Tentokrát do studia iSport na natáčení pořadu Přes Příkop dorazili mistři světa v plážovém volejbalu Ondřej Perušič a David Schweiner. Výhrou na světovém šampionátu si vybojovali účast na blížící se olympiádě v Paříži a za úspěšným turnajem v Mexiku se ještě ohlédli. Jak spolu vychází v osobní rovině, co prozradili o italském kouči i čím si myslí, že se liší od svých soupeřů? Nejen na to ve videu odpověděli moderátorům Zdeňkovi Haníkovi a Matěji Machytkovi.
Jak byste popsali ten pocit, když jste se v říjnu v Mexiku stali mistry světa?
Schweiner: „Bezprostředně po finále to byl pocit úlevy, protože ten tlak, ať už vlastní nebo i ten, že jsme chtěli dokázat něco pro tým a pro rodinu, byl velký. Takže to byla úleva a pocit zadostiučinění, protože každý sportovec si během roku hodně odpírá, trávíme jeho velkou část bez rodiny někde na cestě a to se během těch pár vteřin člověku všechno promítne. Společně s tím cítí i štěstí.“
Perušič: „Pocit mistrů světa se těžko popisuje. Je to samozřejmě klišé, ale člověk si to musí zažít. První pocit po posledním míči byla obrovská úleva, že se nám to povedlo a obrovský pocit vnitřního štěstí přišel až později. Je tam i velká hrdost za tu odvedenou práci a to nejen naši, ale i celého týmu okolo. V této sestavě jsme ušli opravdu dlouhou cestu a pro mě osobně ten největší zážitek, který přispěl k tomu, si to uvědomit, co se nám podařilo dokázat, byl příjezd na letišti. Když jsem viděl, kolik lidí vážilo cestu, aby nás přivítalo a jak moc ta zpráva zasáhla nejen volejbalovou komunitu, ale i český veřejný prostor, tak to jsem si teprve uvědomil, že tohle je opravdu výrazně jiný úspěch. Myslím si, že je to nedílná součást toho, si uvědomit, že je člověk mistr světa, protože je to něco trochu jiného, než na co jsme byli zvyklí.“
Jak byste dosažený úspěch popsali pouze jedním slovem?
Schweiner: „Tým.“
Perušič: „Satisfakce.“
U kolektivních sportů jsou důležité vztahy, ale existují i páry, které spolu mimo hřiště nevychází. Jak to máte vy?
Schweiner: „Asi to dělat jde, ale nejsem si jistý, že bychom to zvládli, kdybychom mezi sebou neměli dobré vztahy a nebyli kamarádi. My to za tu dlouhou dobu máme mezi sebou dobře nastavené. O věci na tréninku se většinou stará trenér a nám tím pádem odpadá polovina problémů. A v té osobní rovině jsme zatím žádný problém neměli.“
Perušič: „Souhlasím s tím, že ty vztahy jsou základ, protože zejména v tom našem sportu se síla toho týmu většinou ukazuje v těch momentech, kdy se vám ne úplně daří a ve chvíli, kdy ty vztahy nejsou dobré, tak samozřejmě herní krize má potenciál je prohloubit. Je potřeba oddělovat osobní vztahy od těch herních, protože na hřišti samozřejmě čas od času nějaké situace, na kterých se neshodneme, nastanou a od toho je tam zaprvé trenér, aby tyhle situace řešil a za druhé je tohle podle mě nezbytná součást procesu zlepšování se… My jsme do toho šli s motivací jen zkusit, kam jsme schopni dojít a kombinovat studium a sport, nebrat to úplně jako práci. Tam by to asi nefungovalo. Ve chvíli, kdyby přišla krize a my bychom ty vztahy neměli v normální rovině, tak si myslím, že by se náš tým rozpadnul.“
Čím se lišíte od soupeřů a víte, co o vás říkají?
Schweiner: „Víme, že proti nám hrají neradi a to bude způsobené hlavně naším herním systémem. Přijdou zápasy, kdy děláme hodně chyb, ale když to vezmu jako statistiku z celé sezony, tak jich příliš neděláme. Snažíme se týmy donutit hrát dlouhé výměny a náš taktický plán to soupeřům znepříjemňuje.“
Perušič: „Já nevím, co o nás říkají, ale myslím, že by mohli říkat dvě věci. První je, že ten náš styl je oproti Švédům nebo Norům takový neslaný, nemastný a neděláme mnoho chyb. Naše údery nejsou vedené z úžasné výšky, nebo nějakou skvělou technikou, ale máme relativně efektivní styl hry a vždy jsme velmi dobře takticky připraveni. To je zásluha trenéra Andrey Tomatise a našeho statistika Jaroslava Baroše. Často cílíme na slabá místa a připravíme si dobrý herní plán, abychom soupeře dostali pod tlak a dostali je do situací, které jim nesvědčí.“
Jak byste představili Vašeho trenéra Andreu Tomatise, který se teď i díky vám stal trenérem roku v oblasti sportovních her?
Schweiner: „Je to Ital narozený v Miláně a žije v Římě, nemá rád mléko v kafi a u nás to vyloženě nesnáší, když si ho dáme. (smích) Na to, že je Ital, tak není tolik temperamentní, ale je hodně klidný. Už jsme ho zažili se naštvat, i když je to hodně výjimečné. Byl to skvělý hráč beachvolejbalu na té nejvyšší úrovni předtím, než se nás rozhodl trénovat asi jako stý tým na světě. Trénoval spíše zájmové a hobby hráče a tu cestu našel společně s námi. Když v prosinci 2016 přiletěl do Prahy, tak jsme mysleli, že si to rozmyslí… Taky nevěděl, do čeho jde a podle mě viděl jeden náš zápas na Youtube. Takhle zpětně si myslím, že by to hodnotil jako malý zázrak, co se mu z nás podařilo vytesat.“
Čím jste ho tedy přesvědčili, aby s vámi zůstal?
Perušič: „Já upřímně do dneška nevím. Kdyby už měl jako trenér nějaké renomé a nezačínal tu svoji kariéru, tak si nejsem jistý, jestli by vůbec o trénování týmu jako jsme my dva s Davidem uvažoval. Myslím, že to vnímal jako docela dobrou šanci vstoupit do světa mezinárodního beachvolejbalu a my jsme představovali víc než velkou výzvu. A taky mu asi vyhovovalo, že jsme tenkrát byli relativně mladý tým i tvárný z toho hlediska, co ho může naučit.“
Co odpověděli na následující otázky?
- Jste nejlepší beachvolejbalový tým na světě?
- Kdybyste si mohli zcela vybrat, proti jakému páru by si chtěli zahrát?
- Co jste si z výhry na MS odnesli, můžete z toho čerpat pro nadcházející olympiádu?
- V čem máte oproti soupeřům konkurenční výhodu?
- Co kouč považuje za vaše největší selhání? Jak řešíte spory v rámci celého týmu?
- Jakou má váš trenér přidanou hodnotu?
- Jak se těšíte na blížící se olympiádu a jste připraveni na roli favoritů?
Se dozvíte ve video rozhovoru!
