Legenda končí: Už mám roky na hrbu, říká Chalupa

Zdálo by se, že ziskem páté stříbrné medaile v kariéře končí na vrcholu svých sil, myšlenky jedenačtyřicetiletého skifaře se však už ubírají směrem k „normálnímu“ životu. Po dvaceti letech je prý ta pravá chvíle.

Loučící se Chalupa: Myslel jsem výše, ale je to hezká tečka »

Téměř půlku svého života podával výkony, které ho řadily mezi nejužší světovou špičku. Dvanáctkrát za sebou startoval na skifu ve finále MS, na zlato však nikdy nedosáhl, a to ani později jako člen párové čtyřky nebo dvojskifu.

Jediné prvenství získal před dvěma lety na ME v posádce prestižní osmy. Svou jedinečnou kariéru uzavřel v neděli jak jinak než stříbrem na neolympijské dvojce s kormidelníkem.

Jak jste si užil okamžiky bezprostředně po závodě?
„Byla to medaile po dlouhé době, takže určitě fantastické pocity. V koutku duše nás možná chvíli mrzelo, že to nebyla zlatá, ale když jsme na šampionát odjížděli, na medaili jsme vůbec nepomýšleli, takže nakonec určitě obrovská radost."

Získal jste pátou stříbrnou medaili v kariéře, cenný kov na mezinárodní akci jste vybojoval po osmi letech, nenapadlo vás, že byste svůj odchod ještě odložil?
„Právě naopak! Tahle chvíle byla skvělou tečkou, v kterou jsem mohl jen tajně doufat. Je to ta pravá chvíle, kdy to definitivně useknout."

Chalupa se s kariérou rozloučil stříbrem »

Na druhou stranu jste na dvojce s Jakubem Makovičkou a kormidelníkem Oldřichem Hejduškem trénovali jen krátce před MS v Poznani, napřesrok by už mohlo vyjít zlato.
„Tahle myšlenka nás také napadla. Příští sezona ale bude hodně náročná a dlouhá, protože se mistrovství světa pojede na Novém Zélandu až někdy v říjnu. Navíc tam asi pojedou pouze lodě, které budou mít šanci uspět v olympijských disciplínách, v neolympijské dvojce „s" by bylo těžší se prosadit."

To je ten hlavní důvod?
„To ne. Přeci jenom už se cítím docela opotřebovanej a unavenej." (úsměv)

Koho napadlo zkusit si najednou novou disciplínu?
„První impuls vzešel od Kuby, který na internetu zjistil, že je finále přesunutý ze soboty na neděli a nekoliduje nám to tedy s dvojkou „bez". Když s tím za mnou přišel, řekl jsem si proč ne, v týhle disciplíně lodě občas jedou rovnou finále."

Co na to říkali trenéři?
„Ti z toho nebyli moc nadšení. (smích) Ale nakonec jsme je přemluvili. Olda Hejdušek je hodně zkušený kormidelník, který cítil, že nám to jde. Jednou jsme zkoušeli jet i na Ondru Synka a dařilo se. Začali jsme si myslet, že by to mohlo být dobrý. V Poznani jsme pak šli do rozjížděk jen lehce, s tím, že naplno se budeme věnovat až dvojce „bez"."

Nakonec to ale vše dopadlo obráceně. Nelitovali jste pak, že jste závoděním v obou disciplínách ztratili mnoho sil?
„Na cestě zpátky jsme o tom přemýšleli. Jeli jsme malý finále na dvojce „bez" den před finále dvojek s kormidelníkem, šli jsme do toho naplno a možná pak ty síly chyběly. Na druhou stranu nám ale v dlouhém týdnu, kdy toho moc nenatrénujete, pomohlo závodění udržet se v tempu. Nápad účastnit se dvojky „s" byl před odjezdem na šampionát spíš takovej úlet, takže určitě teď ničeho nelitujem."

