Olympijská pachuť ve vzpomínce na tuhle sezonu jim už asi vždycky zůstane. I s nešťastnou covidovou kauzou z Tokia je ale tenhle rok jejich životním. Plážoví volejbalisté Ondřej Perušič a David Schweiner zakončili parádní jízdu do nejužší beachové špičky o víkendu finálovým mačem na finále Světové série v Cagliari. Z deseti nejlepších párů okruhu prohráli až v boji o titul s norskými fenomény Christianem Sörumem a Andersem Molem.
Bylo to v zimě 2016, kdy Ondřej Perušič s Davidem Schweinerem hráli malý turnaj na íránském ostrůvku Kish v Perském zálivu.
„Proti blokaři Sörumovi jsme hráli v kvalifikaci první zápas. Před olympijskými hrami jsme si říkali, jak je krásné, jak jsme se za tu dobu zlepšili,“ usmívá se Ondřej Perušič.
O tomhle víkendu už razila česká dvojka na finále Světového okruhu v Cagliari jako pár ozdobený triumfem z čtyřhvězdičkového turnaje v Dauhá a třemi dalšími letošními medailemi jako světový tým číslo 2. A ve skvělém tažení v elitní konkurenci postoupila až do finále, teprve tam ji zastavil jejich starý známý Sörum s parťákem Andersem Molem. Český pár s přezdívkou Perun a Dave se jim postavil, v prvním setu držel dva setboly, v tom druhém jeden. Koncovky šly ale pro soupeře (20:22, 21:23).
„Je to klasický rozpor mezi zklamáním z finále, kdy jsme měli v každém setu setbol, ani jednu z příležitostí jsme ale nevyužili, což samozřejmě mrzí. Přesto že jsme prohráli nula dva, měli jsme na to zápas dotáhnout do tie-breaku, ne-li ho vyhrát,“ líčil Perušič, když se svým spoluhráčem v pondělí odpoledne mířil ze Sardinie na let směrem domů. „Zároveň převažuje obrovská spokojenost s výsledkem, i s tím, jak jsme hráli.“
Norové si říkají Vikingové a na písku se chovají jako jejich předkové kdysi na moři. Letos vyhráli olympiádu v Tokiu, evropský šampionát ve Vídni a teď i finále Světové tour, což jako první dokázali podruhé v historii. Jsou to prostě fenoméni. Ve finále se ale pořádně unavili.
„Hrát finále je vždycky obtížné a Češi jsou dobrý tým. Hráli skvěle celý turnaj a zasloužili si tu být. Bylo to skvělé finále,“ řekl Sörum na stránkách Volleyball World.
A Mol šel ve chvále ještě dál: „Čeští kluci odehráli skvělý turnaj! Byli téměř neporazitelní. Věděli jsme, že budeme muset předvést svou nejlepší hru. Jsme samozřejmě unavení.“ Český pár ještě Nory nikdy neporazil, ale často je dostává na hranu, podobně jako v neděli v Cagliari. Před dvěma lety ve finále v Ostravě i letos v semifinále v Cancúnu dotáhli zápasy až do tie-breaku.
„Je pravda, že i v dobách, kdy jsme byli žebříčkově hůře postavení, jsme proti Norům hráli dobré zápasy. Myslím, že je to tím, že nás trenér Andrea Tomatis velmi dobře takticky připravil,“ míní Perušič. „V dřívějších letech jsme si po každém vyrovnaném utkání říkali: Jo, super, byli jsme schopni chvíli držet krok, prohrát se ctí. V letošním roce jsme prohrávali velmi těsně. Změnil se náš náhled, věděli jsme, že je těžké je porazit, ale šance tam byla.“
Roste tady rivalita, která ale zůstává na písku. Nejsou v ní velká gesta a řeka zbytečných slov.
„S Nory máme přátelský vztah,“ potvrzuje Schweiner. „Není to, že bychom se pokaždé objímali, když se vidíme, a říkali si, že si budeme chybět. Máme vůči sobě respekt, zápasy většinou probíhají i formou fair play. Přiznané teče, doteky sítě, špatná rozhodnutí rozhodčího si opravujeme, aby zápas proběhl korektně a měli jsme z toho radost, když vyhrajeme, i když prohrajeme.“
Vikingové si zatím drží trůn, ale český pár je taky na konci své životní sezony. S olympijskou jizvou.
