Má mistrovské tituly z italské, ruské a polské ligy. Vyhrála Pohár CEV a Evropskou ligu. Vyšplhala se mezi světové královny šestkového volejbalu. Nyní však udělala v Kristových letech razantní kotrmelec. Chce proniknout na olympiádu v beachi. Helena Havelková, originální a odvážná dáma, nic jiného ani udělat nemohla. Není zvyklá jen tak přežívat.
Když se v osmnácti vylodila v Itálii, bylo pro ni všechno nové. Teď je na tom stejně. Zase objevuje nepoznané. Po patnácti letech se vrátila do Česka, aby se z ní stala elitní beachvolejbalistka. „Moc mě to baví,“ říká o proměně Helena Havelková po dopolední vyučovací lekci v moderním a útulném areálu v Pelhřimově.
Jste plážový typ?
„Jo. Miluju teplo, slunce, moře a pláže. A fakt jsem se těšila a psychicky připravovala na vedra. Ale první týden přípravy tady na písku byla zima a mrzly mi ruce i nohy, což bylo docela vtipný.“
Jinak to jde?
„Jsem zvyklá vyhrávat a teď jsem přišla do něčeho, co vlastně neumím. Čím víc se smířím s tím, že beach ještě neumím, tím rychleji se odrazím vzhůru. Oproti palubovce je všechno úplně jiné. Ale baví mě objevovat nové věci a zatím mě to fakt moc baví. Samozřejmě do té doby, než začnu hrát zápasy. Pak mi bude vadit, že ještě něco neumím, protože mě to bude limitovat.“
Jste smečařka. V čem se liší smeče na palubovce a na písku?
„Co jsem zatím pochytila, tak mi přijde, že v šestkovém volejbale máte jedno záchytné místo, kde si můžete pomoct lehčím úderem, ale jinak se do toho buší. Kdežto v beachi, kde je jeden člověk na bloku, je prostor daleko větší, a tak můžete víc používat lehčí údery. Simon mi říkal, že beach je trošku jako šachy: posunete figurku někam, a tím pádem se uvolní prostor někde jinde. Takže můžete používat i lehčí údery, třeba lobíky. V šestkovém volejbale to jen prostě musíte zabít. I když je to na písku daleko větší makačka, pro moje rameno je to o něco jednodušší. Právě proto, že si můžete pomoct technickým úderem. Ale nohy vám tohle neřeknou. Protože odrážet se z písku…“
Není legrace.
„Všechno, co se umí, vypadá z tribuny dobře. A pak si to zkusíte a řeknete: To vůbec jednoduchý není. Takhle si zatím připadám.“
Co vám dělá největší problém?
„Koordinace. Jsem hodně dynamická a z šestkového volejbalu jsem zvyklá pořád skákat. Tady mi zatím chybí stabilní plocha pode mnou. Šlápnete do díry a bagr zahrajete v jiném pohybu. Na palubovce víte, že podlaha bude furt rovná, a nic vás nerozhodí. Ani vítr, nebo déšť, protože se hraje v hale. Musím rozdíly co nejrychleji smazat.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