Synek s Mrkvičkou na olympiádě v Pekingu • ČTK

Jak vlastně kormidelník na lodi funguje, v čem je jeho výhoda?
„Kormidelník řídí loď, drží směr a vede členy posádky. Olda Hejdušek umí skvěle posádku uklidnit, všechno vidí, všechno ohlídá. Kromě toho, že hlídá frekvenci na malém budíčku, který má před sebou a který já mám taky, sleduje stav závodu a hlásí, když někdo dotahuje. To je strašně důležitý, protože když se ohlídne veslař, loď to dost rozhodí. Taky nás může opravovat technicky. Dvojka s kormidelníkem je krásná specifická disciplína."

Co jste si říkal, když vás na posledním úseku trati předjížděli Američané?
„Stoprocentně jsme věřili Oldovi. S Kubou na sebe taky něco občas houknem, ale to je spíš nějaký „jedem!" na povzbuzení. Vývoj závodu má pod kontrolou kormidelník. Myslím, že na internetu byly špatně prezentovaný výsledky, my jsme nikdy v závodě nevedli. Od začátku vedli Američané, které jsme v nástupech stahovali, ale oni vždycky zareagovali a dojet se nenechali."

Kdy jste se definitivně rozhodl, že na MS v Poznani uzavřete svoji kariéru?
„Já ani pořádně nevím. Rozhodnutí padlo doma po dohodě se ženou. Oficiálně jsem konec vyhlásil těsně před MS v Poznani, trenér i Kuba Makovička to ale věděli už dřív. Bylo to někdy během léta."

Nelákala by vás ani myšlenka startovat v prestižní osmiveslici, kdyby se sestavovala?
„Samozřejmě, že by mě to lákalo, nejraději bych vesloval pořád dál. Ale už mám roky na hrbu a je to znát. Do tréninku už nejdu s takovou chutí jako dřív. Vrcholovému sportu jsem podřizoval úplně všechno a teď je na čase, abych ten čas rodině vrátil. Docela se těším na normální způsob života, kdy o víkendu namísto tréninku půjdu třeba s prckem do ZOO."

Jak byste zhodnotil svoji kariéru? Sice jste byl věčně druhý, celých dvacet let jste ale podával špičkové výkony.
„Tak některé okamžiky byly super, jindy se staly chyby. Všechno mohlo dopadnout úplně jinak a možná i líp, ale jak se říká, po bitvě je každý generál. Možná jsem mohl dosáhnout větších úspěchů, také jsem ale mohl skončit bez rodiny, bez dětí a sám."

Na který moment v kariéře nejvíc vzpomínáte?
„Těch příjemných zážitků je hodně, všechny medaile byly skvělé. Nejvíc si ale asi vážím stříbra z olympiády v Barceloně a pak z mistrovství světa v Bledu, kde jsem získal svoji první velkou medaili."

Existuje něco, na co byste nejraději zapomněl?
„Všechno bylo docela fajn. I když možná mě mrzí ty poslední roky na párové čtyřce, to nebylo úplně ono. Pak jsem ale našel Jakuba Makovičku, nebo spíš on si našel mě. S ním jsem zažil krásný konec kariéry. Od tak dobrého parťáka se mi až těžko odchází." (úsměv)

Jaké máte další plány?
„Někdo někdy řekl, že sportovec má dva životy. Jeden sportovní a druhý civilní. To se mi strašně líbilo. Rád bych zůstal u veslování, kde znám spoustu lidí a oni znají mě. Začnu podnikat v opravách a servisu veslařských lodí."

V jakém světle nyní vidíte české veslování? Odchází legenda Václav Chalupa, je nahraditelný?
„Nástupců mám dost. Daří se posádkám i veslařům. Konkrétně můj nástupce je bezpochyby Ondra Synek, který vozí medaile z velkých akcí jak na běžícím pásu. Mirka Knapková je už také veslařská star, mladá čtyřka bez kormidelníka má velkou budoucnost, stejně jako sestry Antošovy. Silnou skupinou jsou i lehkovážníci. Kvalitních veslařů je tu opravdu hodně."