Zahrál si za všechny mládežnické reprezentace a na univerziádě se radoval z šestého místa. V kariéře hájil dresy dvou klubů – rodných Českých Budějovic a Ústí nad Labem. Nyní Martin Tibitanzl vyslyšel vábení Lvů a v Praze podepsal roční kontrakt. „Dozrál, stal se z něj komplexní hráč. Věříme, že s námi může hrát o medaile,“ uvedl trenér Lvů Tomáš Pomr na adresu 25letého blokaře. „Jdu si vyzkoušet český vrcholový volejbal,“ doplnil Tibitanzl.
Martine, jak probíhaly námluvy se Lvy?
Lvi mě kontaktovali už loni. Tehdy jsem byl domluvený s Ústím a nechtěl jsem brát zpátky své slovo. Řekli jsme si, že pokud bude trvat zájem, za rok si zavoláme.
To se také stalo. Rozhodl jste se okamžitě?
Přiznám se, že jsem si vzal delší čas na rozmyšlenou. V Ústí jsem hrál šest let a zapustil v něm kořeny. Plusy ovšem převážily.
Co na stěhování říkala vaše partnerka?
Nijak mi nebránila. Sama říkala, že by ráda změnila prostředí. V Ústí žije celý život. Jde o šanci pro nás oba někam se posunout.
Nenapadlo vás dojíždět?
Víte, že ano. Z haly Ústí to do Unyp areny trvá hodinku. Dalo by se dojíždět. Nakonec se stěhujeme, ale naše přátele ani rodinu přítelkyně neopouštíme. Jistě je budeme často navštěvovat. A já to budu mít blíže do Budějovic.
Možná vás přesvědčily i výkony Lvů v play-off. Nebo se mýlím?
Určitě jsem je bedlivě sledoval. Loni nás Lvi vyřadili ve čtvrtfinále, ale na větší úspěch ještě neměli. Byl jsem proto zvědavý, jak letos dopadne jejich série s Budějovicemi. V semifinále zahráli vážně skvěle. A ani ve finále nezaostávali. Za mě: naprostá bomba.
Nahradit máte Aleksandara Nedeljkoviče, který vyrostl ve Lvech na evropskou úroveň. Neděsí vás to?
Vůbec ne. Aleks je bezesporu vynikající hráč, ale já jdu do Lvů s trochu jiným úkolem, než měl on. Bavili jsme se s trenérem, že by potřebovali nálož entuziasmu. Rádi by měli v týmu nějakého „blázna“, který své spoluhráče vyburcuje a zároveň je dostane do pohody.
Jednoho „blázna“ už Lvi na bloku mají a vás střídal v Jihostroji. Neprahnete po pomstě?
Budete se možná divit, ale s Valdou Toduou jsme kamarádi. Vídali jsme se každé léto v Českých Budějovicích. Stejně tak dobře se známe s Milanem Moníkem, který pochází z Ústí. Na setkání s nimi i s dalšími kluky se moc těším.
Pokud si vezmeme blokaře Lvů, tak jste z nich nejmenší. Limituje vás oněch 198 centimetrů?
Svoji výšku si nepřipouštím. V něčem je to rozdílová věc, ale rozhodně ne ve všem. Musím pracovat s tím, co mám. Něco umím a uvidíme, jak zapadnu do konceptu, který se ve Lvech vytvoří.
Dlouho se o vás hovořilo jako o „útočném blokaři“. Obrannou část jste měl slabší. Už jsou obě činnosti vyrovnané?
Útok ovládám stále více, ale na blokařské stránce jsem v Ústí výrazně zapracoval a posunul jsem se.
Ve Lvech se opět sejdou tři velmi kvalitní blokaři. Může se stát, že budete trojkou. Jak byste to nesl?
Budu dělat všechno pro to, abych se s tím nemusel srovnávat. Pokud k tomu dojde, určitě to dokážu. Budu mít šanci pomoci z pozice náhradníka – kluky „vybláznit“ a třeba otočit nějaký zápas.
S čím přicházíte do klubu?
V Praze se chci herně posunout, dostat do své kariéry nový impulz, zahrát si evropské poháry a udělat v českém play-off pořádnou díru. Pokud by se to podařilo jako letos, určitě bych se nezlobil.
To by znamenalo oslavu medaile. Jste vyučený kuchař. Jakou specialitu byste si k takové příležitosti troufl připravit?
Na oslavy se výborně hodí česká klasika. Třeba hovězí guláš. A až po něm dostanete tu pravou žízeň a může oslava začít.
