Oslavenec Klimeš: Chci zůstat flegmatický Tonda. Filipínky mu psaly a dávaly sladkosti
Ve středu oslavil dvacáté narozeniny a v sídle ČEZ v Praze na něj čekal po tiskové konferenci oslavný dort. A že se Antonín Klimeš má z čeho těšit. Nejsou to jen kulatiny, ale hlavně jeho výkony na MS ve volejbale, kde jako blokař základní sestavy pomohl k historickému čtvrtému místu. Otázkou je, kde se v kariéře nová posila Karlovarska zastaví. Jak sám říká, do ciziny zatím nespěchá. „Proč sedět v zahraničí na lavičce jako třetí nebo čtvrtý blokař v týmu? To mi za to nestojí. Chci titul s Karlovarskem,“ hlásí odhodlaně sympaťák z Hustopečí.
Ve středu jste oslavil dvacáté narozeniny. Jak vnímáte mediální tlak po MS?
„Beru to jako součást téhle etapy, kterou jsme všichni prožili. Asi si to užívám. Jsem na začátku kariéry, takže je to pro mě všechno nové. Uvidíme, jak to bude pokračovat dál.“
Měl jste na Filipínách početnou rodinu, jak se hodně skloňovalo. Jste takový volejbalový Hujer?
(smích) „My jsme jako Hujerovi asi proslavení. Ono se to opakuje každý turnaj, kdy jsem v reprezentaci od juniorských výběrů. U jednadvacítky se mě dřív i ptali, jestli jedou někam Hujerovi.“
U Klimešů doma je volejbal obecně pod kůží, nebo boom přišel až s vámi?
„Hrávali babička i táta. Ti to tak nějak započali, bych řekl, až se to přeneslo na mě. Myslím si, že se mnou to ještě víc všechno nabralo na intenzitě a víc se to dostalo pod kůži tím, že jsem jel na MS.“
Určitě je povzbuzení, když za vámi takový kus světa jela rodina, ale nebylo to trochu i rozptylování v negativním smyslu slova?
„Ne, už jsem na tohle zvyklý. Není to sice tak dlouhá reprezentační kariéra, ale rodina se mnou opravdu jezdí od juniorských let. Paradoxně jsem byl asi nejvíc nervózní jednou v Kutné Hoře v jednadvacítce. Byl to totiž pro mě první turnaj za nároďák do 21 let. Šlo asi o jediný moment, kdy jsem z toho byl nervózní. Pak jsem se otřepal.“
Už před MS bylo jasné, že přestupujete do Karlovarska z Beskyd. Vaše jméno ale volejbalový svět začíná skloňovat víc a víc. Nebylo ve hře, že byste odešel rovnou do zahraničí?
„Vůbec ne. Do Karlových Varů jsem chtěl hodně. Chci si zahrát top volejbal u nás a vyhrát s Karlovarskem titul. Zároveň nechci nic uspěchat, protože tahle sezona byla pro mě veliký boom. Proč sedět v zahraničí na lavičce jako třetí nebo čtvrtý blokař v týmu? To mi za to nestojí. Co bude třeba další sezonu, to uvidíme.“
Co se vám honilo hlavou těsně před prvním kláním na MS proti Srbsku?
„Asi nejvíc na začátku zápasu, kdy jde někdo na podání, tak stojíte proti sobě tváří v tvář se soupeřem a viděl jsem Srby takhle blízko poprvé. Jsem sice hodně vysoký, ale když jsem proti sobě skrz síť viděl Aleksandara Nedeljkoviče, tak jsem si říkal, že je obrovsky urostlý. Byl to blokař, na kterého jsem hrál. Šel jsem do toho s velkým respektem.“
Článek pokračuje pod grafikou
Jak jste zvládal v hlavě, že reprezentujete Česko v základu na MS?
„Snažil jsem si říkat, že jsem si to zasloužil. Nedělal jsem si z toho hlavu. Říkám si to často a přenáším si to do zápasu. Stejně tak se snažím přenést do utkání to, co jsem se naučil na tréninku. Chtěl jsem prostě využít toho, co v sobě mám. Jsem spíš flegmatik v tomhle. Umím si o tom zapřemýšlet, ale ne v danou chvíli na palubovce.“
Jak jste si rozuměl po lidské stránce se staršími hráči v týmu? Přece jen Milan Moník nebo Luboš Bartůněk jsou o hodně starší.
„Ono je to jednodušší, když máte společný zájem. O to se dá vždycky opřít a popovídat si. Stmelení na hřišti je lepší v tom, že tam věk roli nehraje. Tam byl každý za každého.“
Když jste byl benjamínkem týmu, vstřebával jste víc skrze sociální sítě volejbalovou horečku v Česku?
„Asi možná jo. Zajímavé ale je, že mi psaly třeba dost fanynky, ale představte si, že ty filipínské z Manily, že nám fandí, že jsme super tým a podobně. Obecně podpora filipínských holek byla velká. Oni tam na to nejsou zvyklí, byli jsme pro ně takoví exotičtí a trochu možná za bohy. Jsem rád, že jsme si i tímhle domácí publikum k sobě třeba trochu víc přitáhli.“
Takže byly i nějaké pozvánky na rande?
(smích) „To zase ne, jen psaly, že jsme sympatický tým. A dostával jsem teda hodně jídla, hlavně sladkostí.“
K tomu jste dostal po příletu do Prahy k dvacetinám dort. Jste na sladké?
„Právě, že moc nejsem a abych řekl pravdu, tak na Filipínách sladkosti nebyly nic moc. Jsem v tomhle asi český patriot a mám radši české sladkosti.“
Bude po MS vůbec čas na nějaký odpočinek a dovolenou?
„Nebude. Začínám skoro hned po MS. Bude to pro mě trochu náročnější s balením. Musím hodně popřemýšlet, co si sbalím na západ Čech. Teď mám asi čtyři dny, kdy se vrátím domů do Hustopečí a užiju si to s rodinou.“
Máte z toho respekt? Hned po MS jít do hry v Karlovarsku, kde tlak bude velký.
„Trošku to na mě doléhá. To, že musím potvrdit uplynulou sezonu. Nesmím usnout na vavřínech. Nechci působit nějak namyšleně. Nemám rád lidi, kterým stoupá ego. Chci být pořád ten flegmatický Tonda.“
Máte do budoucna nějakou vysněnou ligu či dokonce klub?
„Když jsem byl malý, tak jsem hodně sledoval Lube Civitanovu v Itálii. Kdyby to vyšlo, tak bych si chtěl někdy zahrát italskou nebo polskou ligu.“
