Je jediným ze současných českých reprezentantů, který už atmosféru mistrovství světa v Novém Městě na Moravě zažil přímo na trati. Michal Krčmář tak ví, do čeho jde a z čeho se poučit. V roce 2013 si připsal jeden start – v mužské štafetě. Teď mu však přípravu na tento vrchol zkomplikovala nepříjemná nemoc, kvůli které měl v uplynulých týdnech i individuální trénink.
Vynechal jste už poslední závody Světového poháru v Anterselvě. Pomohla vám tato pauza? A co vyšetření, která jste absolvoval, jak to dopadlo?
„Začnu tím, že vyšetření byla v pořádku. Na závodech v Ruhpoldingu to nebylo optimální, takže muselo přijít ono rozhodnutí. Neříkám, že jsem tam byl v nějaké úplně špatné formě, spíš to tam bylo dost i střelecky ovlivněné. Ale nebylo to dobré, necítil jsem se optimálně a nechtěl jsem riskovat vyšší nadmořskou výšku. Šlo však o rozhodnutí týmu, trenérů. Hodně jsem to nechal na trenérech, ať si to projdou a shodli jsme se, že příprava dole v Jablonci v nižší nadmořské výšce pro mě bude bezpečnější. A zároveň si tam budu moct odpočinout i pak udělat práci směrem k závodění.“
Takže toto rozhodnutí hodnotíte kladně?
„V tuhle chvíli rozhodně. I když ze začátku jsem si myslel, že budu naštvaný, nebo mě to bude mrzet, že nejsem v Anterselvě. Ale můžu úplně na rovinu říct, že jsem si fakt odpočinul, a když jsem koukal na závody, tak jsem cítil, jak spíš psychické síly sbírám, než abych je ztrácel v Anterselvě. Protože přeci jen stres, ta koncentrace na závod jsou docela náročné.“
Jaký je v tuhle chvíli plán pro MS? Máte jet všechno, co půjde?
„Takhle jsme se ještě vůbec nebavili. Řešili jsme jen to, že trenéři do mixu vybírají ze tří jmen, co jsme teď tady. A myslím, že v dalším programu mám sprint a dál jsme ještě vůbec nekoukali, ani jsme se o tom s trenéry nebavili. Věřím, že nějakou větší část programu budu schopný objet, ale kolik to bude závodů, jaké to budou závody, to ještě teď nedokážu říct ani přislíbit.“
Co vaše ambice? Dá se to vyčíslit nějakým konkrétním umístěním?
„Ambice se v biatlonu úplně vyčíslit nedají. Občas zajedete závod, kdy z toho máte dobrý pocit a jste pátý, a jindy z toho máte taky dobrý pocit a jste patnáctý, dvacátý. Takže myslím, že každé umístění do desáté příčky je tady v té konkurenci super, navíc na domácím MS. Ale že bych nějak v sobě cítil ty ambice… Moje největší ambice byla ta, abych se sem těšil, abych se dal co nejvíc do kupy a abych se co nejlíp připravil. A to si myslím, že se mi povedlo.“
Je domácí MS vrcholem kariéry? Těžko už tady nějaké další zažijete…
„Vy mi vůbec nevěříte. (smích) Jo, je to jeden z vrcholů. Samozřejmě když vezmu olympiády, to je taky velký zážitek. Ale já vzpomínám na minulé MS, kdy jsem jako bažant tady spíš nasával tu atmosféru a tolik jsem si to neuvědomoval. Teď si to uvědomuju mnohem víc. A souvisí to s tou ambicí. Vím, co mě tady čeká, jaká přijde podpora a to, že bych si to chtěl užít. Samozřejmě nemám to jinak nastavené, v každém závodu dělám maximum pro dobrý výsledek. Ale chci si to zapamatovat i tak, že jsem si to tady užil s těmi lidmi a vlastně tu jejich podporu využil v to, abych z toho měl hezké vzpomínky.“
Je to ten recept, vzít si z toho pozitivní, aby to člověk nebral jako tlak, ale jako podporu navíc? Jak se s tím vyrovnáváte?
„Musím říct, že když vystartuju, tak už jsem nikdy neměl problém, že bych to vnímal a svazovalo mě to. Tam jde spíš o pocity před závody, aby se člověk zbytečně nesvazoval, neříkal si, že jim tady chce něco předvést a něco jim ukázat. To jsou takové ty základní klíče, na které se snažím být nastavený, abych nad tím moc nepřemýšlel. Nebo spíš vůbec. Ale pak samotný závod, když vystartujete a burácí tady ty tribuny, tak už jste v takovém módu, že… Bavili jsme se o tom zrovna včera s Jessicou (Jislovou), když jsme sem cestovali společně z Jablonce. Říkali jsme, že to je ten nejmenší problém. Ba naopak je to velice přidaná hodnota, když závodíme a tribuny nás ženou. I na střelnici to spíš jde do našeho rytmu a tak. Ale jde spíš o samotný tlak, který si my v sobě zpracováváme buďto den před závodem, nebo v den závodu.“