„Zakončili jsme skvělou sezonu druhým místem, dokázali jsme si, že můžeme hrát ve špičce, porážet nejlepší týmy a zahrát vyrovnaný zápas s olympijskými vítězi. To je pro nás největší odměna. Že jsme mezi nejlepšími deseti týmy celé sezony skončili druzí, je hezký,“ říká Schweiner.
Olympiáda... drobná satisfakce to je
Byl to rok jak ze snů, akorát s jednou noční můrou z Tokia. Ondřej Perušič s Davidem Schweinerem i na výběrovém turnaji Světové tour ukázali, jak vysoko je jejich místo ve špičce.
Co pro vás tenhle výsledek znamená?
Perušič: „Nedávali jsme si konkrétní cíle, co se týče umístění, ale chtěli jsme hrát dobře, abychom dokázali, že na tuto úroveň patříme. Že si minimálně v téhle sezoně zasloužíme hrát tenhle turnaj, kam postoupilo deset týmů z roku. To je nejcennější. Na otázky, které se týkaly olympiády a tohoto turnaje, jsme říkali, že to pro nás nemůže být satisfakce za zklamání z olympijských her. Na druhou stranu to drobná satisfakce asi je…“
V čem ji spatřujete?
Perušič: „Ověřili jsme si, sami sobě dokázali, že na tuhle úroveň máme, že tam patříme. Jsme schopní hrát s nejlepšími týmy. Do jisté míry se v tom odráží, že rok, kdy jsme nehráli turnaje, nám hodně pomohl. Věnovali jsme se doléčení problémů, pilování věcí, které jsme potřebovali zlepšit. To se projevilo v letošním roce, proto jsme opět poskočili vzhůru.“
Počítají s vámi už soupeři jako s borci ze špičky?
Schweiner: „Naše hra a náš výkon měly určitý vývoj od roku 2017. V roce 2018 jsme začali vyhrávat v kvalifikacích i hlavních soutěžích, na chvilku jsme nakoukli do světové patnáctky i desítky. Byl to jenom výsledek dlouhodobé práce, postupného zlepšování se. Co se týče soupeřů, jsme určitě víc vidět. Ze začátku na nás nebyli připravení, byli jsme pro ně nový tým. Teď už se známe, víme, co od sebe čekat. Rozhoduje načasování formy v daném turnaji.“
Sami hodně oceňujete přínos italského kouče Andrey Tomatise. V čem je lepší než ostatní?
Schweiner: „Mimo lidskou stránku, kdy jsme si sedli, Andrea přinesl do naší hry, dá se říct, úplně všechno. Od prvního doteku po taktickou přípravu, která byla v sezoně rozhodující. V předchozích sezonách jsme nebyli schopní ji splnit, jsme rádi, že se to tenhle rok povedlo. Síla jeho i našeho týmu tkví hlavně v taktické přípravě, v tom, jak reagujeme na určité situace.“
Atmosféru na tréninkovém kempu před světovým finále jste ale přirovnali k náladě ve volebním štábu KSČM. Co se dělo?
Perušič: „Atmosféru ve Formii, kde se připravuje italský tým Nicolai, Lupo, jsme popisovali depresivně v tom smyslu, že po volnu trvá, než se člověk dostane na úroveň, kdy hra má kvalitu, kterou bychom chtěli předvádět. Zejména ve chvíli, kdy člověk trénuje s takovým top týmem, je to ze začátku trochu frustrující. Je pravda, že týden před turnajem spousta věcí v naší hře nefungovala, jak bychom si představovali. I v tomhle ohledu byl turnaj velmi úspěšný, forma přišla.“
SVĚTOVÝ ŽEBŘÍČEK
|
1. Ahmed, Cherif (Katar) 4880 |
MEDAILE NA SVĚTOVÉ TOUR
|
2021 2019 2018 2017 |
PERUN A DAVE V CAGLIARI
|
Varenhorst, Van de Velde (Niz.) 2:1 základní skupina |
