Má mistrovské tituly z italské, ruské i polské ligy. Kvůli šanci dostat se do Paříže 2024 se však před rokem rozhodla, že zkusí štěstí v beachi. Jenže tenhle pokus nevyšel. „Přestala jsem mít ze sportu radost. Byl to boj, který jsem prohrála,“ líčila pak Helena Havelková, která se teď pokusí pomoci národnímu týmu k co nejlepšímu výsledku na ME.
V pátek čeká české volejbalistky první zápas šampionátu. Do turnaje vstoupí ve 20.00 zápasem s Ázerbájdžánem. Český tým se bude moci opřít o kvality ostřílené smečařky Heleny Havelkové. „Papírově je to hrozně těžké, ale ve volejbale je možné leccos,“ tvrdí pětatřicetiletá hráčka, která v omlazeném kádru patří k nejzkušenějším.
Jak hodnotíte přípravu na evropský šampionát?
„Musím říct, že to docela uteklo, připojila jsem se k týmu 17. července. Měla jsem pouze jeden týden klasických tréninků a pak jsme hráli furt nějaké přípravné zápasy. Pro mě to byl skok do horké vody. Určitě to bylo potřeba, hrály jsme proti dobrým soupeřům, takže příprava na mistrovství Evropy byla pestrá a rychlá.“
Měla jste pochybnosti, jestli se dostanete do finálního výběru?
„Upřímně řečeno jsem se toho fakt bála, měla jsem z toho respekt. Jsem zkušená hráčka, nějaké roky volejbalu mám za sebou. Jenže se jednalo o roční pauzu, hlavně od palubovky. Bála jsem se, jak zareaguje tělo. V prvním týdnu bolelo úplně všechno. Bylo ale hezké vědět, že svaly pořád máte a že bolí také po něčem jiném. Postupně si to sedlo. Nejvíce jsem to ale cítila od kolen dolů. Holeně, achilovky, chodidla, prsty – to byly části, které dostávaly nejvíce zabrat. Takže první týden byla klasická svalovice, druhý týden to šlo a pak už to odeznívalo. Moje nohy byly hodně zvyklé hrát bez bot.“
Jaké jsou největší rozdíly mezi šestkovým a plážovým volejbalem?
„Ve zkratce řečeno děláte ten samý sport, ale úplně jinak. Všechno je v určitých detailech jiné, když máte pohyby navnímané jiným způsobem, promítne se to pak ve všem. Šestkový volejbal je výrazně dynamičtější než beach. Už se to hraje tak, že jsou všichni rychlí, fyzicky zdatní. Ženy se snaží přibližovat chlapům, kde je to hodně o síle a dynamice.“
Jste raději v kolektivu, nebo vám vyhovovalo to, že jste měla v beachvolejbalu jednu spoluhráčku a trenéra?
„Asi jak kdy. Na kolektiv jsem více zvyklá, byla jsem v něm dvacet let. Proto je mi to více vlastní. V beachi se samozřejmě přistupuje ke všemu individuálněji, což je logické. Pokud se někomu z dvojice něco stane, ten druhý nemůže hrát.“
Jak vás přijaly spoluhráčky po návratu k šestkám?
„Na pokoji jsem byla s Monikou Brancuskou, které je 17 let a v příštím roce bude maturovat. Nikdo tu není starší nad třicet let. Také když jsme hrály v rámci přípravných utkání proti Bulharsku nebo Maďarsku, tak jsem tam u nich poznala maximálně jednu nebo dvě hráčky. Týmy jsou obměněné. Je to rozdíl. Já se ale snažím co nejvíce zapadnout a co nejméně vyčuhovat. Priorita je plnit trenérská zadání.“
A žádají vás mladší kolegyně o nějaké rady?
„Každá o to, co potřebuje. Obědy večeře trávíme společně, nějaké otázky někdo přirozeně přidá. Cokoliv můžu, tak se snažím pomoct a předat, protože jsem byla už skoro všude.“
V čem vidíte sílu této generace hráček?
„Asi v té dřině, Giannis dává tréninkům opravdu 100 procent. Týmovost jako taková, nejsou tady žádné individuální hráčky, které by vyčuhovaly a dávaly by sto bodů za zápas. Hlavně kolektiv, který spolu drží, vychází a dře. I když na ME neodjíždíme jako největší favoritky, tak ale můžeme potrápit kdekoho, když se bude hrát týmově.“
Jak to bude dál s vámi na klubové úrovni?
„Zatím to beru jako v nároďáku, tedy den po dni. Nabídky mám, nic jsem nepodepsala. Nechtěla jsem nikomu nic podepsat, protože jsem nevěděla, na jakou úroveň se sama dostanu. Zatím budu v nároďáku a pak uvidím, co dál. Ale určitě bych chtěla ještě sezonu odehrát.“
Má tenhle tým také na účast na olympijských hrách? Vaším snem je si tam zahrát.
„Já jsem typ hráčky, že jsem stála vždy na straně favoritů nebo na straně outsiderů. A vím, že když se outsideři nevzdávají a bojují, tak dokážou vyhrát. Papírově je to hrozně těžké, ale ve volejbale je možné leccos a uvidíme, čeho budeme schopní a jak se to bude vyvíjet.“
ME ve volejbale žen 2023
Kdy: 15. 8. – 3. 9. 2023
Místo konání: Belgie, Estonsko, Německo, Itálie
Počet týmů: 24
Obhájkyně titulu: Itálie
Kde sledovat: Živé přenosy na ČT sport
Systém: Týmy jsou rozděleny do čtyř skupin po šesti, kde hraje každý s každým. Čtyři nejlepší týmy z každé skupiny postoupí do osmifinále. Následně se hrají vyřazovací boje podle pavouka.
Kdy hrají Češky?
18. 8. 20.00 Ázerbájdžán-Česko
20. 8. 17.00 Řecko-Česko
21. 8. 17.00 Česko-Turecko
22. 8. 20.00 Německo-Česko
24. 8. 17.00 Česko-Švédsko
