V mládežnických soutěžích bojoval proti nejlepším vrstevníkům. Dřel na jihlavském zimním stadionu a věřil, že se jednou stane hokejovou hvězdou. Jenže zranění zapříčinilo, že se kariéra neubírala správným směrem. „Já jsem chtěl být vždycky Jágr. Ale jak se mi otevřely oči, zjistil jsem, že to nebude tak jednoduché,“ přiznává Patrik Indra (23). Hokejku a brusle vyměnil za volejbalový míč. Pod vysokou sítí odehrál životní sezonu. Produktivní univerzál parádními výkony dotáhl Karlovarsko k druhému extraligovému titulu v klubové historii.
Může se talentovaný mladík začít naplno věnovat novému sportu až v šestnácti letech a dostat se třeba až do reprezentace? Patrik Indra je důkazem, že ano. S volejbalem začal ve Velkém Meziříčí a brzy už o něj jevily zájem extraligové kluby. V Liberci získal zkušenosti i první medaile. Toto pondělí slavil zlato po vítězné sérii play off proti Českým Budějovicím.
Patriku, pátý rozhodující zápas finále play off UNIQA extraligy jste doma zvládli 3:1 na sety. Co vám blesklo jako první hlavou po proměněném mečbolu?
„Spadl nám obrovský kámen ze srdce. Všichni jsme si v tu ránu uvědomili, co tomu předcházelo, jaká dřina. Co vše jsme tomu museli obětovat. Pro tohle jsme celou sezonu dřeli. Radost byla neskrývaná.“
|
PATRIK INDRA |
| Narozen: 8. prosince 1997 (23 let) |
| Pozice: univerzál |
| Výška: 201 cm |
| Váha: 92 kg |
| Předchozí kluby: Velké Meziříčí, Choceň, Liberec |
| Zajímavost: Do 16 let byl hokejistou, coby obránce hrál mládežnické soutěže za Duklu Jihlava. |
Na rozdíl od extraligy žen zvládla mužská složka dohrát play off až do konce. Je to úleva?
„V téhle době, kdy se ze dne na den může stát cokoliv, jsme strašně rádi. Nedokážu si představit, že by nám třeba po čtvrtfinále nebo semifinále řekli, že si to už nemůžeme dohrát. Člověk tomu celou sezonu strašně moc obětuje. Maká, dře, a kdyby nám ten vrchol zrušili, asi bychom nebyli rádi. Ale naštěstí jsme to dokázali dohrát se zlatou tečkou.“
Jak mohutné byly oslavy?
„Opravdu velké. Užili jsme si to s našimi dvěma poháry. Dobře jsme to zapili. Teď budeme pokračovat. Ještě aspoň dva dny.“ (směje se)
Do šestnácti let jste hrál hokej. Napadlo by vás, že zářit nakonec budete v úplně jiném sportu?
„Asi nenapadlo. (směje se) V mládí jsem na tom byl s hokejem docela dobře. Pak přišlo zranění kolena, po kterém jsem se už nedokázal vrátit do takové formy, a kluci mi utekli. Já jsem musel přemýšlet, co budu dělat dál. Ségra hraje volejbal a rodiče mi nabídli, abych to zkusil taky. Moc se mi do toho zpočátku nechtělo. Ale jsem moc rád, že jsem je nakonec poslechl a šel na trénink.“
Volejbal nepatřil mezi vaše oblíbené sporty?
„Nikdy jsem neuvažoval nad tím, že bych hrál volejbal. Já jsem chtěl být vždycky Jágr. Ale jak se mi otevřely oči, zjistil jsem, že to nebude tak jednoduché. Musel jsem přemýšlet, co dál. Zpočátku jsem ale neplánoval hrát volejbal na vyšší úrovni. Spíš jsem jen nechtěl sedět doma a chtěl jsem se hýbat.“
Volejbal si vás ale brzy získal, že?
„Rozhodlo, že ve Velkém Meziříčí byli výborní trenéři, Petr Juda a Petr Vašíček. Chtěl bych je vyzdvihnout. Vzali si mě už od začátku a asi ve mně viděli potenciál. Jsem jim za to vděčný, protože mi ukázali volejbalovou cestu. Naučili mě velice dobře základy a pak už to šlo víceméně samo. Otevřela se mi cesta do kadetského nároďáku a tam už jsem cítil, že bych volejbal mohl dělat na profesionálnější úrovni. Po třech letech po mě sáhly týmy z extraligy, tak jsem si řekl, že bych to chtěl zkusit na vyšší úrovni.“
Hokej vám už nechyběl?
„Určitě chyběl.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
