Kajakář Hradilek se zúčastnil desetiboje. Ve výšce se blýsknul saltem
ROZHOVOR | Jednodenní atletický desetiboj byl dnešní výzvou kajakáře Vavřince Hradilka, stříbrného olympijského medailisty z vodního slalomu. Než odešel na hokej Kladno – Vítkovice zvládl na stadionu Sletiště devět disciplín novinářského desetiboje.
Neobvyklou techniku zvolil Vavřinec Hradilek při skoku do výšky během novinářského Isostar KSN Cupu. Během jednoho dne závodil v disciplínách atletického desetiboje s úlevami v kouli, na překážkách a v tyči. Místo klasického skoku s tyčí do výšky, se skákalo s tyčí do dálky do pískového doskočiště.
Jak se vám desetiboj líbil?
„Můj cíl byl aspoň pár disciplín dokončit. Třeba překážky jsou techničtější disciplína, ta mi moc nešla. U výšky jsem se náramně bavil. Jsme spokojený s běhy. Běhat chodím, nějakým způsobem se pohybuju. Atlet ze mě ale už asi nebude.“
Neměl jste z některé disciplíny obavy?
„Naštěstí nemusíme skákat o tyči. Skok do dálky o tyči mi připomněl vzpomínky na dětství, jak jsme skákali přes o klaccích přes potok. Já jsem měl strach hlavně kvůli tomu, že jsem ve čtvrtek po dlouhé době byl na vodě na deblkánoi, což není moje káva. Trošku jsem si poranil záda.“
Proč jste skákal ve výšce saltem, klasický flop vám nevyhovoval?
„Mně moc nešel ten normální klasický skok do výšky, tam jsem doskočil do 135 centimetrů. Na dva další pokusy jsem pak musel vymyslet něco jinýho. Salta si občas skáču na gymnastice při zimní přípravě, tak jsem to zakomponoval.“
Oštěpařka Barbora Špotáková vás chválila za čtvrtku za 63 sekund…
„Nemám přehled o časech v atletice, ale asi to bylo dobré, když to říkala Bára. S během problém nemám. Překvapilo mě, že jsem na stovku byl ready, že jsem nebyl vyčerpanej. V přípravě většinou běhám dvanáct až patnáct kilometrů, ale vůbec ne na čas.“
Která disciplína pro vás byla nejtěžší?
„Ta výška. To je asi nejtechničtější disciplína asi. A koule, ale to člověk jen tak odhodí. Je to všechno těžký, ale nějakým způsobem jsem se s tím popral.“
Zmínil jste, že znovu trénuje na deblkánoi, kde jste už na olympiádě soutěžil s kanoistou Stanislavem Ježkem. Začínáte brát debl víc vážně?
„Vážně ne. Spíš chceme zkusit, jestli je to reálné. Přece jenom je to šance. Na olympiádě Britové ukázali, že medaile z obou disciplín jsou reálné. Proč to nezkusit, jestli to jde. Trénuje se mnou Martin Říha, syn mého trenéra. Víceméně jsem trénoval, abychom ukázali, jestli jsme toho schopní.“
Plánujete i závody?
„Říkali jsme si, že to zkusíme, abychom mohli příští rok závodit. V sobotu máme závod.“
Se Stanislavem Ježkem nepočítáte?
„Jéža má svoje věci. Nechci říkat, že začnu jezdit na deblu. Hlavně se soustředím na kajak. Prostě to chceme zkusit.“
