Beachvolejbalisté Ondřej Perušič (24) a David Schweiner (25) zapsali životní výsledek. Na čtyřhvězdičkovém turnaji Světové série FIVB J&T Banka Ostrava Beach Open se probojovali do finále. Světové dvojky Bryla s Fijalkem z Polska porazili 2:0 (22, 17). Finále hrají v 17.30 hodin proti světovým jedničkám Molovi se Sörumem z Norska.
Bojují s únavou i drobnými bolístky. Ondřej Perušič si například před semifinále musel tejpovat koleno. Na vlně euforie a nadšení z vyprodaných ochozů (3200 fanoušků) i tak dolétli do finále. „Koleno? Nebylo to nic, s čím by se nedalo hrát,“ mávnul rukou Perušič. „Výborně se o nás postarali naši fyzioterapeuti a maséři, takže to nemělo vliv.“ Jeho parťák to viděl podobně. „Ondra zatím nemá na nějaké bolesti nárok, je mladší,“ usmíval se a nenápadně tím připomenul své sobotní narozeniny. „Je fakt, že mně ještě pětadvacet nebylo. Mám ještě celý život před sebou,“ pohotově reagoval Perušič.
Už po čtvrtfinálové výhře nad Brazilci jste připouštěli, že šlo o senzaci. Jak tedy vnímáte postup do finále Světového turnaje přes světové dvojky?
Schweiner: „Už nyní je to náš nejlepší výsledek našich kariér. Ty týmy jsou tak dobré... Zápas byl určitě zajímavý divácky, byl atraktivní. Kluci, co teď budou hrát druhé semifinále, jsou nasazené jedničky a trojky. Tam už není co vybírat. Dáme do toho všechno!“
Perušič: „A speciální je to v tom, že to je doma. To by nás ani ve snu nenapadlo. Teď po zápase k tomu ani nemám co dodat... Emoce jsou příliš silné.“
Proti Polákům vám nevyšel vstup do utkání, prohrávali jste 3:7, chtěli jste soupeře uspat, jako hvězdné Brazilce?
Perušič: (usměje se) „V sobotu se to osvědčilo, tak jsme to zkusili zase. Ale pak to vypadalo, že svou šanci chytli až moc za pačesy, vedli už asi 6:1, takže bylo potřeba taktiku trochu změnit. Ale ne... Oni tam několikrát výborně ubránili. Nebylo to tak, že bychom nastoupili nějak nervózní, nebo že bychom nakupili nějaké množství chyb. Pokaždé jsme si dobře připravili útok, ale několikrát jejich polař výborně zasáhnul a uhrál bodovku. Tam bylo potřeba zůstat v klidu a trpělivě se dostat do ztráty. A ty pak do obrany přišly.“
Před turnajem jste říkali, že Ostravě hodně podřizujete, nejeli jste do Číny. Projevilo se to?
Schweiner: „Asi to má taky velký podíl.“
Perušič: „Hlavně v tom, že spousta týmů letěla tři turnaje v řadě a bylo tady vidět, že řada z nich, jak turnaj pokročil, se museli vypořádávat s jinými teplotními podmínkami, jiným časovým posunem. Bylo znát, že některé týmy nepředvedly, co umí.“
Po čtvrtfinále jste mluvili o poučení z loňska, kdy jste v zápase o bronz neproměnili sedm mečbolů. V semifinále jste měli tři setboly i mečboly, co se vám tedy honilo hlavou?
Schweiner: cHlavní je, dobře si nahrát. Pak už je to jednoduchý. Pak už to umí skoro každý.
Perušič: „Může se samozřejmě stát, že i přes dobrou přihrávku nakonec soupeř předvede něco úžasného. Nebo dá skvělý servis a v tu chvíli si to zaslouží. Ale jak říkal David, je potřeba se zaměřit na jednotlivé činnosti, dobře si to připravit a pak už je to taková trošku i loterie v tak vyrovnaných koncovkách.“
Budete před finále odpočívat nebo se podíváte na soupeře ve druhém semifinále?
Perušič: „Myslím, že se možná podíváme na polovinu zápasu, abychom přibližně věděli, do čeho jdeme... A pak přijde nějaké jídlo, masáž, odpočinek.“
Chtěli jste hrát první semifinále? Hodí se každá hodina odpočinku navíc?
Perušič: „V takhle dlouhém turnaji se každá hodina hodí. Může to hrát roli. Přestože většina těchto týmů je na semifinále zvyklá. Víc než my.“
Cítíte už únavu?
Schweiner: „Po pravdě, cítíme. Ale atmosféra nám nedovolí povolit. To je super.“
