Po sprintu div nešlehal blesky. Byl totiž až druhý. Ve „stíhačce“ už si Johannes Thingnes Bö spravil náladu, když obhájil titul. A po vytrvalostním závodu? „Zářil jak měsíček na hnoji,“ vystihl šampionovu náladu Ondřej Moravec. Nor měl radost hned dvakrát. Sám vyhrál, navíc byl na stupních se starším bratrem Tarjeiem. Tyto chvíle si oba vždy mimořádně užívají. Mladší z bráchů navíc ve Vysočina Areně útočí na významný rekord.
Nebylo to rozhodně poprvé, ale užívali si, jako kdyby to mělo být naposledy. Sourozenci Johannes Thingnes a Tarjei Böové stáli ve středu vedle sebe na stupních vítězů, Johannes se zlatem, Tarjei měl stříbro. Takových situací, ať už na mistrovství světa, olympijských hrách nebo ve Světovém poháru zažili několik, stále jsou pro ně ale výjimečné.
„Nikdy nevíte, jestli je to naposledy, takže si tenhle okamžik užíváme stejně jako ten první,“ prohlásil po vytrvalostním závodě mladší a úspěšnější Johannes.
Starší Tarjei totiž už dřív naznačil, že by novoměstský šampionát mohl být jeho poslední velkou akcí. A podle zákulisních informací je to docela pravděpodobné.
Tento kousek se jim na světových šampionátech v individuálních závodech, kdy spolu vlastně soupeřili, povedl teprve potřetí. „Já si to hrozně užívám, jak my tomu říkáme Bödium. Opravdu mě to baví a sdílím to s Tarjeiem. On mi vlastně vydláždil cestu,“ prohlásil Johannes.
