejtěžším kalibrem. Loni senzačně čtvrtá loď na olympijských hrách má koncem týdne největší naděje dostat se do finále. A sportovní ředitel Ondřej Synek jim věří i na medaili.
Projížděli před zaplněnou tribunou račického závodiště a cítili se jako králové. Miroslav Vraštil s Jiřím Šimánkem před pěti lety na evropském šampionátu právě vyhráli finále B a užívali si potlesku publika.
„Byl to pro mě jeden z prvních velkých závodů v seniorské kategorii a bylo to neuvěřitelný…“ vzpomíná Šimánek. „Po finále B jsme projížděli pod tribunou, ta celá jásala. Byli jsme sedmí a všichni nám tleskali… Bylo to moc hezké. Doufám, že to teď bude podobné.“
Před pěti lety byli v Račicích schovaní uprostřed týmu, jemuž vládli zlatí skifař Ondřej Synek a ženský dvojskif Lenka Antošová, Kristýna Fleissnerová. Letos to jsou ale právě Vraštil se Šimánkem, kdo vyvolávají největší naděje na pořádný úspěch.
Od roku 2017 si prošli dlouhou cestou. Na elitních závodech dlouho patřili ke špičce druhého sledu, který bojoval ve finále B. Bodem zlomu projeli vloni. Na evropském šampionátu ve Varese skončili čtvrtí. Na olympijské kvalifikaci v Lucernu si druhým místem zajistili místo v Tokiu. Na Hrách pak patřili k nejpříjemnějším překvapením české výpravy a vezli domů čtvrté místo.
„Dokázali jsme si, že na to máme. Najednou nám to dalo křídla a olympiáda pak byla hrozně za odměnu za ty roky práce, které jsme udělali. Kolikrát nám finále uteklo, najednou to bylo takové zadostiučinění,“ líčí Vraštil.
„Minulá sezona byla přelomová,“ souhlasí Šimánek.
Nejde ale jen o roky práce, trpělivost a odhodlání k tréninku. Lehkovážné veslování nutí závodníky během sezony k poustevnickému životu. Vydřít pořádnou formu je jedna věc. Tou druhou je udržet váhu pod sedmdesáti kilogramy. Na start může ten, který se dvě hodiny před každou jízdou vejde pod limit.
„Myslím, že si to lidi ani nedokážou uvědomit. Pro nás závod začíná několik týdnů i měsíců předem,“ vysvětluje Vraštil. „Musíme neustále s váhou počítat, vědět, kolik toho můžeme sníst, kolik vypít, s jakou váhou můžeme jít spát, abychom dobře regenerovali, ale zároveň nebyli moc těžcí. Je to matematika. Už máme i svoje váhy, které jsou stejně jako ty oficiální naprosto přesné.“
„Každou sezonu zpochybňuju, jestli tohle vůbec chci dělat, jestli se nechci trošku najíst a závodit s těžkými kluky,“ naznačuje Šimánek.
V Račicích si můžou podobně jako v Tokiu za všechny oběti vybojovat parádní odměnu. Zatím mají za sebou rozjížďku, v níž prohráli jen s Iry McCarthym a O´Donovanem, obhájci titulu a olympijskými šampiony z Tokia. V týdnu budou bojovat o postup do sobotního finále. Letos se do elitní šestky nedostali jen při Světovém poháru v Lucernu, kde oba složila viróza. Na úvod sezony v Bělehradě zase dojeli v A finále třetí.
„Myslím, že kluci by o medaili díky domácímu prostředí mohli jet,“ říká Ondřej Synek, nedávný šampion v roli sportovního ředitele.
Právě jeho a Mirku Topinkovou Knapkovou vystřídali Vraštil s Šimánkem jako tváře současného českého veslování.
„Nikdo mě naštěstí nepoznává,“ směje se Šimánek. „Myslím, že to není tak znát, protože nevozíme medaile. Kdyby nás byly plné noviny a vozili jsme medaile ze svěťáků pravidelně, tak tlak ucítíme.“
Na šampionát v Račicích se připravovali na třítýdenním tréninkovém kempu v Chorvatsku se slavnými bratry Sinkovičovými, kteří už olympijské medaile nasbírali na dvojce bez kormidelníka, na dvojskifu i v párové čtyřce. Vraštil těží taky z přípravy na svůj další sportovní vrchol. Dva týdny po konci mistrovství světa ve veslování ho čeká start na havajském Ironmanovi.
„Mám naběháno asi o čtyři sta kilometrů víc než loni, což je super. Kupodivu to ani neovlivnilo tréninky na vodě, což se stává. Když si jdete zaběhat na 24 kilometrů, tak to ty nohy rozbije, ať chcete nebo ne,“ říká Vraštil. „Když teď mám nějaký sekundární cíl, tu Havaj, tak je druhá odpolední fáze, když jdu na kolo nebo běžet, najednou kvalitnější. Za měsíc mi bude čtyřicet a pořád se dokážu zlepšit. Necítím se starej, mizernej, na odchodu. To mi taky pomáhá.“
V Račicích se teď spolu chystají na nejdůležitější dny. Ve středu je čeká čtvrtfinále, semifinále se jede ve čtvrtek a finále v sobotu.
