Čtvrté zlato z UNIQA extraligy volejbalistek pro Veroniku Trnkovou mělo nejdramatičtější okolnosti. Nerozhodovalo se o něm totiž pod vysokou sítí ve finále play off. Tým liberecké Dukly se českými mistryněmi stal vlastně přes noc – rozhodnutím správní rady svazu.
Byly to zcela jiné nervy, než na jaké jsou volejbalistky zvyklé. Nákaza covidem v několika týmech totiž pozastavila play off a začalo období nejistoty. „Vzniklo asi sto padesát různých teorií, co nastane,“ líčila tahounka Liberce Veronika Trnková.
Zvítězila varianta ukončení sezony a přidělení titulu vítězkám základní části. „Kdyby se to stalo na hřišti, když je člověk zpocený a zlitý šampaňským, tak by to bylo hezčí,“ prohlásila reprezentační blokařka, která se už těší na kvalifikační boje o mistrovství Evropy.
Veroniko, české zlato se vám po Prostějovu a Olomouci povedlo získat i s Libercem. Jaký máte recept na týmový úspěch?
„Já mám prostě štěstí (směje se). Ale musí se mu jít naproti. Čtvrtý titul ve třetím týmu? To není špatné.“
Ženy Liberce slaví první mistrovský pohár v historii. Byl to váš předsezonní cíl?
„Určité predikce ze strany vedení vyšly. Tou dobou pro mě ale byly mistrovské ambice hodně přepálenou metou. Vědělo se, že liga bude nesmírně vyrovnaná. Poskládala se čtyři silná družstva, která se o to chtěla poprat. Nakonec se do boje zamotala ještě Ostrava. O to je větší škoda, že se play off nedohrálo. Mohly to být hezké zápasy.“
Napadlo vás během základní části, že se už může rozhodovat o medailích?
„Nás hráčky to nenapadlo, ale trenér za námi docela často chodil a říkal nám: Pojďme vyhrát 3:0, sety nakonec můžou rozhodnout. V tu chvíli jsme se tomu smály, ale pak se ukázalo, že trenér měl pravdu. Kolem Vánoc, kdy v pořadí tabulky rozhodovaly sety, bylo zásadní si udržet výkonnost a první místo. Před touto sezonou se už myslelo na to, že taková situace s covidem může nastat a že se může udělit titul vítězi dlouhodobé části soutěže.“
Před rokem tomu tak nebylo…
„Je mi opravdu líto brněnských Šelem, protože v minulé sezoně situace byla stejná. Ale tím, že problém s covidem byl nový a nikdo na to nebyl připravený, se mistr nevyhlašoval. Docela mě mrzí, že my titul dostaneme a ony jej nedostaly. To mi přijde trochu smutné.“
Podruhé v řadě se sezona nedohrála. Jaké z toho máte pocity?
„Že se pohár nad hlavu naposledy zvedl před dvěma lety, je celkem nešťastné. Já osobně bych sezonu chtěla dohrát… Ale bylo těžké hledat spravedlivou variantu, která by byla pro všechny optimální. Pravdou je, že by do covidu mohly spadnout i další týmy. Mrzí mě, že to asi většina lidí bude shazovat a vést řeči, že to není regulérní. Ale pro Liberec je to první titul, stejně jako pro většinu holek, a taky pro trenéry. My si to užijeme ve velkém stylu.“
Padl i návrh, sehrát závěrečný turnaj Final Four. Nebyla to cesta?
„Nemyslím si, že by to bylo důstojným zakončením extraligy, která se hraje deset měsíců. Pak bychom se sešly na Final Four, jeden zápas by se nepovedl a vše můžete hodit do koše.“
Faktem je, že se z důvodu nařízení mezinárodní federace se musela soutěž dohrát do 18. dubna. Čas se tak rychle krátil, že?
„Ano. A pokud by se hrálo až do tohoto termínu, příprava pro reprezentaci by byla minimální. Jde nám o evropskou kvalifikaci, ve které chceme uspět, takže aspoň získáme trochu víc času.“
Bude teď prostor na menší oslavy?
„Dostaly jsme volno a využijeme jej. Ale samozřejmě nejen k oslavám, ale taky k regeneraci.“
Tuhle sezonu jsem si vzala osobně
Jak zpětně hodnotíte váš trochu nečekaný přestup do Liberce?
„Ačkoliv se to ze začátku moc nezdálo a mé představy o budoucí sezoně byly trošku jiné, tak jsem za to strašně ráda. Sezona byla super. Moc jsem si to užívala. Měli jsme pohodu, bavilo nás to, což bylo nejdůležitější. Jsem vděčná za to, jak to dopadlo.“
Ovládla jste si statistiky blokařek. Sledovala jste je?
„Samozřejmě mě to těší. I když si na sledování statistik tolik nepotrpím. Ale moc českých blokařek už není ani v zahraničí, takže z toho mám radost. Když hraji, tak to pro mě není priorita. Není to žádná honba za statistikou.“
Co je nejdůležitější pro vaši spokojenost v klubu?
„V první řadě je důležitý kolektiv holek a trenérů. Když to pak vezmu ze širší stránky, tak roli hraje i kolektiv lidí z klubu, kteří se na všem podílejí. Důležité je pochopitelně zázemí týmu, fyzioterapie, regenerace. Ale lidi dělají hodně, podle toho se člověk někde cítí dobře a někde ne.“
Před rokem jste přiznala, že se s Olomoucí nerozcházíte v dobrém. Je to teď pro vás satisfakce?
„Já jsem si tuhle sezonu vzala trošku osobně. Chtěla jsem Olomouci dokázat, že to bylo z jejich strany celé špatně. Bylo motivací ukázat, že titul dokážu získat jinde. I s jiným týmem, ve kterém jsme si před sezonou s holkama říkaly, že když budeme mít nějakou medaili, tak to bude mega úspěch.“
Patří teď Liberec ve všech ohledech skutečně na špičku českých týmů?
„Není tajemstvím, že v Olomouci to minulou sezonu moc nefungovalo. Teď je to možná jiné, to samozřejmě nevím. Když jsem byla v Prostějově, tak mi nic nechybělo. Ale momentálně má Dukla potenciál si udržet laťku a hrát možná ještě výš.“
Ve hře o titul zůstává tým mužů. Proběhla mezi vámi nějaká hecovačka?
„Nesázeli jsme se. Spíš si navzájem přejeme. Chlapi teď měli docela na mále v sérii s Ostravou, takže jsme se snažily jim popřát hodně štěstí a podpořit je. Hecování neprobíhá. Ale zažila jsem poprvé, že byly v klubu na vysoké úrovni ženská i mužská složka. Někdy to bývá docela sranda.“
Těšíte se teď o to víc na reprezentační sraz, který by měl proběhnout dle plánu?
„Doufáme. V téhle době si člověk nemůže být jistý vůbec ničím. Možná jsem trochu bláznivá, ale na léto se těším strašně moc, i když bude náročné. Když vidím náš program, tak se mi z toho nedělá úplně dobře, ale budeme mít možnost zahrát si proti dobrým týmům a posune nás to herně zase úplně jinam.“
Čeká vás obhajoba zlata v Evropské lize. Hlavní metou ale bude postup na šampionát, že?
„Nejdůležitější je kvalifikace. Náš hlavní cíl je postoupit na Evropu, což se posledně nepovedlo. Soustředíme se i s trenérem a realizačním týmem nejvíc na to, abychom si napravili reputaci. A co se bude dít v Evropské lize a pak snad na mistrovství Evropy, to je ještě hodně daleko. Doufejme, že nás čekají jen samé hezké zprávy.“
