Čeští biatlonisté mají na světovém šampionátu v Novém Městě na Moravě jednu zásadní výhodu a zdůraznila to i nejlepší Češka vytrvalostního závodu Jessica Jislová. Tou jsou davy mohutně povzbuzujících diváků. „Pomáhají mi v tom, že můžu úplně vypnout hlavu a neslyším to, že už nemůžu,“ chválila dvanáctá žena úterních výsledkových listin.
Zaznamenala jste velký posun svého maxima na vrcholných akcích. To musí těšit.
„Jsem za to fakt strašně ráda, už jsem byla taková vydeptaná z toho, co jsem tady předváděla doteď a teď se to sešlo úplně všechno. Střelba byla fajn až na tu jednu nervózní ránu, i lyže bych chtěla pochválit. Na to, že jsem jela celou dobu úplně sama, myslím, že i běžecký čas nepatří úplně k mým nejhorším.“
Víte, kam šla netrefená rána?
„Nejsem si úplně jistá, kde skončila. Ale ten škubanec byl tak velký, že to asi nebyla úplně těsná rána a opravdu musím říct, že to bylo jenom z nervozity.“
Při průjezdu cílovou rovinkou už jste mávala. Užila jste si to?
„Takových příležitostí moc není, takže proč si to pořádně neužít.“
Na tváři se vám lesknou třpytky. Mají nějaký speciální význam?
„Měla jsem je už na stíhačku. Prostě jsem si řekla, že když se mi tady nedaří, pořád prší a nebylo úplně příznivo, tak že se budu snažit si ty dny aspoň nějak rozjasnit.“
Do cíle vás hnaly opět plné tribuny. Byla to vzpruha navíc, zvlášť v posledním kole?
„Tam jsem za ně byla fakt ráda, hlavně v těch těžkých kopcích. Fakt mi pomáhají v tom, že můžu úplně vypnout hlavu a neslyším to, že už nemůžu. Jen se snažím každý krok hnát dopředu. Je to skvělé tady před domácími fanoušky.“
Diváci přehluší i vaše myšlenky?
„Jednak myšlenky, a jednak to, jak jsem funěla, dýchala nahlas. V tom mi hodně pomohli.“
Byl to jeden z největších zážitků?
„Určitě se to řadí k jedněm z nejsilnějších, co v biatlonu mám.“
Měla jste tady v úterý i někoho z rodiny nebo kamarády?
„Tamhle stojí moje ségra a dva synovci, takže jakmile tady skončíme, běžím se s nimi potulit.“
