Je to sotva pár dnů, co se vrátily z Číny, kde až v posledním zápase promarnily první šanci na olympijskou kvalifikaci. Jejich zklamání se dá krájet. Barboře Hermannové tečou slzy, když přiznává vlastní podíl na prohře. Letenku do Tokia teď nejlepší český beachvolejbalový pár hodlá urvat díky postavení na světovém žebříčku. „Šance je veliká,“ věří Markéta Nausch-Sluková. Mluví i o svém rotvajleřím přístupu a hraní se zlomeným malíčkem v neoprenové fusekli.
Drahý a zbytečný turnaj pro ty, co nepostoupí. Tak mluvily Markéta Nausch-Sluková s Barborou Hermannovou o olympijské kvalifikaci v čínském Chaj-jangu. Desetidenním podniku se složitým a zdlouhavým herním systémem pro 16 týmů, z nichž jen dva si zajistí letenky do Tokia. České dvojici scházelo vyhrát jeden zápas.
„Turnaj úplně nanic, to podepisuju! Bez bodů, bez peněz. Buď vypadneš v první skupině, nebo to celé vyhraj. Všechno ostatní je k ničemu. A my jsme si zařídily tu nejhorší variantu. Dostaly jsme se do posledního zápasu, a pak jsme si to pokazily,“ připomněla Nausch-Sluková rozhodující mač proti úřadujícím evropským šampionkám z Lotyšska, v němž promarnily dva mečboly. Kazila hlavně Hermannová.
Báro, zklamání, že jste o přímý postup přišly v posledním zápase, asi hned tak neodezní, že?
Hermannová: „Ani náhodou! Ještě dlouho to bude bolet. Ta prohra mě bude pronásledovat i ve snech. Měly jsme čtyřbodový náskok, Maki vytáhla neuvěřitelné podání. Jenže já jako jediná na hřišti jsem nebyla dostatečně odvážná. Bohužel, na co jsem sáhla, to jsem zkazila. Asi jsem podcenila přípravu, neudělala jsem nic, abych se připravila na momenty, kdy přijde stres.“
K takové sebereflexi je třeba dost odvahy. Ne každý umí přiznat, že něco zkazil.
Hermannová: „Myslím, že je důstojné to říct nahlas, kvůli týmu. Beachvolejbalový pár je vždycky složený ze dvou individualit. A pokud jedna pracuje na totálně profesionální úrovni a klopýtá málo, tak jako v naší dvojici Maki, a pak jsem tam já, která se nechá strhnout nervozitou, což se stalo v Číně… (Hermannové tečou po tváři slzy). Letos jsem byla mentálně hodně nevybalancovaná, jednou hraju perfektně a podruhé hrozně.“
Teď je ale potřeba to hodit za hlavu, ne?
Hermannová: „Ještě jsem nepřišla na to, jak se to dělá. Smutných výsledků bylo letos víc, než bych si přála. Po Ostravě (kde obhajovaly vítězství, ale vypadly ve skupině) jsem byla blízko k tomu, abych to položila. Nebylo to se mnou jednoduché. Jsem ráda, že mám Markétu a Simona, kteří mě nenechali se v tom utopit. Já se velice rychle uspokojím s málem práce, to se jasně ukázalo. Budu muset na mentální stránce zapracovat, aby mě moje vlastní sebedestruktivní myšlení nezlomilo v momentech, kdy se to nejvíc počítá.“
Markéto, dá se se s tímhle Báře pomoci?
Nausch Sluková: „Všemožně ji podpořit. Ale sama musí zjistit, co na ni platí. Já jsem jiná povaha, jiný typ hráčky. Mám nějaký inner dravj, vnitřní pohon. Jsem od přírody perfekcionista, hrozně mě ničí, když se věci nedělají pořádně. Na druhou stranu ten můj rotvajleří přístup někdy věci komplikuje. Nespokojím se s dobrým, já to chci mít skvělý. A tím pádem terorizuju zbytek týmu.“
Vy sama máte za sebou taky dost složité období. Vyléčila jste rameno, ale vzápětí si zlomila malíček na noze.
Nausch-Sluková: „Byla to asi fyzicky nejbolestivější sezona, co jsem kdy zažila. Z jednoho jsem se vyhrabala, přišlo druhé. Navíc v úplně nejblbější chvíli. Nebyl čas na bebíčka s litování se. Nebyl prostor si poplakat, jak jsem pitomá, že si zlomím malíček.“
To je zdánlivě malé, ale asi dost bolestivé zranění, že?
Nausch Sluková: „Rozhodně. A taky zajímavá zkušenost, že tenhle malej zmetek může tak bolet. Vždycky jsem se smála každému, kdo si ho ukopl. A myslela si, že umím být k sobě tvrdá. Ale nemohla jsem se na nohu postavit, nešlo hrát ani pod utlumujícími injekcemi.“
Pak jste ale v sezoně pokračovaly.
Nausch Sluková„Protože se rozhodovalo o tom, jestli se udržíme ve hře o olympiádu. Před každým zápasem jsem si tejpovala nohu, musela jsem hrát s neoprenovou fuseklí, kterou bytostně nesnáším. Netrénuju v ní ani v zimě a najednou jsem ji musela mít i na zápasy. Byl to boj, věděla jsem, že nemůžu zabrat, že musím zařadit autopilota a snažit se to kompenzovat chytrostí, dobrým postavením, zkušeností. Vybrat si míče, které chci doběhnout, protože se zlomenou nohou nemůžu doběhnout všechno. Ale ufff, nějak jsme to zvládly. My jsme tady s Bárou dost dramatické, ale na to, kam jsme se jednu chvíli řítily, jsme tu zatáčku vybraly docela úspěšně. Jasně, musíme na některých věcech zapracovat, já si určitě potřebuju fyzicky odpočinout. Mám toho plné kecky.“
A jak se to snáší s tím, že plánujete ještě turnaj v Mexiku a pak chcete možná vyrazit přes půl světa zpátky do Číny?
Nausch -Sluková: „Moc se to neslučuje, ale na každém turnaji, kde budeme startovat, posbíráme body a poskočíme v olympijském žebříčku. Teď si odpočineme, máme tři týdny volna. Já tedy musím dát do pořádku Simona (manžela a trenéra), který má celou sezonu hodně špatné koleno, tahá nohu za sebou. Možná půjde na operaci. My jsme taková rozpadající se rodinka, co si budeme říkat.“
| Jak se dostat na OH? |
|
ze světového žebříčku: do Tokia z něj postoupí nejlepších 15 týmů (k 15. červnu příštího roku). Hermannnová s Nausch-Slukovou jsou momentálně třinácté, ale odehrály méně turnajů než nejbližší soupeřky z Kontinentálního poháru: český pár se tímto způsobem probojoval na minulou olympiádu do Ria Co letos dokázaly |
