Dlouhé roky je součástí nejlepšího českého beachvolejbalového páru. Nejprve se svojí parťačkou Kristýnou Kolcovou coby Maki a Kiki proslavily plážový volejbal Česku. I po jejich dramatickém sportovním rozchodu v roce 2015 Markéta Nausch Sluková mezi světovou elitou zůstala. Utvořila pár s Barborou Hermanovou, s kterou se jim podařilo získat bronzovou i stříbrnou medaili na mistrovství Evropy a jako první Češky v historii se v roce 2018 staly světovými jedničkami. Jaké je tajemství úspěchu stálice světové beachvolejbalové scény? „Jako jeden ze zásadních faktorů dlouhé životnosti profesionálního sportovce určitě vnímám stravu,“ říká Markéta Nausch Sluková.
Jak moc je podle vás pro profesionální sportovce důležitá správná strava?
„Já stravu vnímám jako velmi důležitý a od určitého věku skoro zásadní faktor dlouhé životnosti profesionálního sportovce. Správná strava se často hodně spojuje s tím, jak člověk vypadá. Pokud má sportovec sixpack, ještě to neznamená, že má nutričně vyváženou stravu a kvalitní životosprávu. V osmnácti letech, a obzvlášť u kluků, je to zrádné. Ti většinou mohou zfutrovat kde co a budou hubení, protože mají obrovský výdej a jsou pořád ve vývoji. Časem vás to ale dohoní.“
Byla jste od mala vedená ke zdravému stravování nebo to přišlo až s věkem?
„Když jsem byla teenager, jídlo jsem nevnímala jako zásadní nástroj k tomu dostat se na vrchol. Větší zájem o stravu u mě přišel částečně s věkem a částečně i s ambicemi vyrovnat se ve světě těm nejlepším. Kolem dvaceti jsem začala pozorovat, jak s tímto tématem nakládají starší a lepší hráči a rychle jsem porozuměla tomu, že k tomu, aby se sportovec na vrchol dostal a dlouhodobě se tam i udržel, je potřeba optimalizovat každý malý detail. Vrcholový sportovec má na své tělo jiné nároky než běžný aktivní smrtelník. Musí zvládat obrovskou fyzickou zátěž, potřebuje být funkční a dobře regenerovat. Správné stravovací návyky jsou tak ve vrcholovém sportu určitě jedním z důležitých nástrojů, jak lze výkon optimalizovat.“
Jak vypadá váš jídelníček?
„V jídelníčku mám ráda především pestrost. Nemám žádná zdravotní omezení a obecně nejsem velký zastánce výrazně restriktivního stravování. Snažím se především vnímat, co mi dělá či nedělá dobře a hlídám si spíš jen množství a načasování. Jím určitě hodně zeleniny, ryby, miluji všechny možné polévky nebo různá zeleninová curry. Nejím téměř vůbec těstoviny a vepřové maso. Nebývá mi po něm dobře.“
Připravujete si jídlo sama?
„Jídlo mě baví, moc ráda vařím a zkouším nové recepty. Je to u mě i forma odreagování. Doma vařím pro sebe i pro manžela spíš lehčí zdravější jídla. Pokud chceme něco třeba typicky českého, zajdeme si na to spíš do restaurace.“
Kontroluje váš partner, který je současně i vaším trenérem, i to co jíte?
„Ohledně jídla jsem u nás v domácnosti u kormidla spíš já, manžel a trenér v jedné osobě mi do toho nekecá. Kdyby bylo po jeho, určitě bychom se tak zdravě nestravovali, takže je vlastně i rád. Už se se mnou naučil jíst i quinou, pohanku, amarant nebo klíčky a podobné dobroty. Dřív mu to vůbec nejelo. Říká, že nemají samy o sobě žádnou chuť, což je vlastně celkem pravda. Tyhle suroviny je potřeba se naučit dobře připravit, experimentovat s kořením a umět je do jídla šikovně schovat.“
Máte v jídle i nějaké neřesti?
„Ano. Miluji plněné knedlíky, kozí sýry a tvarohové buchty. A kafe.“
A co třeba alkohol? Ten je pro vás úplně tabu?
„To není. Jsem toho názoru, že pokud sportovci sklenička vína pomůže uvolnit a dát se do psychické pohody, ničemu to nevadí. Mít pohodu v hlavě je podle mě lepší, než dodržovat striktní režim, který pro vás bude znamenat stres a tlak. Ráda si dám s jídlem skleničku vína, s kamarády výjimečně gin s tonikem, ale určitě ne v průběhu turnaje nebo v těžkém tréninkovém týdnu. Myslím, že jde hlavně o načasování. Je třeba vědět, kdy si to můžete dovolit.“
Plážový volejbal se hraje pouze v plavkách, v kterých vás neustále někdo okukuje. Řešila jste někdy jídlo i kvůli své postavě?
„V tomhle je náš sport rozhodně nemilosrdný. Pořád jsme na očích v plavkách, v kterých rozhodně nic neschováte. Zpočátku to je určitě nepříjemné, obzvlášť my ženské máme neustále potřebu se mezi sebou srovnávat a navíc vás dle postavy hodnotí vědomě či podvědomě i diváci. Dřív jsem to taky hodně řešila, ale časem člověk otupí. A přijde to možná i s věkem. Teď to vnímám spíš tak, že jsou plavky součástí mé práce a mé tělo, ať je jaké je, mě dokázalo dostat v mém sportu do světové špičky.“
