Je to v háji, zvolili Gottwalda. Čermák o Tokiu či estébáckém výslechu
Když jedete, nevnímáte povzbuzování, protože loď hučí. V okamžiku záseku to je, jako když bouchnete do tympánu. Vše ostatní vnímáte okrajově. Já bych osmu přirovnal k parnímu stroji, k rychlíkové lokomotivě. O svém životním příběhu se pro Paměť národa rozpovídal bývalý český veslař Petr Čermák, jenž na osmiveslici vybojoval s reprezentací bronz na olympiádě v Tokiu 1964.
Komukoli řeknu datum narození, slyším řeči, že jsem pěkný dáreček. Narodil jsem se na Štědrý den, 24. prosince 1942 v Praze. Máma pocházela z Vídně, táta od Sedlčan. Měl jsem bratra, ten se nedožil ani padesáti. Vyrůstal jsem v Praze na Vinohradech, děda tam měl koloniál, táta byl bankovním úředníkem. Naše rodina přežila válku bez úhony, ale táta měl kamarády Židy, a ti to odnesli komplet celá rodina...
Vybavuju si rok 1948, tedy spíš jen takový krátký časový úsek. Tehdy jsme bydleli ve třech domcích vedle sebe a já se kamarádil s dětmi souseda, pana Černého. Měli jsme jednolampové rádio, na to se nic moc chytit nedalo, ale on měl dvoulampové. Jednoho dne ho poslouchal a pak řekl: „Běž říct tátovi, že je to v háji, zvolili prezidentem Gottwalda.“
Já pak běžel po ulici a volal jsem: „Tati, je to v háji, zvolili prezidentem Gottwalda.“ Máma křičela, ať zavřu zobák a okamžitě jdu domů.
A také si pamatuju, jak se v rádiu vysílaly záznamy z politických procesů, skřípavý hlas prokurátora Urválka si vybavuju dodnes. Ale doma se o politice mluvilo málo.
Petr ČermákBývalý veslař |
Moje veslařské začátky
Po základní škole jsem šel na průmyslovku a v té době jsem se dostal do veslařského klubu. Hodinu mi trvala cesta do školy, hodinu do loděnice, totéž zpátky, takže na učení moc času nezbývalo a bylo to znát.
