Šlesingrův dojemný konec: Rybář slzel, hvězdy tleskaly. Taťko, pojď už domů!
Oficiální Facebook českého biatlonu to shrnul slovy: Dycky biatlon, Dycky Boušek! Co toho za 19 sezon stihl. Výhry, bitvy, medaile – kruh se v sobotu uzavřel. „A chci poděkovat,“ řekl Michal Šlesingr po posledním závodě v kariéře. V té štafetě v Novém Městě na Moravě visela dokonce dlouho v luftu i senzační medaile, než ji zničila trestná kola dua jeho kolegů. Dobrou náladu ale nezkazila. Parťáci ho polili šampusem. Světové hvězdy vytleskaly. A rodina povolala dojemně domů.
Dofinišoval svůj úsek, plácl po rameni Ondřeje Moravce a sám se začal vydýchávat. „Co jsem si pomyslel? Konečně,“ smál se pak před kamerami ČT.
V nohách měl 422. závod v rámci SP. Bolavý první úsek štafety v Novém Městě na Moravě. A po devatenácti letech dřiny, cest, sestřelených terčů a tisíců najetých kilometrů svou biatlonovou derniéru. Michal Šlesingr ji však zvládl parádně. Jen s jedním dobíjením předával kousek od špice, Moravec tým vytáhl ještě výš a Jakub Štvrtecký se v jednu chvíli posunul i na druhé místo.
Jenže pak po stojce musel na tři trestná kola. Jaká škoda!
„S Kubou si to samozřejmě vyřídím. To mu nemůže jen tak projít, protože všichni víme, že se to nikomu z nás nikdy nestalo. Takže dostane kartáč,“ culil se pak Šlesingr na oko naštvaně.
Žertoval. Tak jako mnohokrát při rozhovorech během své kariéry. Ten specifický humor k němu patřil. Stejně jako historky o jeho roštáctví i talentu. Jak si zjednával respekt před Ole Einarem Björndalenem. Jak postupně sesbíral kompletní medailovou sbírku z MS. Jak ho od dalších šancí, například na domácím MS 2013 nebo OH v Soči 2014, zradilo zdraví. Nebo jak se v posledních letech otevřeně angažoval v boji proti dopingu. „Šel si svou cestou a i sporty mimo biatlon ho hodně ovlivnily,“ říkal ve studiu ČT bývalý závodník Ivan Masařík.
Parašutismus, vodní slalom, plavání se žraloky… Nic mu nebylo cizí. I image jeho malorážky nese stopy dravce. „Dokáže rozebrat věci do sebemenšího detailu a je s ním vždy sranda. Pro mě je to těžké, nejprve odešel Jarda Soukup, teď Boušek,“ litoval Michal Krčmář. „V týmu bude chybět,“ přikývl Ondřej Moravec. A Adam Václavík, v posledních sezonách jeho spolubydlící, doplnil: „Za tu kariéru jsme si užili dost srandy.“
Bude proto pokračovat v biatlonu? Nabídku má. Ale také další výzvy. Už před sezonou například netajil, že pracuje na ještě lepší verzi elektronického tréninkového deníku pro sportovce. „Byl líný evidovat papírovou verzi, takže dostal za trest, aby udělal elektronickou podobu, jelikož je přes IT hodně zdatný,“ smál se sportovní ředitel Ondřej Rybář.
Tento konec proto Šlesingr plánoval už dlouho. Chtěl se loučit doma před plnými tribunami. Jenže kdo mohl vědět, že obavy z aktuálně šířícího se koronaviru vše takhle zhatí? „Je to škoda. Na rovinu, atmosféru Nového Města ničím nenahradíte. To by se tu muselo udělat další kolo SP a ti fanoušci znovu přijít,“ litoval Rybář, ve studiu pak oznámil, že ho alespoň zve na poslední SP do Osla a následně dojatý spontánně odešel.
To už byl ale Šlesingr zlitý šampaňským. Sledoval na obrazovce rozlučkové video. Tleskali mu i světové hvězdy v čele s Norem Johannesem Thingnesem Böem, mezi nimiž byl on v 37 letech nejstarší ze všech. „Taťko, bylo to hezké, ale pojď už domů,“ vyzvala ho manželka Petra a dcera Victorie se synkem Benediktem, načež se i jemu přeci jen tlačily do očí slzy.
A vše se pak zakončilo jeho cestou na stupně vítězů za doprovodu kytary a přetextované verze písně Karla Gotta C´est la vie se slovy: I přes ticho v aréně. Myslím, že dělal jsem hezky biatlonové scéně. Dneska končím já. „Už jste rozbrečeli dojetím Ondru Rybáře, támhle brečí moje žena, tak nerozbrečte ještě mě. Díky všem, kteří tady jsou, i těm, kteří tady nemohou být,“ rozloučil se na závěr Šlesingr.
Aktivní sportovní kariéra jednoho velikána v sobotu skončila. Jeho stopa v biatlonu však zdaleka nemizí.
